Osm přirozených spinkacích zvyků

Nedávno se na internetu objevil článek o spánkových zlozvycích. Ačkoliv to normálně nedělám, ráda bych na něj reagovala. Kojit dítě na požádání, mít jej v noci na blízku a reagovat na jeho pláč není žádným nežádoucím zlozvykem. Je to přirozená věc, kterou naši předci po staletí dělali a velmi dobře věděli proč.

1. Kojení na požádání je zdravé a žádoucí

Kojení v určitých přesně zvolených intervalech neprospívá mamince ani dítěti. Miminko nežije jen plným žaludkem a kojení není jen forma krmení. Kojení na požádání neboli dle potřeb miminka je nesmírně důležité. Ve své praxi se bohužel potkávám s maminkami, které z porodnice odcházely s radou, aby kojily každé tři hodiny, dříve ani omylem. Pomohlo to se spánkem? V první řadě to mnoha maminkám spíše dopomohlo k problémům s kojením a k neklidnému miminku. Kojení na požádání už doporučují nejen sdružení laktačních poradců po celém světě, ale také mnoho zahraničních pediatrických sdružení. Doporučuje jej také WHO – Světová zdravotnická organizace. Kojení na požádání je podle WHO jeden z důležitých principů úspěšného kojení.

Důvod: I nejnovější průzkumy dokazují to, co věděli už naši předci, a pohled na kojení se v západních kulturách v mnohém mění. Boj s mýty ale bohužel neustává. Potvrdí vám to také antropologové, kteří zkoumají život různých kultur nyní i v dobách minulých. Lidské mládě podle nich nikdy nebylo přizpůsobeno ke kojení podle hodinek.

2. Dítě nemusí usínat ve své postýlce, aby lépe spalo

Pokud vaše dítě bojuje s postýlkou a nechce v ní být, neznamená to, že se už nikdy nevyspíte. Je přirozené, že miminka potřebují večer mnohem intenzivněji cítit naši přítomnost. Člověk je od přírody tvorem sociálním. Vždy spával v komunitách a své děti měl co nejblíže, aby je mohl chránit. Naši předci své děti uspávali většinou kojením, hladili je, nosili je v náručí, zpívali jim. Nespali hůře. Naopak.

Kultury, které toto dodnes praktikují, spí často mnohem lépe, než je zvykem u nás. Pro klidný spánek je nejdůležitější pocit bezpečí. Ten si miminko buduje u maminky díky doteku a její blízkosti. Některým dětem postýlka nevadí, jiné ji nesnesou. Je to přirozené. My se často z knih a článků učíme, co bychom v mateřství měly a neměly dělat. Miminka to nečtou, miminka jen bojují o to, co právě nejvíce potřebují. Když dítě uspáváte a nenecháváte jej brečet v postýlce, nezaděláváte si na problém.

Mnoho spánkových problémů se ale skutečně dá vyřešit spaním v těsné blízkosti. A mnoho problémů se spánkem zanikne momentem, kdy si rodiče začnou užívat společné uspávání.

 

3. Pozdní večerka?

Miminka spinkají v prvních dnech různě. Postupně rodiče sami vypozorují, kdy se jejich dítěti usíná večer nejlépe a spí nejdelší časový interval. Je pravdou, že některým dětem dřívější večerka prospívá. A také je pravdou, že ne vždy platí formulka: Čím později dáte dítě spát, tím později vstane. Ideální čas ke spánku ale dokáže vypozorovat hlavně maminka sama. Stačí sledovat znaky únavy miminka a podle toho nastavit uspávání. Nastavení správné večerky závisí také na kvalitě a délce denních spánků. Každá rodina má jiné zvyky. Někdo preferuje pozdní večerku, jiný dřívější, někdo reaguje na únavu dítěte a čas večerky má proměnlivý. Pokud jsou rodiče i dítě spokojení a funguje jim to, nevidím v tom problém.

4. Věci v postýlce

Na tento bod nemá cenu reagovat. Postýlka je příjemnější, pokud je k ní bez jakýchkoliv hranic přiražená také postel rodičů. Miminko tak má mnohem větší pocit bezpečí, než jaký by kdy mohlo mít s usínáčkem.

5. Reakce na jakýkoli pláč dítěte je vrozená a normální!

Když dítě pláče, maminka cítí stres a celé její tělo ji nutí okamžitě reagovat a pláč utišit. To je přirozená reakce, kterou naprogramovala příroda maminkám, aby mohly reagovat na každé nepohodlí dítěte a pomoci mu tak zvládnout zdánlivě neškodný problém. Pro malé miminko je odpovídání na pláč ještě důležitější. Miminko se rodí stoprocentně závislé na mámě.

