Večerní pláč miminek a jak jej utišit

Nevysvětlitelný večerní pláč dítěte před usnutím trápí mnoho rodičů. Co nám chtějí miminka říct a proč se tak brání usnutí? Někdy stačí jen málo, aby bylo usínání zase klidnější.

Rodiče si často stěžují, že kolem čtvrtého měsíce nastává u jejich děťátka zlom. Spánek se zhorší a někdy přibude také večerní neutichající pláč. Na koliku se vina už často svalit nedá a na zoubky může být  ještě brzy. Jaké mohou být důvody večerního pláče?

Stejně jako vždy bohužel ani tady neexistuje žádná dokonalá rada. Často bývá tento pláč připisován vývojové fázi miminka a změnám, kterými prochází. Někdy se mění délka nebo počet denních spánků nebo čas večerního usínání. Do toho miminko mnohem více vnímá svět kolem sebe, začíná se více pohybovat a zaplavují jej nové emoce. Příliš mnoho změn na tak malého človíčka. Jako jediná jistota mu i nadále zůstává pocit bezpečí v maminčině voňavé náruči.

Někdy si nevíme rady, protože máme příliš mnoho rad

Antropologové často zdůrazňují, jak moc se přístup k rodičovství za poslední desítky let změnil. Máme různé teorie na výchovu. Máme metody na všechno od plenek, přes výživu až po krmení, kojení a spánek. Od rodičů se očekává, že si vyberou, kterým směrem chtějí v každé z těchto oblastí jít. Ti si pak často vybírají podle  doporučení nebo zkušeností či důvěryhodnosti tvůrce metody.

Ve srovnání s minulostí jsme prý také mnohem více vystavováni neustálému strachu o své potomky. Už v těhotenství absolvujeme několik různých testů pátrajících po té či oné nemoci či poškození miminka, o kterých se čím dál víc mluví také v médiích. Média a internet jsou navíc plné hrůzostrašných příběhů ohrožení dětí a nebezpečí, které na ně číhají na každém kroku. A tak se množí i články o tom, že je naše generace v péči o své potomky přehnaně starostlivá a úzkostlivá.  Buď jsme prý příliš nezodpovědní, nebo naopak příliš upjatí či úzkostliví. Kdo se v tom pak má vyznat? „Dělám to správně?“ „Nezvyknu ho na něco příliš?“ „Co když jsem příliš úzkostlivá maminka? Podle toho článku hrozí dítěti, že z toho bude mít deprese…“ „Mám naslouchat miminku, ale jak?“

Mezitím co si v hlavě často hledáme ten správný přístup a vedeme boj s okolím o svů pohled na výchovu,  se miminko neustále mění. Mění se jeho potřeby spánku i jídla. Mění se jeho chování. A někdy začne večer před usnutím pravidelně brečet. „Co dělám špatně? Proč brečí? Jak se teď mám zachovat, abych něco nezkazila?“ Místo naslouchání miminku pak večer doma pláče nervózní miminko a ještě nervóznější maminka.

Příběh

„První měsíce jsme měli podezření, že má syn silné koliky. Pláč ale neutichal ani ve čtvrtém a pátém měsíci. Zkoušeli jsme všechno, jen aby večer nebrečel. Všichni měli nějakou radu. Někdy něco zabralo, ale většinou se neutichající pláč opakoval. Jednou v noci, když začal Mirek opět hrozně plakat, jsem to nezvládla. Sedla jsem si s ním v náručí a rozbrečela se. Řekla jsem mu: „Já už prostě nevím, jak ti pomoci. Strašně mě to mrzí, prosím, nezlob se.“ Za pár minut bylo ticho. Ubrečená a překvapená jsem se na něj podívala a do pár minut mi usnul na rameni. Podobně dlouhotrvající pláče se už neopakovaly. Dodnes nevím, co se odehrálo. Jen vím, že se mi tím pláčem moc ulevilo a jemu zřejmě nakonec taky.“

Jak utišit večerní pláč

Příčin večerního pláče může být skutečně mnoho, od vývoje až po bolesti nebo dokonce trauma z porodu. Jednu noc se nám zdá, že jsme našli řešení, které funguje. Druhý den to ale opět nezabere. I to je přirozené. Někdy je pro nás již těžké „naslouchat miminku“ .

