Metoda vyplakání: proč byla největším omylem v péči o spánek miminek

Odpověď v kostce: Metoda vyplakání (nechat miminko plakat bez odezvy až do usnutí) je kritizována, protože popírá potřeby miminka, neřeší příčiny neklidného spánku a její dlouhodobý efekt na spánek není prokázán. Sám Ferber později uznal, že by ji dnes napsal jinak. Místo ní pomáhá hledat příčiny buzení, podpora unavených rodičů a přístup podle povahy dítěte.

„Nech ho vybrečet,“ slyší někdy zoufalí rodiče ve svém okolí, když má jejich miminko neklidný spánek. Několik desetiletí výzkumu a praxe ale ukazují, že metoda vyplakání byl největší omyl minulosti. Pojďme se na metodu vyplakání podívat blíže. Popíšu vám šest důležitých důvodů, proč se nedoporučuje a měla by se přestat doporučovat.

Metoda vyplakání vznikla v době, kdy jsme o spánku miminek téměř nic nevěděli

Prvním velkým propagátorem metody nechat miminko plakat bez odezvy až do usnutí byl v 19. století Emmet Holt. Radil rodičům nelíbat své děti a nebýt s nimi v příliš blízkém kontaktu. Prý, aby se naučily žít v drsném světě. Své metody neměl podložené ničím kromě svého přesvědčení.

V současnosti máme mnoho výzkumů potvrzujících, že fyzický kontakt, náruč, odpovídání na pláč miminka pomáhá miminku růst po fyziologické i psychické stránce. Naopak miminka deprivovaná nedostatkem doteku a pozornosti mohou trpět pomalejším vývojem, chronickými nemocemi a psychickými problémy.

Velmi oblíbeným spánkovým rádcem se ve 20. století stal Ferber. Jeho metoda doslova „zlidověla“ pod názvem ferberizace. Ferberizace se objevuje v mnoha amerických seriálech a filmech a je založená na postupném opouštění plačícího miminka. Dodnes se jeho rady vyskytují ve většině přiruček o spánku miminek. O pár let později Ferber prohlásil, že se v něčem mýlil:

• Jak uvedl, podle nejnovějších poznatků potřebují miminka méně spánku než kdysi on předpokládal a doporučoval
• Určitě by prý už přidal mnoho jiných rad
• Nedoporučoval by již nechat miminka plakat tak dlouho osamotě
• Zdůraznil, že metoda není vhodná pro každé miminko jak si kdysi myslel

Podrobněji se Ferberově metodě věnuje článek Ferberova metoda: 5 negativních důsledků kontrolovaného pláče.

Metoda vyplakání popírá evoluční předpoklady pro přežití lidského mláděte

Lidské mládě je nejnevyzrálejší mládě mezi savci. Kromě toho je také vůbec nejdéle závislé na péči rodičů. Miminko se nedokáže po narození přichytit rodiče a nést se na jeho zádech nebo hrudi, aby bylo v bezpečí. Zároveň nedokáže dlouhé hodiny přežít bez krmení v hnízdě jako jiní savci.

Potřebuje mít své pečovatele nablízku, aby se mohl krmit jak potřebuje a aby mohli reagovat na možná ohrožení. Pláč a volání rodičů je první měsíce jeho nejzásadnější forma komunikace a signalizace pocitu strachu, nejistoty, nebezpečí, hladu, osamocení, únavy…

Rodiče se učí postupně různým pláčům porozumět a různě na ně reagovat. Metoda vyplakání neučí rodiče důležitému neverbálnímu napojení zásadnímu k ochraně miminka, ale učí je ignorovat a být imunními vůči pláči miminka.

Metoda vyplakání a statistiky z USA

V zemi, kde je vyplakání považováno stále za normální a je nejčastěji doporučováno společně s metodou kontrolovaného pláče (USA), se léta této praxe zatím neprojevila na viditelně lepším spánku populace:

Podávání umělého melatoninu dětem v USA podle americké studie v JAMA Pediatrics z roku 2023 výrazně vzrostlo – ve výzkumu uvedlo podání melatoninu v posledních 30 dnech téměř 19 % rodičů dětí ve věku 5–13 let (shrnutí studie o rostoucím užívání melatoninu u dětí). Lékaři varují před nebezpečím nadměrného podávání umělého melatoninu dětem, protože nemáme dostatek informací o dlouhodobém vlivu tohoto přípravku na vývoj dítěte.

Spánek miminka v jiné místnosti, než spí rodiče, je přitom považován za jedno z rizik SIDS (syndromu náhlého úmrtí kojenců) a při doporučování metod vyplakání je často kladen důraz na samostatný spánek miminek.

USA také patří podle některých studií k zemím s vysokým výskytem depresí u dětí a poruch chování. Ve většině amerických výzkumů průměrně 20–30 % rodičů považuje spánek svého dítěte za problém. Podle některých studií rodiče v zemích, ve kterých se nevyskytuje spánkový trénink nebo je běžná praxe uspávání, popisují spánek dětí jako problematický méně často (např. Indie, Japonsko, Vietnam, Švédsko, Česká republika). Velký tlak na samostatný spánek miminek se zatím v historii USA neukázal jako prevence budoucích problémů dětí a dospělých se spánkem.

