Spánek miminek a spánek dětí není jen o počtu prospaných hodin. Na spánek a usínání může mít vliv mnoho různých věcí – od vývoje, přes povahu děťátka, situaci v rodině až po různé další vlivy. Nejlepší cesta k pochopení spánku dětí je pochopení toho, jak spánek funguje a jak můžeme my rodiče podpořit děti v klidném spánku a usínání. Pokud vás zajímá, co vše může vstupovat do spánku dětí, informace najdete v knize S láskou o dětském spánku.

Klidné usínání není jako nastavení si budíku. Je ovlivněno situacemi, povahou a různými životními výzvami. Miminka a malé děti si ještě s mnoha výzvami nedokážou samy pomoci. Uspávání není rozmazlování. Večerní přítomnost rodičů u usínání může mnoha dětem pomoci zpracovat emoce, nejistoty, strach. Doprovod při usínání dětem mnohdy přináší i vnitřní pocit bezpečí, který může ovlivnit i noční spánek a jejich vztah ke spánku v budoucnosti. Ne všechny děti potřebují přítomnost rodičů u usínání. Z mé praxe ale vím, že i děti, které uspávání a přítomnost rodičů nepotřebovaly, se dostávají někdy do situací, kdy si o ni zažádají, protože prochází náročným obdobím. Rituály u usínání nebo před ním dětem přináší také celou řadu možností jak si v pozdějším věku pomoci s usnutím. Více o uspávání a usínání dětí naleznete také v knize Svět spánku a usínání – Batole.

Metoda vyplakání z vědeckého hlediska nemá žádné prokazatelné dlouhodobé výsledky na spánek dětí. Naopak. Z jedné srovnávací studie vyplynulo, že děti, které rodiče nechaly vyplakat nezačaly spát pravidelně celou noc dříve než děti, kterých rodiče uspávali. Problém metody vyplakání je ten, že nereaguje na množství různých příčin, které za neklidným spánkem a usínáním mohou být. Další je to, že metoda vyplakání učí rodiče ignorovat pláč miminka. Pláč miminka je přitom jeden z jeho nejzásadnějších komunikačních prostředků s rodiči. Reagováním a odpovídáním na pláč se učíme svému děťátku rozumět a vnímat jeho potřeby. Metoda vyplakání může navíc ublížit nejen dítěti, ale také rodičům. Často se pro ni rozhodnou v zoufalství a beznaději. Přitom to, co potřebují je podpora od okolí a pomoc. Metoda vyplakání není žádná trvalá cesta ke klidnému spánku. Metoda vyplakání může narušit vzájemný vztah mezi rodiči a miminkem, může negativně ovlivnit kojení a také usínání děťátka. V knize S láskou o dětském spánku rozebírám do hloubky, jak vznikly tyto metody a jaké negativa s sebou nesou.

Pláč miminka je jeden z největších strašáků rodičů. Pláč je ale jedním z důležitých komunikačních prostředků miminka. Když miminko pláče, neznamená to, že nejste dobrým rodičem, protože nedokážete hned pláč utišit. Je normální hledat a zkoumat, co miminku vadí a zkoušet možnosti, jak mu ulevit, jak ho pochopit. Prvním krokem je nepanikařit a uklidnit sebe, a potom přemýšlet a zkoušet, co by mohlo být důvodem. Důvodů večerního pláče miminek může být více. Někdy se může jednat o přetažení miminka, nebo naopak ještě je na něj brzo a komunikuje, že se mu spinkat nechce. Jindy může být pláč signálem přemíry podnětů, které se snaží před spaním uvolnit pláčem v naší náruči. V dalším případě pak může jít například o bolest zoubků, nebo  krátkodobé nepohodlí. Někdy na příčinu večerního pláče ani nemusíte přijít, jak přišel, tak odejde. Pokud máte však jakékoliv nejistoty ohledně intenzity a četnosti večerního pláče, které neutiší ani vaše náruč či kojení, konzultujte situaci s vašim pediatrem. Více o pláči miminek najdete i v článku zde: Pláč miminek.

