Odpověď v kostce: Pláč miminka není manipulace ani trénink plic. Je to způsob komunikace a miminko potřebuje, aby na něj někdo reagoval. Nejčastěji pomáhá náruč, blízkost a klid rodiče. Pokud je pláč neobvykle silný nebo dlouhý, poraďte se s pediatrem.

Už jste slyšeli, že vás miminka pláčem manipulují nebo že je pláč pro jejich plíce a hlasivky prospěšný? Ignorování pláče miminka neodpovídá jeho potřebám. Miminko potřebuje náruč a pocit bezpečí. Jen tak se může zbavit napětí, které může pláč způsobovat. Přečtěte si největší mýty o pláči miminek.

Mýtus o pláči miminek: pláč posiluje plíce

Z čeho pravděpodobně vznikl: Jeden z nejznámějších amerických pediatrů, T. Berry Brazelton, ještě před několika lety tvrdil, že první pláč po porodu má za účel nastartovat dýchací systém. Připojilo se k němu mnoho odborníků. Podle dalšího vysvětlení to má takto fungovat kvůli tomu, že miminka v bříšku plíce naplno nevyužívala a plíce tak byly splasklé a naplněné tekutinou. Neplatí to však o pláči obecně a neplatí to ani pro každé miminko individuálně.

Nicméně právě Brazelton byl propagátorem toho, aby rodiče na pláč dítěte vždy reagovali a hledali jeho příčinu. Nikdy neřekl a nepodporoval myšlenku nechávat děti plakat bez odezvy, aby si každý den startovaly plíce či posilovaly hlasivky.

Ano, některé děti pláčou více než jiné. A každé dokonce i z jiné příčiny. Nejdůležitější ale je, aby v tom nebyly samotné. Mnoho příčin se dá najít nebo vyřešit právě v náruči, dotekem a blízkostí. Zvláště stresující je pláč o samotě, kdy miminko maminku necítí nablízku. Kromě starosti, kvůli které pláče, totiž může pociťovat také strach z opuštění.

Dlouhodobý pláč miminka nejenže neposiluje jeho plíce a hlasivky, ale pro miminko je především silnou zátěží. Pro dítě je pláč bez odezvy stresující a narušuje pocit bezpečí ve vztahu s pečující osobou. Podle studie Hunzikera a Barra z roku 1986 naopak miminka, která byla přes den více nově nošena, pláčem strávila výrazně méně času (PubMed: Hunziker & Barr, 1986). Více o dotyku a blízkosti najdete v e-knize Spánkové masáže.

Mýtus o pláči miminek: miminka pláčem manipulují a měla by se naučit trpělivě čekat

Pro miminka je pláč způsobem komunikace. Dávají jím najevo svůj vnitřní neklid, nepohodlí, bolest, hlad, žízeň nebo potřebu být milován či touhu obejmout nebo pohladit. S narozením nedostáváme žádný slovník, který by nám pomohl porozumět každému pláči. Maminky ale od přírody dostaly pomůcku. Hormony, které jim způsobují stres vždy, když miminko zapláče. Nutí je okamžitě reagovat a snažit se pláč utišit. Díky reagování na pláč si postupem času vybudujeme vlastní slovník a dokážeme tak čím dál lépe jednotlivé neklidné chvilky rozluštit.

Čím více v kontaktu s miminkem jsme, tím lépe jej dokážeme pochopit. A naopak. Čím více ignorujeme pláč, tím více se mu vzdalujeme. Je to podobné jako u partnerů: když se naučíte ignorovat jeho komunikaci s vámi, váš vztah začne ochlazovat. Přestáváte si rozumět. Pokud ale vnímáte svého partnera všemi smysly, dotýkáte se a nasloucháte mu, často si už můžete rozumět i beze slov.

Někdy se může rodičům zdát, že si miminko pláčem vynucuje jejich určitou reakci. Pláč ale u miminek není manipulací v pravém smyslu slova. Manipulace má několik různých definic, zabývají se jí nejen psychologové či sociologové. Obecně je vnímaná velmi negativně a často se popisuje jako nekalé či neférové ovlivňování jiného člověka či lidí.

Miminko však jen dává pláčem najevo, co potřebuje nebo cítí. Je to jedna z forem komunikace, kterou se skutečně snaží upozornit rodiče na to, že má nějakou potřebu, kterou si nedokáže samo naplnit. Jediné, co chce, je pro něj tolik důležitý pocit bezpečí a vztah se svými rodiči. Chce jim být blíž. Nebojuje o své vlastní egoistické cíle, chová se tak, jak je to dětem již po staletí nejpřirozenější, a stejně to i vyžaduje. Chce být součástí světa rodičů a plout s nimi na stejné vlně. Často se setkávám s dlouhým pláčem u miminek, která byla po porodu oddělena od maminky nebo u miminek po náročném porodu. Jak neškodící návody na „trénink“ pláče rozlišit od skutečných potřeb miminka, vysvětluje e-kniha Největší mýty o spánku dětí.