Samota je pro něj logicky děsivá. Pláč je jeden z nejdůležitějších prostředků komunikace, který mu pomáhá přivolat si pomoc kdykoliv se cítí ohroženo, něco potřebuje nebo se cítí samo či pociťuje vnitřní neklid. Očekává, že mu člověk, na kterém je plně závislé, toto pomůže vyřešit. Samo to totiž zatím ještě nedokáže. Mnoho miminek bez problémů usne jen díky tomu, že okamžitě reagujeme a pohladíme je, když jsou neklidná. Jiná probudí nějaké trápení, se kterým si neví rady, a potřebují naši náruč či kojení. Někdy se děti budí i proto, že chtějí obejmout, stejně jako tuto potřebu mívá i dospělý člověk.

6. Přecpávání dítěte před spaním neznamená lepší spánek

Dítě by skutečně nemělo jít spát s prázdným žaludkem. Ale ani s přeplněným. Trochu mi to připomíná častou „univerzální radu“: Dej dítěti hustou kaši a bude spát celou noc. Někdy pak právě díky husté kaši spíme s dítětem ještě hůře. Nejvýživnější večeře pro kojence je mateřské mléko. Více se o tomto mýtu můžete dočíst také v nové e-knize Největší mýty o spánku dětí. Najdete tam také vyjádření výživové poradkyně a jeden tip pro kojící maminky.

7. Uspávací rituály nejsou o koupání

Koupání, pyžámko a kojení je věc, kterou valná většina rodičů praktikuje. Rituály jsou skutečně fajn, ale z mých zkušeností vypadají trochu jinak. Rituál pro mě znamená naladění se a zklidnění mysli před spaním. Je důležitý nejen pro děti, ale pro nás všechny, kteří se trápíme s dlouhým usínáním nebo nekvalitním spánkem. Dětem pomáhá ke kratšímu usínání a někdy i k pokojnějším nocím. A je úplně jednoduchý – věnujte se sobě navzájem – vypněte televizi a buďte v přítomnosti se svými dětmi. Povídejte si o jejich dni, hrajte hry, zpívejte, čtěte, poslouchejte muziku… a hlavně opravdu vypněte tu televizi. 🙂 Žijte jako rodina.

8. Společné spaní je věc každé rodiny

Společný spánek je přirozená věc. Nenarušuje spaní, naopak často dokáže spánek dítěte zlepšit. Společný spánek rodiče praktikují buď jako společnou postel nebo jako tři postele vedle sebe. Opět to souvisí s tím, že má maminka dítě blízko u sebe a může tak reagovat na různé potřeby nebo těžkosti, kterými dítě v noci prochází.

Často právě tím, že měli rodiče dítě blízko sebe, mohli ještě v lehké fázi spánku dítě jen pohladit nebo mu zazpívat a ono se neprobudilo úplně a plynule přešlo do další fáze spánku. Existuje mnoho odborných studií o výhodách společného spánku nejen pro psychiku dítěte, ale i pro vzájemný vztah či zdraví. Nicméně, společný spánek je rozhodnutím, které by měli udělat rodiče sami, ne rozhodnutím, které by mělo podléhat nějakým knihám nebo internetu.

Většina maminek cítí sama, že chtějí mít dítě co nejblíže u sebe, aby na něj mohly reagovat a aby pro ně bylo noční vstávání jednodušší. Maminky se přirozeně také cítí bezpečně, když mají miminka v noci blízko sebe. Často však podléháme strachům a tlakům z okolí, které se nás snaží přesvědčit, že mít dítě ve společné posteli nebo v posteli přiražené k naší způsobuje závislost, které se už nikdy nezbavíme. Každé dítě se osamostatňuje jinou rychlostí. Nemá na to vliv jen spánek a prostředí ke spánku, ale také povaha, přístup k dítěti, situace v rodině, vztahy v rodině…

Je naivní myslet si, že společný spánek stojí za nesamostatností dítěte nebo za častým nočním vstáváním. Spousta miminek, která spí v samostatném pokoji, se možná první měsíce nebudí, protože necítí mléko. Ale mnoho z nich se začne budit později, když cítí různé jiné strachy, bolest, emoce a jsou na ně sama. Proto je důležité reagovat na dítě, které máte doma vy. Ne na obecné tabulky, které někdo pro všechny děti vytvořil.

Je pravda, že malá miminka se budí v blízkosti maminky na kojení často. Je to ale přirozené a pro dítě je to důležitá fáze vývoje. Noční kojení je nejvýživnější. Postupně se ale tento rozdíl vytrácí. Ze své praxe znám mnoho dětí, které měly vlastní postýlku i pokoj a začaly do společné postele chodit ve dvou či třech letech. Společná postel není to, co stojí za dlouhodobými problémy se spánkem dítěte.

Spánek je natolik komplexní záležitost, že za problémy s ním může být spousta jiných drobných detailů, které se třeba noci samotné vůbec netýkají. Pokud je vám a vašemu dítěti společné spaní příjemné (bez toho, abyste přemýšleli, co by se mělo a nemělo), nevidím v tom žádný problém. Jsou různé možnosti, od miminka ve společné posteli lze snadno přejít na dětskou postel přiraženou k naší. Rodiče a děti a jejich problémy a povahy jsou natolik individuální, že mi přijde doslova škodlivé vnucovat jim, že i když to tak cítí, dítě si prostě k sobě blíž brát nemůžou.