Časté noční buzení je pro rodiče jedním z nejtěžších období rodičovství –⁠ obzvlášť pokud se opakuje každou hodinu. Je to ještě normální vývoj? Je potřeba něco změnit? A jak poznat, co miminko nebo dítě vlastně v noci budí?

V tomto článku najdete jak vývojové a výzkumné vysvětlení, tak konkrétní oblasti, které s buzením mohou souviset. Je to delší a hlubší téma a u každého může být situace úplně jiná.  Věřte hlavně své intuici. Pokud cítíte, že něco není v pořádku, pátrejte a hledejte, konzultujte s odborníkem.

Noční blízkost a buzení jako ochrana nejzranitelnějších

Představa, že miminko by mělo od určitého věku spát celou noc bez buzení, je kulturní konstrukcí, nikoli biologickou normou. Z pohledu evoluční antropologie je časté noční buzení ochranným mechanismem, který zajišťuje přežití a bezpečí lidského mláděte. Lidská miminka se rodí extrémně nezralá, s potřebou častého kontaktu, kojení, regulace a blízkosti – a právě noční buzení tuto blízkost zajišťuje.

Moderní západní očekávání „dobrého dítěte, které spí celou noc“ vychází spíše z průmyslového rytmu společnosti než z potřeb dítěte. Evolučně jsme totiž nastaveni na častý noční kontakt, nikoliv na osamělý a nepřerušovaný spánek.

Celonoční spánek miminek od 6.měsíců není norma

Současné vědecké studie skutečně potvrzují, že většina kojenců nespí celou noc bez buzení. Jenže je důležité vědět, jak výzkumy „celonoční spánek“ definují.

Ve spánkovém výzkumu se za celonoční spánek často považuje už to, když dítě prospí alespoň 6 hodin v kuse bez toho, aby probudilo rodiče (např. Galland et al., 2012).
To znamená, že:

• Miminko může v noci spát 6 hodin v kuse, ale v další části noci se 1–2x vzbudí
• I tak je ve statistikách vedeno jako „dítě, které spí celou noc“

👉 Tato metodika může vyvolávat mylné dojmy o tom, kolik dětí „vlastně spí celou noc“.

Navíc: noc u kojenců a batolat trvá v průměru 10–13 hodin, takže i „celonoční spáč“ se může v druhé polovině noci budit na kojení, mazlení nebo přechod mezi fázemi spánku – a stále bude podle výzkumu veden jako „klidný spáč“.

🔹 Podle přehledové studie Galland et al. (2012), která analyzovala spánkové návyky více než 30 000 dětí, spí v šesti měsících celou noc (tj. 6–8 hodin bez přerušení) pouze 38 % dětí.
🔹 Finská longitudinální studie (Santos et al., 2016) ukázala, že až 38 % dvouletých dětí se stále pravidelně budí v noci.
🔹 Norská studie (Hysing et al., 2014) zjistila, že většina dětí mezi 6 a 12 měsíci má 1–3 noční probuzení, což je považováno za zcela běžné.

Antropologové dlouhodobě upozorňují, že očekávání „celonočního spánku“ se stalo kulturní normou v západní společnosti od 20. století, kdy se začal prosazovat ideál samostatného dítěte, odděleného spánku a rychlého návratu do práce. Ve své práci (Ball, 2006; Ball & Volpe, 2013) poukazuje na to, že spánek dětí je biologicky nastaven na fragmentaci, kontakt a regulaci, nikoli na osamělé prospané noci.

Celonoční spánek tak, jak ho známe a očekáváme v naší kultuře přichází nejčastěji mezi 2-5 rokem. Každé dítě individuálně podle povahy, kontextu rodiny a vývoje začne častěji noc zvládat bez utišení rodičem.

Jak poznat, že buzení už není jen vývojová norma?

Některé děti se budí často – a přesto je jejich spánek v rovnováze. Buzení bývá krátké, snadno se uklidní, během dne jsou děti spokojené a dobře prospívají. To jsou vlastně i signály, že může jít o součást rychlejšího vývoje a zpracovávání nových dovedností.

Jsou ale situace, kdy je buzení častější, intenzivnější nebo dlouhodobě vyčerpávající – pro dítě i rodiče. Tehdy už může být signálem, že je potřeba se na spánek podívat víc do hloubky.

