Intuice je mocná čarodějka. Přesto často nasloucháme hlavně radám okolí. Uspávání kojením není hřích. Společný spánek není cesta k celoživotnímu spánku ve stejné posteli. Zvyky dětí se mění stejně jako naše životní situace.
Proč nechceš usínat sám
Často se mi maminky svěřují, že i děti, které do čtyř nebo pěti měsíců dokázaly usnout samy, najednou vyžadují nějakou „pomoc“. Dětský svět je jako dobrodružný film plný různých zvratů, které často nečekáme. Někdy to začne růstem zubů, jindy růstovým spurtem, strachem, pocitem opuštění nebo potřebou kontaktu s maminkou. Ať je důvod jakýkoliv, najednou už miminko nedokáže zavřít oči a usnout samo. A tak zkoušíme děťátku pomoci. Uspíme ho nošením, kojením, vezmeme si ho k sobě blíž a podobně.
Když toto období nepřechází a my i po pár týdnech uspáváme v náručí nebo ve společné posteli či výhradně kojením, znejistíme. Nebo nás někdy znejistí okolí. „To nemůžeš. Teď si na to miminko zvyklo a jinak už nebude chtít usnout.“ A v nás se množí pocity, že jsme udělaly něco špatně, zkazily jsme mu schopnost usnout bez nás, přinutily jej spoléhat se na nás.
Zvyk není železná košile
Proč, když miminko pláče, máme chuť vzít jej do náručí? Proč je tak rychlé a často nejúčinnější řešení kojení, když je to podle vašeho okolí taková „negativní“ asociace až „závislost“? Proč se mnohdy cítíme tak příjemně, když se probouzíme vedle svých dětí, když je společný spánek tak nežádoucí? Sexy příručky varují: „Nikdy, dávejte si pozor na negativní asociace, snažte se tomu vyhnout…“ Tak proč nám to nesedí s tím, co vidíme a cítíme?
Uspávat kojením není hřích. Je to většinou to první, co nám funguje nejlépe. Pro miminka je to přirozené. I vědci už dávno přišli na to, že se mateřské mléko mění neustále podle potřeb dítěte a že právě to večerní má složení, které dokáže miminko skvěle uspat. Uspávání kojením je ten nejzdravější „zvyk“ na širém světě.
Pokud vás trápí, že vaše miminko usíná pouze při kojení, zkuste do večerního rituálu přidat něco dalšího, co zatím může kojení krásně doplnit. Třeba ukolébavku (jednu, která bude asociovat právě klidný spánek).
Děti, které před usínáním zpěv spíše probere nebo ruší, může uklidňovat nějaký speciální dotek – škrabkání, hlazení po hlavičce a podobně. A pro ty „náročnější“ klidně všechno dohromady. Postupně bude miminko cítit, že je mu příjemně i u zpívání a hlazení a tím můžete získat další možnost, jak miminko uspat.
Dítě se bude cítit bezpečně a příjemně, když bude stejné bezpečí a klid cítit z vás. Proto všechna „bezpláčová“ řešení vyžadují čas, trpělivost a přirozenost.
Klíčem je trpělivost a klid
První měsíce možná stačila k uspávání koupel a kojení. Později začneme uspávat dříve nebo později, přidáme písničky, pohádky nebo více mazlení a podobně. Možná teď miminko za žádnou cenu nechce z naší hrudě pryč. Za pár dnů jej už ale klidně položíme spící do postýlky nebo naší postele. Možná naše miminko spalo skvěle půl roku, ale poslední měsíc zase neusne jinak než v náručí. A za dva měsíce usne bez problémů vedle nás v posteli. Měsíc po měsíci přináší jiné možnosti a příležitosti.
Netlačme se do řešení ve vyhrocených situacích. Maminky potvrzují, že ani řešení na popud tlaku okolí často nepřináší lepší pocit. Někdy může zlepšit spánek za cenu zhoršeného chování přes den, jindy vystresovat dítě i maminku. Čím více rad zkoušíme, tím více zmatené může dítě být. Dejme mu čas. Zkusme zatím jen přidat k uspávání něco nového, co se mu bude líbit. Postupně si na to zvykne stejně jako na každý jiný zvyk. Bez stresu a pláče. Dnes může být totiž zcela jiná situace než bude za měsíc.