Mýtus o pláči miminek: když miminko pláče a netečou mu slzy, nereagujte, jen se snaží upoutat pozornost

Slzy při pláči můžeme u miminek vidět často až mezi prvním a druhým měsícem života. Do té doby nemají plně vyvinuty slzné kanálky tak jako dospělí. Podle dostupných zdrojů mají slzy i nejmenší novorozenci, ale tvoří se jim v tak malém množství, že opravdovou slzu stékající po líci u nich můžete skutečně zahlédnout až kolem prvního měsíce. Jelikož je pláč pro miminka způsobem komunikace nebo vyjádřením neklidu, ani v pozdějších měsících nemusí plakat vždy jen se slzami (pokud ale i vaše starší dítě nemá při pláči nikdy slzy, navštivte lékaře – někdy se může jednat třeba o ucpané slzné kanálky).

Pláč má vždy nějaký důvod, i když ho hned nepoznáme. A jelikož je jako naše mládě na nás plně závislé, žádá nás pláčem o pomoc nebo nám říká, že je pro něj něco nepříjemné, bolestivé, že jej něco rozptýlilo, je unavené, přetížené, cítí stres, napětí, neklid. Možností je velké množství. A každá je důležitá. Ať už je to pláč se slzami nebo bez slz.

Někdy se říká, že pláč bez slz znamená spíše křik nebo projevy nerovnováhy, které dítě cítí. Skutečně to pak působí jako vztek. Ale i za ním se často skrývají psychická nebo fyzická trápení, která právě prožívá. Křik bez slz neznamená: „Teď mě okamžitě zvedni, protože chci, abys mě nosila. A chci to proto, že jsem si na to zvykl a špatně jsi mě vychovala.“ Ale často může znamenat: „Maminko, chci cítit tvoji blízkost. Toužím cítit tvoji vůni. Bojím se a potřebuji pohladit a cítit, že je vše v pořádku. Miluji tě.“

Pláč napříč kulturami

Pláč miminka v prvních měsících života naše společnost často připisuje kolikám nebo přirozeným večerním pláčům. Bere se jako běžná věc. Dokonce jsme si už zvykli dávat probiotika nebo kapky na koliky jako prevenci, přestože si nejsme jisti, jestli skutečně nejde o nějaký jiný stres. Na toto téma existuje mnoho protichůdných názorů. Nicméně, pozorování jiných kultur nám může pomoci některé souvislosti odhalit.

Antropoložka Meredith F. Small ve své knize „Naše děti, naše světy“ popisuje právě pláč a koliky napříč kulturami. Pláč existuje u všech, ale intenzita a délka jsou v různých zemích překvapivě odlišné. Stejně tak je rozdílnost ve výskytu kolik v zemích, kde miminka tráví většinu dne v náruči nebo na těle matky, a v zemích, kde tráví miminka více než polovinu dne o samotě. Kniha uvádí, že třeba v USA miminka tráví sama v průměru přibližně 64 % dne, naproti tomu v Koreji jen přibližně 8 %. Přitom v Koreji odborníci nezaznamenali dlouhotrvající denní a noční hysterické pláče, které u nás často připisujeme kolikám.

Pláčem miminka reagují na nové, jiné prostředí, odlišné od toho, co biologicky očekávají (tedy na odkládání miminka, méně kontaktu s maminkou, kojení podle harmonogramu…). I to je podle Meredith jeden z důvodů, proč západní miminka pláčou častěji a déle. Jak zklidnit uspávání a atmosféru krok za krokem, ukazuje Kurz Klidnější uspávání. A pokud vás zajímá, jak blízkost při spánku podporuje klidné noci, přečtěte si knihu S láskou o dětském spánku.

Časté otázky o mýtech o pláči miminek

Posiluje pláč miminku plíce a hlasivky?

Ne. Pláč plíce ani hlasivky miminka neposiluje. První pláč po porodu souvisí s nastartováním dýchání, ale neplatí to o pláči obecně. Pláč je pro miminko spíše zátěží než trénink.

Manipuluje miminko pláčem?

Ne. Pláč je pro miminko způsob komunikace. Miminko nemá jiný způsob, jak dát najevo hlad, bolest, únavu nebo potřebu blízkosti.

Mám reagovat na každý pláč?

Reagovat je dobré vstřícně a klidně. Díky reakcím miminko cítí bezpečí a vy se postupně naučíte lépe rozpoznávat jeho signály. Nemusíte být dokonalí – stačí být nablízku.

Proč miminko pláče bez slz?

Slzné kanálky se u miminek plnohodnotně rozvíjejí v prvních měsících života, takže slzy vidíme často až kolem 1. až 2. měsíce. I pláč bez slz má svůj důvod a zaslouží si odezvu. Pokud starší dítě nikdy nemá při pláči slzy, navštivte lékaře.

Kdy se poradit s pediatrem?

Pokud je pláč neobvykle silný nebo dlouhý, miminko nechce pít, má horečku, je malátné nebo máte jiné obavy o jeho zdraví, kontaktujte pediatra.

Informace v článku nenahrazují konzultaci s pediatrem.

Autor: Lenka Medvecová Tinková, PhD.