Signály problematického častého buzení:

• Dítě se budí každou hodinu nebo častěji po delší dobu (déle než měsíc a bez alespoň jednoho dvou či tříhodinového nočního intervalu  spánku)
• Usíná a budí se s pláčem, je obtížné ho utišit
• Není možné najít žádný zjevný důvod (hlad, zuby, sezónní nemoc)
• Nepomáhá ani nošení, kojení, kontakt – dítě je stále neklidné
• Přes den je dítě unavené, podrážděné, málo jí, nebo zaostává ve vývoji
• Rodiče jsou na hraně vyčerpání, cítí se bezradně nebo mají pocit, že „něco není v pořádku“

Jak vypadá běžné vývojové buzení?

Ne každé časté buzení je problém. U miminek a batolat může být buzení přirozenou součástí vývoje, i když je pro rodiče náročné. Mozek dítěte se rychle vyvíjí, zpracovává podněty, učí se regulovat emoce, oddělovat den a noc, vytvářet vazbu a postupně „dospívat“ ke klidnějšímu spánku.

Typické příčiny běžného vývojového buzení:

• Přirozené přechody mezi fázemi spánku – dítě se částečně probudí, zkontroluje přítomnost pečující osoby a znovu usne
• Zpracovávání vývojových milníků – začátek lezení, sezení, chůze, mluvení
• Separační úzkost – kolem 8–10 měsíce a znovu v batolecím věku
• Růst zoubků – buzení se zhoršuje/zlepšuje ve vlnách (někdy horší, někdy lepší, někdy celý den jinak)
• Dozrávání emocí u batolat a rozvoj řeči (1-3 roky) (batolata mohou v noci zpracovávat emočně nabitý den, frustrace, či situaci, kterou ještě neumí vyjádřit jinak než buzením nebo pláčem.)

Tato buzení jsou krátkodobá, proměnlivá a většinou odezní sama, jak se dítě posouvá vývojem dál. Dítě se učí spát tak, jak se učí chodit nebo mluvit. Postupně, svým tempem a také pozorováním a příkladem od nás dospělých.

7 PŘÍČIN NEKLIDNÉHO NOČNÍHO SPÁNKU

1. Když je za buzením denní spánek

Denní spánek je jako páteř celého dětského spánkového rytmu – a když se v něm objeví nerovnováha, často se to projeví neklidem v noci.

Nejčastější problémy:

• Přetažení – dítě zůstává vzhůru příliš dlouho a večer jde spát „za hranou“. Výsledkem je lehčí spánek a časté buzení.
• Příliš pozdní nebo dlouhý denní spánek – zejména po 16. hodině, může narušit usínání i noční rytmus.
• Nevhodné délky bdění mezi spánky – buď jsou příliš krátké (dítě nestihne „vystoupit“), nebo příliš dlouhé (přehoupne se do stresové reakce).

✨ Co pomáhá:

• Zkuste si týden zapisovat svůj denní rytmus a spánky a prozkoumat chování děťátka
• Zkusit posunout večerní usínání a sledovat jestli se něco změní
• Sledovat signály únavy, ne pouze hodiny
• Někdy pomáhá dát si delší čas na večerní rituály

Pokud si nejste jistí, jak rytmus nastavit nebo zda má vaše dítě spánku málo, nebo naopak příliš, může vám pomoci online kurz denního spánku miminek nebo kurz denního spánku batolat, ve kterých najdete vyzsvětlení jak funguje denní spánek fyziologicky, jak zvládat krátké denní spánky, jak překlenout přechody mezi denními spánky, různé povahy dětí a co jim pomáhá ke zklidnění.

🌱 2. Velmi citlivé miminko nebo dítě

Některé děti jsou od narození vnímavější, citlivější a intenzivněji reagují na podněty –⁠ a to se odráží i ve spánku. Často potřebují více kontaktu, delší čas na zklidnění a jemnější přechod mezi fázemi bdění a spánku. V noci se tak častěji budí i kvůli jemnému hluku, změně teploty nebo vnitřnímu neklidu.

U těchto dětí bývá spánek lehčí a přerušovanější, ale nejde o poruchu. Je to přirozený projev jejich temperamentu a senzorického nastavení. Potřebují spíše podporu v regulaci než tlak na samostatnost a rychlost.

