Odpověď v kostce: Uspávání nepotřebuje léčbu. Je to přirozená součást mateřství, ne chyba ani zlozvyk. Podle mých zkušeností z poradenství spánek dětí častěji narušuje tlak na rodiče, traumatický porod nebo uspěchaný životní styl, než že miminko usíná s rodičem. Tlak na samostatné usínání ve třech či čtyřech měsících podle mého názoru nevznikl kvůli potřebám miminka, ale kvůli potřebám společnosti. Pomůže vám kurz Klidnější uspávání – 7 kroků pro rodiče.

„Klíčové je naučit miminko ve třech či čtyřech měsících usínat samotné, bez přítomnosti rodičů,“ píše se někdy v médiích. Tento názor zbytečně děsí rodiče, kteří miminka uspávají, a znejišťuje ty, kterým děti sice usnou samy, ale stejně se trápí se spánkem. Podobné univerzální výroky v praxi totiž často nefungují. Nesouvisí s přirozeným nastavením dětí a jejich spánku.

Uspávání byla vždy přirozená součást mateřství. Pohádky, ukolébavky – nevznikly nyní, jsou naší tradicí, dědí se z generace na generaci. Znamená to, že kdysi měli všichni lidé poruchy spánku jen proto, že je mámy uspávaly kojením nebo v náručí? Logicky to nesedí. A potvrdily by vám to i různé národy, ve kterých je houpání, hlazení, mluvení, nošení či uspávání kojením přirozená součást mateřství, o které se prostě nepolemizuje. Hlazení a dotyk může být součást večerního rituálu, inspiraci najdete v e-knize Spánkové masáže. Tipy, jak miminko utišit (nové hošení, houpání, kontakt kůže na kůži), najdete i na stránce britské zdravotní služby NHS. Každá maminka používá k uspávání jiný styl, podle toho, co její miminko uklidňuje. Některá miminka usnou dokonce i sama, jiná ne a dopracují se k tomu postupně. A velmi často se setkávám i s tím, že miminka, která první čtyři nebo šest měsíců usínala sama, najednou vyžadují přítomnost rodičů a uklidnění. Každé dítě totiž ovlivňuje něco jiného – jiné prostředí, jiná povaha, jiný mateřský přístup, jiné geny, jiná vývojová fáze, jiný příchod na svět…

Netrapme už prosím maminky znejišťováním a místo toho se věnujme skutečným problémům, které mohou spánek narušovat.

Uspávání nepotřebuje léčbu: skutečné příčiny problémů se spánkem

Neustálý tlak a znejišťování maminek

Internet, diskuze, média, okolí. Všude najdete různé protichůdné informace, které nás od dětí spíše vzdalují, než by nás sbližovaly. Nevěříme mateřské intuici a dokonce jsem slyšela názor, že už v naší společnosti neexistuje. Proč? Protože maminky neustále děsíme – děsíme je, že neumí správně nakojit dítě, děsíme je, že kojení způsobuje závislost a nesamostatnost, děsíme je, že jejich dítě není podle tabulek, děsíme je, že neumí dítě správně držet a že je příliš závislé na jejich přítomnosti. Pojďme se spíše soustředit na to, jak se cítí maminky. Co by jim pomohlo, aby byly klidnější? Často jen podpora ve svém okolí, možnost si na chvilku odpočinout a neřešit neuklizenou domácnost. Jindy jen důvěra, že když své miminko nechce nechat vyplakat nebo trénovat, prostě dělá to, co cítí a ne výchovný prohřešek. O tom, proč vyplakování kritizují odborníci, si přečtete v článku Proč by se metoda vyplakání neměla doporučovat.

Jednou za mnou přišla velmi vystresovaná maminka, které se děťátko velmi často budilo. Na rady v internetové diskuzi ho nechala vyplakat a naučila usínat samotné. Za pár týdnů se spánek vrátil do stejných kolejí a přidala se panická hrůza z usínání.