Metoda vyplakání ignoruje fyziologii spánku miminek a skutečné příčiny neklidného spánku

Spánek miminek se neustále proměňuje. Má na něj vliv mnoho faktorů od trajektorie jejich psychomotorického vývoje až po povahy a situaci v rodině a zdraví dítěte. Ani jedno ze zmíněného není méně důležité. V některých rodinách může za neklidným spánkem miminka být zdravotní problém, v jiné nepřiměřená očekáváním, v dalších disharmonie biorytmu, nebo případně i psychické problémy na straně rodičů, konflikty či stres. Ignorace těchto souvislostí může být z dlouhodobého hlediska velmi nebezpečná.

Rychlé stresující „řešení“ bez prokazatelného dlouhodobého efektu na spánek

Již v několika výzkumech se při srovnávání různých metod (vyplakání, kontrolovaný pláč a uspávání bez spánkového tréninku) z dlouhodobého hlediska neprokázalo, že by spánkový trénink vykazoval dlouhodobě u dětí lepší spánek nebo chování dětí.

Podle některých studií uváděla po několika měsících od spánkového tréninku značná část rodičů, že se spánek dítěte opět zhoršil.

Co místo vyplakání: podpora rodičů a hledání příčin neklidného spánku

Každé dítě a rodina jsou jiné a v současnosti máme už mnoho možností a informací o spánku miminek, kterými můžeme pomoci unaveným rodičům.

Zajímavé je, že v mnoha různých výzkumech o spánku miminek se mimo jiné okrajově dozvíte třeba to, že většina rodičů uvedla, že už jen možnost si o spánku svého dítěte s někým promluvit, jim pomohla k řešení.

Za další zásadní posun v jejich spánku považovali rodiče také informace o fyziologii spánku dětí a různorodých vývojových změnách zasahujících do spánku. Dlouhodobě prospěšné je také společné sdílení rodičů bez strachu z odsouzení nebo nevyžádaných rad.

Mnohé již víme o různých chronotypech dětí, pozitivním účinku večerních rituálů, pravidelných masážích (inspiraci najdete v e-knize Spánkové masáže) nebo rozdělení péče mezi oba rodiče. Další informace najdete v e-knize Největší mýty o spánku dětí, v knize S láskou o dětském spánku a v kurzu Klidnější uspávání – 7 kroků. Názory odborníků najdete v článcích Jsou metody vyplakání skutečně neškodné? a Otevřený dopis odborníkům.

Závěrem…

• Nikdy neodsuzuji rozhodnutí rodičů, kteří ze zoufalství zkouší metodu vyplakání. Velkou vinu nese společnost (tlak na výkon, rychlá řešení, přehlížení únavy rodičů, zaměření na konzum místo podporu rodiny a mezigeneračních vztahů) a odborníci, kteří ji unaveným rodičům doporučují přesto, že už víme jak může ublížit nejen miminkům ale i samotným rodičům.
• Ano, každý jsme jiný a jinak nás ovlivňují situace v dětství. Někdo zvládne vyplakání bez vědomé vzpomínky, pro jiného může zcela změnit jeho vztah ke spánku i v dospělosti (mnoho rodičů mi vypráví o svém strachu z noci, který se s nimi veze až do dospělosti).
• Ztracený pocit bezpečí se dá znovu vybudovat péčí, láskou a blízkostí.
• V současnosti už máme dost informací na to, abychom se posunuli dál a tuto metodu zcela vyškrtli z rodičovské praxe, odborné debaty i doporučení.

Časté otázky o metodě vyplakání

Co je metoda vyplakání?

Je to přístup, při kterém rodič nechá miminko plakat bez odezvy až do usnutí. Nejčastěji je známý pod názvem ferberizace nebo kontrolovaný pláč.

Proč se metoda vyplakání nedoporučuje?

Popírá evoluční potřeby miminka, neřeší příčiny neklidného spánku a její dlouhodobý efekt na spánek není prokázán. Ani samý autor Ferberovy metody ji dnes nedoporučuje pro každé miminko.

Je rozdíl mezi vyplakáním a kontrolovaným pláčem?

Kontrolovaný pláč (Ferberova metoda) je postupné opouštění plačícího miminka v násobných intervalech, vyplakání je jeho zjednodušená forma bez odezvy. U obou platí, že neřeší příčinu buzení.

Co pomáhá místo vyplakání?

Hledání příčin neklidného spánku, večerní rituály podle povahy dítěte, blízkost, podpora unavených rodičů a sdílení zkušeností bez strachu z odsouzení.

Mají děti trauma z vyplakání?

Každé dítě je jiné. Někdo vyplakání zvládne bez vědomé vzpomínky, pro jiného může změnit vztah ke spánku i v dospělosti. Ztracený pocit bezpečí se dá znovu vybudovat péčí, láskou a blízkostí. Při obavách o dítě se poraďte s pediatrem.

 

Informace v článku nenahrazují konzultaci s pediatrem.

Autor: Lenka Medvecová Tinková, PhD.