✨ Co pomáhá:

• Zklidnění večera – méně podnětů, pravidelný rytmus, jemné světlo, ticho
• Předvídatelný rituál – krátký, laskavý a opakující se
• Fyzický kontakt – kontakt kůže na kůži, blízkost rodiče při usínání, masáž
• Emoční naladění – dítě vnímá napětí, i když ho ještě neumí pojmenovat

🎧 Pro tyto děti bývá velmi účinné pracovat s rituálem pomocí hlasu, rytmu a příběhu.
Pokud hledáte, čím večer dítě citlivě doprovodit ke spánku, vyzkoušejte mé terapeutické pohádky – psané s ohledem na vnímavé děti a jejich rodiče. Pomáhají zklidnit mysl, tělo i dech.

Pro hlubší pochopení, jak se dá večerní rituál i uspávání nastavit s respektem k citlivým dětem, můžete také nahlédnout do kurzu o uspávání dětí.

🩺 3. Zdravotní problémy spojené s buzením

Někdy není příčina buzení vidět na první pohled – ale skrývá se v těle dítěte. Nepohodlí, bolest nebo narušení fyzické pohody může dítě budit opakovaně, často s pláčem, převalováním nebo potřebou těsného kontaktu. Může jít o přechodnou fázi (např. růst zubů), ale někdy i o skrytý chronický problém, který se projeví právě ve spánku.

🔍 Nejčastější fyzické spouštěče nočního buzení:

• Reflux – miminko se budí zakláněním hlavy, pláčem po položení
• Zácpa nebo nafouklé bříško – budí se nad ránem, kroutí se
• Kožní potíže – ekzém, svědění, alergie
• Zuby – bolest není vždy doprovázena zvýšenou teplotou
• Nosní mandle / dýchání – časté u batolat, typické jsou pauzy v dechu nebo převalování

✨ Co pomáhá:

• Všímat si vzorů buzení – v kolik hodin, jak dítě reaguje, co pomáhá
• Konzultace s pediatrem nebo na ORL
• V případě ekzému nebo přecitlivělé pokožky pomáhá kromě odborných stravovacích rad také soustředit pozornost k prostředí ke spánku. (Například přejít na takzvané non-toxic praní) a hlavně používat na spaní přírodní materiály.

Dýchání jako problém

Problém s nosní průchodností se u dětí objevuje typicky v mladším předškolním věku, tedy kolem 3 let. Nejčastější příčinou bývá zvětšení tzv. „nosní“ mandle, která se nachází v nosohltanu – a právě ta může zásadně ovlivňovat kvalitu spánku, řekla v rozhovoru pro PS lékařka Čábalová.

„ORL vyšetření je vhodné, pokud má dítě trvale ucpaný nos (tedy dýchá pouze ústy, a to i mimo infekt, když je jinak zdravé), chrápe či huhňá (mluví ‚přes nos‘). K příznakům, či spíše důsledkům zvětšené ‚nosní‘ mandle patří i zhoršený sluch a/nebo opakované záněty středního ucha.

Samotné nekomplikované infekty horních cest dýchacích, mezi nimiž je dítě ‚v pořádku‘ (dýchá nosem, nechrápe, dobře slyší, netrpí na záněty středního ucha atd.), zpravidla důvodem k návštěvě ORL nejsou –⁠ běžné dítě předškolního věku může prodělat až 7–10 nachlazení ročně a pořád je to ‚norma‘.

Sice to může znít šíleně (což jako matka malých dětí naprosto chápu – je těžké to prostě přijmout a ‚neřešit‘), ale když si to rozpočítáte, tak je přes chladnou sezónu jedna rýmička měsíčně vlastně docela běžná realita.“

— MUDr. Lenka Čábalová, PhD., ORL lékařka

4. Změna spánkových potřeb

Někdy je časté buzení dítěte důsledkem toho, že se jeho spánkové potřeby mění – a my jsme si toho (ještě) nevšimli. Vývoj dítěte není lineární, a stejně tak ani jeho potřeba spánku.

To, co fungovalo před měsícem, už nemusí fungovat dnes. Dítě může být najednou:

• večer méně unavené,
• nebo naopak přetažené dříve než obvykle,
• nebo má příliš krátké denní spánky, které nestačí na regeneraci.