Jedna babička, která přišla na přednášku o spánku dětí, mi řekla: „Vždy jsem se řídila sebou a svými dětmi. Jen jednou jsem znejistěla. Měla jsem zrovna třetí miminko a do toho mi kamarádka pořád předhazovala, že není normální, aby můj tříletý syn pořád neuměl chodit na záchod. Dala jsem mu ze zoufalství na zadek. Dodnes si to vyčítám. Pak jsem se na její řeči vykašlala a zjistila jsem, že syn má prostě jen stres z nového miminka. Vyřešili jsme to nakonec s klidem o několik týdnů později. Dnes, když mám velké děti, které mají děti, jsem často smutná. Podobné znejišťování je totiž potkává na každém rohu.“

Porody a separace dětí

Nedokážu ani spočítat, kolikrát jsme s maminkami řešily problémy se spánkem po velmi traumatickém porodu či separaci po něm. Podle mých zkušeností z poradenství se miminka ještě několik měsíců ujišťovala o tom, že už jsou v bezpečí s maminkou. A ujišťovala se také pláčem v náručí. Pláč a problémy díky kontaktu s maminkou postupně odeznívaly. Než někomu doporučíte trénovat své miminko k samostatnosti, zeptejte se prosím nejdříve na jejich historii. Za potížemi se spánkem může stát i náročná zkušenost z porodu a oddělování. Pokud máte obavy, poraďte se s pediatrem nebo odborníkem.

Životní styl

Ano, naše společnost má problém. Neumíme odpočívat. Trávíme hodiny na mobilu nebo počítači a hlavně večer před spaním. Jednoduše nám chybí rituály, stejně jako se na ně apeluje u dětí. Děti často kopírují návyky rodičů. Mluvme více o odpočinku. A ano, dá se odpočívat i s dětmi. Dokonce ještě intenzivněji. Dá se s nimi tančit, zpívat, malovat, skládat. Nároky a očekávání na nás se zvyšují, ale prostor na odreagování se naopak vytrácí. Svorně tvrdíme, že nemáme čas. Tak ho pojďme společně najít. Mluvme více o rodinných večerních rituálech, o tom jak být spolu off-line.

Trénink samostatnosti u miminek: potřeba dítěte, nebo společnosti?

Podle mého názoru je tlak na samostatný spánek či usínání převážně rétorikou některých anglických a amerických spánkových poradců. Nevznikl kvůli potřebám miminka, ale kvůli potřebám společnosti. Maminky musí dříve do práce a děti, které se přirozeně v noci budí, jsou již problémem. Problémem jsou i děti, které si po celodenním pobytu v jeslích či ve školce užívají přítomnost rodičů a trvá jim hodně dlouho, než večer usnou. A já se ptám: Je tohle odpověď naší společnosti na touhu dětí být s námi? Nebo na to, že mají nějaký problém, se kterým si neví rady? Někdy mám pocit, že se k tomu přidává i to, že se čím dál víc lidí trápí s úzkostmi a vztahy s rodiči či partnery. Jen to jako osobní postřeh, nikoli jako doloženou souvislost. Každé dítě je jiné a v knize S láskou o dětském spánku najdete, co o spánku dětí víme, a v Největších mýtech o spánku dětí, co se o něm zbytečně tvrdí.

Další články k tématu:

Co je špatného na uspávání?

Uspávání kojením není hřích

Časté otázky o uspávání miminek

Musí se miminko naučit usínat samo?

Podle mých zkušeností ne. Některá miminka usnou samy, jiná ne a dopracují se k tomu postupně. Každé dítě je jiné.

Je uspávání kojením nebo v náručí chyba?

Není. Je to přirozená součást mateřství, která se v mnoha kulturách nepovažuje za problém.

Proč miminko, které usnalo samo, najednou potřebuje rodiče?

Každé dítě ovlivňuje něco jiného: prostředí, povaha, vývojová fáze nebo způsob porodu. Změna je ve vývoji častá.

Co často narušuje spánek miminek?

Podle mých zkušeností to bývá tlak na rodiče, náročný porod a oddělení po něm, nebo uspěchaný životní styl a nedostatek rituálů.

Kdy se obrátit na odborníka?

Pokud máte obavy o spánek nebo zdraví dítěte, poraďte se s pediatrem nebo spánkovým poradcem.

Informace v článku nenahrazují konzultaci s pediatrem.

Autor: Lenka Medvecová Tinková, PhD.