Každé dítě prochází různými obdobími a každé v jiný čas. Každé se se změnami vyrovnává jinak. Naslouchejme jim a nestresujme se kvůli přirozeným zvykům jakými jsou kojení, společný spánek nebo naše přítomnost u usínání. Vždy se dá najít kompromis. Důležité je nehledat jej ve stresu a s hlavou plnou rad a tlaku okolí. Udělejte si večer třeba svůj oblíbený čaj, sedněte do pohodlného křesla a odpočívejte. Nad šálkem dobrého čaje a s klidnou myslí se nejen lépe hledá řešení, ale mnohdy si uvědomíme i to, co nám jindy ve stresu uniká.
Děkuji moc za krásný článek. V podstatě vše co píšete přesně takto od začátku cítím ale jak říkáte ten tlak okolí je ukrutný a často ztrácím důvěru v sama sebe a naše malá jako by to cítila. Jsou jí dva a půl roku s kojením jsme skončily nedávno, ale naprosto bez pláče, nechala si krásně vysvětlit že mlíčko už necháme pro další mimi. A ano spí s námi v posteli, prostě jsme v ložnici přidali další postel a máme tak tři vedle sebe. A spí celou noc a ráno se budí usměvavá. A okolí nás za to stále kritizuje. za dlouhé kojení ( i v noci a uspávání u kojení) za spaní v jedné posteli ale já si stále říkám že do puberty jí to přejde. A že si jí musím pořádně užít. A opravdu se snažím řídit se vlastním pocitem… ale někdy je to hrozně těžké. Ale víte co? Pokud naše druhé dítě bude chtít, bude to mít stejně. Nebudu měnit nic…
Ta nasa mala diablica (7m) nechce proste spat vobec. Ale vobec. Nezabera nic ani nosenie ani hojdanie proste nic nic nic a ja uz mam nervy v pr… Nechapem co sa deje a ked ju nosim je sice chvilu kludna ale potom zase rve pretoze je pretazena. Ja uz nevime co s nou robit. vecer ju uspime tak ze ju vyslovene drzim prilepenu k posteli (na brusku) a na rve az kym neusne. Ked ju nedrzim tak sa prevaluje po celej posteli a rve kludne aj 2 hodiny a proste nespi. Jak je mozne ze priroda stvori dieta co nevie spat? Ja to nechapem.
Dobrý den, i my to měli podobné. Problém ale u nás byl tím, kde dítě spalo – měli jsme malý byt a postýlka byla v obývacím pokoji, kde manžel každý večer potřeboval sledovat televizi, aby si vyčistil hlavu z práce :-(. Když jsem byla se synem sama doma, tak se mi ho podařilo večer uspat bez problémů, i když přiznávám, že u prsu. Ovšem jindy nezabralo nic jiného, než dítě držet a nechat ho křičet, dokud se neunavilo a neusnulo samo :-(. Protože mi tahle metoda přišla čím dál drastičtější, uspávám teď syna výhradně u prsu, ale už je mu nějakých 19 měsíců a rozhodně nejde o kojení, jako spíše o dudlání maminky namísto dudlíku. Zprvu to bylo jisté řešení, jak dítě uspat, ale teď už jsem z toho docela vyřízená. Hlavně proto, že chlapeček se několikrát za noc vzbudí, chce si podudlat, a pak klidně usne, zatímco já se probudím a všechno mě bolí (nejen ocucávané bradavky, ale i kyčle, krk, bederní páteř…). Večer se mi už podařilo kojení občas nahradit tím, že ležím na zádech, mám pokrčené nohy, syn mi leží na nich a hladím ho po břiše. Opět: já se nevyspím, ale on zabere bez ocucávání. Lepší varianta je, když si nechá domluvit, lehne si mezi mne a manžela a jeden z nás ho hladí. Ale je to pekelné a především já jsem za “otroka”, který nemá šanci se vyspat v délce a kvalitě, na kterou byl zvyklý…
Napadá mne proto jediné, zkuste změnit zvyky – nahradit držení kojením, to pak nahradit něčím jiným… Mně taky hodně pomohlo, že jsem si začala všímat prvních známek únavy a hned se vytvořily podmínky pro to, aby dítě mohlo spát. Usínání i tak trvá různě dlouho, někdy déle, někdy rychleji, pomáhalo nám i to, že jsem synovi vyprávěla, co za daný den prožil a viděl. Tím, že jsme si to zopakovali a přehrál si to znovu v hlavě, se uklidnil a líp pak usínal (i když samozřejmě občas byl dojem z vyprávění tak silný, že se posadil a začal vykřikovat :-))… Ale uznávám, že oproti Vám máme spíše problém s USÍNÁNÍM než se spánkem jako takovým. Pokud nechce spát vůbec, zkusila bych se poradit s pediatrem a popřemýšlela, jestli v rodině není nějaký problém, který miminko může vycítit. Podobně jako Vy to má kamarádka, která je s manželem na nože, hádali se dost hrozně už v těhotenství, došlo snad i na nějaké facky (což nechci samozřejmě tvrdit, že to máte doma taky!!!), a miminko jim prostě neusne a neusne :-(.