🧠 Nejčastější scénáře:

• Redukce spánků – miminko přechází ze 3 na 2, nebo ze 2 na 1 spánek denně, ale stále je v takovém meziobdobí kdy se neustálil nový rytmus.
• Posun v rytmu – dítě začíná později usínat nebo dříve vstávat
• Nedostatek nebo přebytek denního spánku narušuje noční kontinuitu

✨ Co pomáhá:

• Pozorovat denní únavu a signály přirozeného rytmu
• Nebát se upravit rutinu – i po týdnech fungování může přijít změna
• Vnímat den jako klíč k noci: někdy stačí malá úprava denního harmonogramu, a noční buzení se zmírní

🎓 V praxi se mi velmi osvědčilo vybírání a obměna večerních rituálů podle chronotypu děťátka. Každé má nějaké specifické potřeby a preference ale za ta léta praxe jsem v mnoha našla pár společných rysů. Najdete je v e-knize Uspávání a spánek podle typu děťátka.

🕰️ 5. Čas usínání jako klíč

Příliš pozdní ukládání může vést k přetažení a rozhození hormonální rovnováhy. Příliš brzké uspávání zase znamená, že dítě ještě není dost unavené – a výsledkem bývá dlouhé usínání, frustrace a časté noční buzení.

🔍 Co nejčastěji ovlivňuje usínání a tím i noc:

• Nevhodné načasování (dítě není ani unavené, ani přirozeně ospalé)
• Chaotický nebo příliš podnětný večer
• Emoční zátěž – dítě si s sebou do spánku nese stres z dne nebo i aktuální rodinné situace

✨ Co pomáhá:

• Večerní rytmus, který dítě zklidní a připraví na spánek
• Načasovat ukládání na moment, kdy je dítě přirozeně unavené, ale ještě „neza hranou“
• Redukovat podněty – hluk, světlo, chaos, spěch
• Přistupovat k uspávání ne jako k úkolu, ale jako k jemnému přechodu

🧘‍♀️ Pokud večerní uspávání patří k nejnáročnějším částem dne, může vám pomoci online kurz „7 kroků ke klidnějšímu usínání“. V něm najdete tipy, jak nastavit rituál, pochopit, co dítě potřebuje před spaním, a jak zkrátit i zjemnit celý proces bez stresu a nátlaku. Ale třeba i to, jak naše usínání ovlivňuje prostředí ke spánku.

 

🚼 6. Proč se budí batole – jiné potřeby, jiný svět

V antropologii nazýváme batolecí období jako přechodové. Jednou nohou jsou už v dětském světě ale jednou pořád v tom miminkovském. To s sebou často nese mnoho frustrace i výzev a někdy se budí častěji než miminka. Spánek je silně ovlivněn vývojem nervového systému, pohybem, jazykem, separační úzkostí i emocemi z celého dne.

To vše se v noci znovu „vyplavuje“ – a batole se může budit nejen kvůli fyzickým potřebám, ale i kvůli zpracování zážitků nebo protože si prostě potřebuje „ujistit“, že nejsme daleko.

📚 Typické důvody buzení u batolat:

• Separační úzkost a kontrola přítomnosti rodiče
• Sny, noční děsy, první parasomnie
• Potřeba fyzického kontaktu (mazlení, nošení, mléko)
• Změna denního rytmu (např. přechod na jeden spánek)
• První projevy vůle a potřeby kontroly („ne!“ i v noci)

🧠 Spánek batolat je komplexní téma, které často vyžaduje jiné přístupy než u kojenců. Pokud vás zajímá, jak nastavit rytmus, reagovat na vzdor nebo noční úzkosti, doporučuji knihu Svět spánku a usínání batole –⁠ průvodce psaný právě pro rodiče dětí mezi 1 a 4 lety.

📱 7. Přemíra sledování obrazovek

Tablety, televize a telefony jsou běžnou součástí života dětí – často i těch nejmenších. Ale jejich vliv na dětský spánek je zásadní. Zejména večer může sledování obrazovek posouvat vnitřní biologické hodiny dítěte, oddalovat usínání a zhoršovat schopnost spát hluboce a klidně.