Společný spánek je jednou z nejběžnějších praxí rodičů po celém světě. Za nejpraktičtější ho považují hlavně kojící ženy, pro které je pak noční kojení mnohdy jednodušší. V každé situaci je důležité dbát na základní bezpečnostní pravidla společného spánku, hlavně pokud se jedná o malé miminko do pěti měsíců. Společný spánek může mít mnoho různých forem. Není jen o společné matraci, za společný spánek se považuje i spánek vedle sebe na vícero postelích, nebo spánek ve stejné místnosti s miminkem, kdy se vzájemně slyšíme a vnímáme. Rodič díky tomu plní v noci důležitou ochranou funkci.

Více o pravidlech Bezpečnosti společného spánku naleznete v článku: Bezpečný společný spánek.

Kojení není jen strava, je to i propojení, vztah mezi matkou a dítětem. Proto je ukončování kojení často výzvou pro oba. A proto je důležité neodstavovat děťátko na popud někoho třetího, ale hlavně z vlastního rozhodnutí. Neexistuje jedna správná cesta ale několik různých cest v různých rodinách. Někomu pomůže přidat více večerních zklidňovacích rituálů, jinému zcela změnit večer a společné aktivity, dalšímu zase hodně vysvětlování a pomalá postupná cesta. Velmi závisí i na povaze děťátka a pocitech matky. O odstavování, různých zkušenostech rodičů a možnostech píšu podrobněji v knize Batole.

Každé děťátko je jiné a každá změna bude proto odlišná. Moc pomáhá, když si společně najdou večerní rituál, který je bude bavit. Jedním z nich může být čtení knih v obývacím pokoji předtím, než jde děťátko spinkat. Pokud je děťátko ve věku do tří let, moc doporučuji leporelo MiniPohádkopsaní – v něm například najdete pohádku o usínajícím městě. V každém okénku je jiná rodina a jiný styl usínání. Děti přes hledání různých usínání v okýnkách poznávají i různé nové způsoby usnutí. Díky tomu podněcujeme jejich zvědavost zkusit usínat i jinak než doposud. Pokud je děťátku kolem tří let i více doporučuji knihu Pohádkosnění. V pohádce Jak uspávají tatínci, si spolu s tatínkem mohou přečíst o zvířecích tatíncích, který v přírodě uspávají i o tom, jak tatínkovi pořád utíká spánek.

Naše společnost nám většinou nabízí obrázky klidně spících miminek v postýlce. Realita je však v mnoha rodinách jiná. Proč? Protože fyziologie miminka jej předurčuje k závislosti na nás rodičích. Miminko se nedokáže samo nakrmit, přebalit, přemístit, vyhodnotit nebezpečenství… Rodí se jako nejnevyzrálejší mládě ze všech mláďat savců. Také je lidské miminko nejdéle závislé na péči rodičů a nejdéle vůbec trvá jeho mozku, než dozraje do úrovně dospělého jedince. Po narození mnoho funkcí v těle miminka teprve dozrává. Laskavá náruč rodiče pomáhá miminkům růst. Smyslová stimulace, která se mu dostává skrze fyzický dotek stimuluje vývoj mozku, ale také upevňuje vztah a pocit bezpečí. Nošení, mazlení ani náruč nerozmazlují, ale pomáhají nám porozumět neverbální komunikaci miminka. Více o fyziologii spánku miminek a přístupům ke spánku v různých částech světa, najdete v knize S láskou o dětském spánku.

Batolecí období mezi 1 – 3 rokem bývá pro mnoho rodičů velkou výzvou. Někdy jde o bojkot denního spánku i přes to že je děťátko zjevně unavené. Jindy zase o nervozitu u večerního usínání nebo buzení se s nočními běsy. Právě praxe s mnoha dětmi a jejich rodinami mě před pár lety přivedla také k tvorbě spánkových pohádek. Prostřednictvím pohádek se děti učí nahlížet na spánek pozitivně, učí se vnímat signály únavy svého těla a zpracovávat přemíru zážitků a myšlenek, které vchází do snů. Pro dvouleté a tříleté děti a jejich rodiče doporučuji knihu Pohádkopsaní pro klidné spaní. Najdou v ní pohádky na různé večerní situace, ale také návod, jak tvořit dětem pohádky na míru podle toho, co děťátku do spánku a usínání zasahuje.