Příběh

„Dlouhotrvající večerní pláč u nás skončil v momentu, kdy jsem se sama přestala bát uspávání. Bála jsem se pláče své dcerky. Děsil mě. A tak když se večer co večer opakoval, nervózně jsem pobíhala a zkoušela vše možné, jen aby neplakala. Pak jsem si uvědomila, že takto to dál nepůjde a že možná vše vyhrocuje i můj strach. Následující večer jsem si řekla, že se nebojím. Jsem pro ni středem vesmíru, budu ji držet, budu ji houpat a dýchat klidně za nás obě. Společně to zvládneme. Když večer začala brečet, trochu jsem přesto znervózněla, ale třikrát jsem se zhluboka nadechla a vzala dcerku do náručí. Zpívala jsem jí svoji písničku z dětství a myslela na to, jak jsem se tehdy já tulila k mamince. Pláč trval mnohem kratší dobu. Nabrala jsem jistotu sama v sebe. Další noci byly vždy o něco lepší. Byl to nepopsatelný pocit. Anežka se přestala bát noci až poté, co jsem se já přestala bát uspávání.“

 Co by mohlo pomoci období překonat

Nesrovnávejme – Některé děti pláčou více, jiné méně. Odvíjí se to nejen od povahy, ale také od mnoha dalších faktorů. Nemá žádný smysl stresovat miminko i sebe obviňováním se, že právě to naše miminko pláče více než jiné.

Buďme na blízku – Ať se jedná o jakýkoliv problém, málokdy v něm miminka chtějí zůstat sama. Dotek, mazlení, masáž. Nejlevnější lék. Právě hodně doteku přes den může často pomoci i večer. Skvěle může pomoci také uspávání v šátku nebo nosítku. (I na bolesti bříška může často pomoci právě vaše teplo – tedy svléknout miminko do plenky a ponožek a dát si ho na svůj nahý hrudník do šátku. V šátku na vašem těle mu bude příjemně teploučko a bezpečně.)

Pozorujme změny v chování – Kdy je miminko příjemně unavené? Snižuje se v určitou hodinu jeho zájem o okolní podněty? Půl hodinu před tímto časem pak můžete již začít zpomalovat a zklidňovat miminko ke spánku. Možná zjistíte, že se dosavadní časy spánku zcela mění.

Večerní rituály – Tato slova už vám možná zní jako obehraná deska, mají ale kouzelný efekt. Stejné rituály před usnutím přes den i večer mohou pomoci lépe překonat večerní pláč zapříčiněný návalem změn v životě miminka. (Kromě koupele a masáže zkuste zařadit i více signálů pohody – stejné písničky, říkanky, společný tanec v náručí, povídání, příprava večere a pozorování – cokoliv, co se vám oběma bude líbit a bude vás uklidňovat.) Víc než třeba na minutu přesný režim, pomáhají stejné aktivity, které miminko uklidňují ke spánku. Díky nim může i čas být někdy dle potřeby flexibilní. Rituály navodí správný pocit bezpečí.

Používejte všechny smysly – Zrak, sluch, hmat, čich a chuť neboli – oční kontakt, písnička či něžná slova, náruč nebo masáž či pohlazení, vůně maminky a kojení. Příroda nám tyto smysly dala nejen k pozorování světa, ale také k utišení miminek. A my po nich často podvědomě saháme, aniž bychom si to uvědomovali.

Důvěřujte svému dítěti i sobě – Miminka s námi dokážou intenzivně komunikovat pláčem. Jsou v tom často mistry, stejně tak jako my dokážeme být mistry v nalézání způsobů, jak naše miminko utišit a naplnit jeho potřeby. Někdy to tak nemusí vypadat. Jednou miminko utišíme, po druhé nám to v náručí nejde, nejde nám to ani u kojení nebo procházky. Jindy zase zabere jen houpání, další večer zase písnička. V takových chvílích to často vzdáváme nebo se hroutíme. Zkusme být trpěliví, k sobě i miminku. Díky tomu si můžeme najít tu pro nás nejvhodnější cestu.