🧠 Co se děje v těle?

• Obrazovky (zejména LED a OLED) vyzařují modré světlo, které blokuje produkci melatoninu – hormonu spánku.
• Vizuální a zvuková stimulace (rychlé střihy, hlasité zvuky) přetěžuje nervový systém dítěte, místo aby ho zklidnila.
• Mozek malých dětí neumí ještě filtrovat podněty – večer tak dochází k přestimulování, které narušuje usínání i noční spánek.

⏱️ Kolik času je „v pořádku“?

Podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO)

• Děti do 2 let: žádný čas u obrazovky, s výjimkou videohovorů
• Děti 2–5 let: maximálně 1 hodina denně kvalitního obsahu, vždy s doprovodem dospělého
• Večer se obrazovky nedoporučují vůbec – zejména 60–90 minut před spaním

Většina odborných doporučení se shoduje: čím je dítě mladší, tím víc mu nahrazuje obrazovka kontakt, hru a vývojově potřebný pohyb. A tím víc ovlivňuje jeho spánek.

🔬 Co říká výzkum?

Děti, které pravidelně sledují obrazovky večer, usínají později, spí kratší dobu a častěji se v noci budí.
— Hysing et al., 2015, Sleep Medicine

✨ Co pomáhá:

• Vypnout obrazovky alespoň hodinu před spaním
• Místo večerní animované pohádky nabídnout dítěti příběh vyprávěný hlasem
• Vytvořit si klidný večerní rituál bez blikajících podnětů

🧸 Právě proto vznikly moje pohádky a audiopohádky na usínání – vytvořené s ohledem na vývoj dětského mozku, potřebu regulace a bezpečného přechodu do spánku. Zklidňují, nerozptylují – a fungují i bez světla.

🛌 A co spánek rodičů?

Když se dítě budí každou hodinu, nejde jen o vývojový proces – jde i o dlouhodobou zátěž pro rodiče. Nedostatek spánku ovlivňuje nejen fyzické zdraví, ale i psychickou pohodu, schopnost zvládat emoce, být trpělivý, rozhodovat se, i cítit radost. Popravdě, topíme se tak trochu v docela nepřirozeném koloběhu současné společnosti. Potřeby dětí se tisíciletí nemění, mění se ale rozložení společnosti. Nikdy se nepředpokládalo, že na péči o děti bude většinu dne jen jeden člověk. Takže ano i když je noční buzení součástí normálního vývoje dětí, osamocení převážně matek bez podporující komunity normálním nebylo. Učíme se s tím vypořádat a hledat si alternativní možnosti jak si pomoci. Zároveň je to velká výzva.

Rodiče, kteří dlouhodobě trpí přerušovaným nebo velmi krátkým spánkem, mohou zažívat:

• chronickou únavu, podrážděnost nebo úzkost,
• horší imunitu a častější onemocnění,
• poruchy soustředění a pocit „mlhavého myšlení“,
• a často i vnitřní pocity selhání či osamění.

💬 A přestože se většina péče soustředí na dítě, spánek rodiče je klíčový pro to, aby mohl dítě vůbec dobře doprovázet. Spánek není luxus – je to biologická potřeba i forma rodičovské prevence vyhoření.

📘 Právě proto vznikla moje kniha Náš spánek –⁠ citlivý průvodce tím, jak podpořit spánek rodičů. Najdete v ní nejen tipy, jak si v reálných podmínkách říct o pomoc, upravit prostředí nebo péči o sebe, ale i prostor pro zamyšlení, kde se právě nacházíte a co vaše tělo a mysl opravdu potřebují.

Na závěr –⁠ spánek není soutěž ani test rodičovství

Dětský spánek není jen o počtu hodin. Je o bezpečí, vztahu, nervové regulaci a vývoji.
A často stačí pár dobře cílených úprav – drobných změn, které přinesou velkou úlevu.

📚 Ať už je to změna rytmu, zklidnění večerů nebo jemný průvodce uspáváním, najdete u mě řadu kurzů, knih a pohádek, které vznikly právě pro tyhle náročné chvíle. Nejste v tom sami. A už jen to, že čtete až sem, je důkaz, že svému dítěti chcete dát to nejlepší – i ve chvílích, kdy se vám nedostává spánku.