Mám teď ročního chlapečka. Od začátku byl se spánkem problém, tak jsem zkusila postýlku, zavinovačku, náruč, s mámou v posteli… nakonec jsme skončili u zavinovačky u mámy v posteli :-). A postupně jsme odbourávali, nejdřív zavinovačku, když začal být pohyblivý, vyměnili jsme 100% spaní u mámy za postýlku, když tam máma není, ale s tím, že když se vzbudí, automaticky si ho stěhuju k sobě. A funguje to a nemám pocit, že jeho i sebe mučím tím, že musí spát sám a usínat sám. Uspávám mazlením, posadím si ho na kolena, přitulíme se… Protože si myslím, že ta doba, kdy dobrovolně chce mazlit s mámou, uběhne strašně rychle.
A za sebe musím říct, že rady od autorit umějí být hodně těžký kalibr a nepřipustit si je…
Me “miminko” je uz stare 15 mesicu a take neusne jinak, nez u prsa. Navic se v noci porad budi, nekdy i po hodine, a vyzaduje prso, aby mohlo spat dal. Musim rict, ze me to opravdu hodne unavuje a z nepohodlne pozice (mne kojeni proste pohodlne neni) me ukrutne boli zada a nekdy i kycelni klouby, ale presto mu to nedokazu odeprit. Proste mam pocit, ze je to tak spravne, ze to tak chtela priiroda. I kdyz asi brzy uz prijde cas, kdy to budu muset alespon omezit, nez zkolabuju unavou, protoze spat maximalne 2 hodiny v kuse rok a ctvrt je pomerne vycerpavajici…
Ja kojim radeji v leze. Nic neboli a je to pro oba takove lepsi…hlavne v noci. 🙂 zkuste to
Takhle to zní moc krásně, ale mám kamarádku, která své druhé dítě kojila několikrát za noc až do jeho 3 let, dítě vyžadovalo její prs i ve dne. Už z toho byla úplně vyřízená. Ještě že dítě začlo chodit do školky, jinak snad kojí dodnes….
Dobrý den Jitko,
Každé dítě je individuální a proto to chce jiné řešení. Ovlivňuje to prostředí, vztahy v rodině, pocity maminky. Mám zkušenost, že někdy si my samy v hlavě neumíme představit, jak budeme uspávat bez kojení a děsí nás toho. Náš strach a stres z usínání a tlak okolí se na usínání také pak odráží. Jindy se s kojením stejně ve své hlavě nechceme rozloučit, protože pořád cítíme tu jistotu, že děťátko u něj krásně a rychle usne. Závisí také tedy na situaci a mamince. Není dobré najednou přestat s kojením, často je lepší nejdříve ke kojení přidat další uspávací rituály, které si děťátko bude později s usínáním také spojovat a ten přechod je plynulejší a méně stresující. A jindy zase stačí změnit něco přes den a přidat více mazlení, později je kojení hlavně o kontaktu s maminkou.
Hezký den,
Lenka