Intuice je mocná čarodějka. Přesto často nasloucháme hlavně radám okolí. Uspávání kojením není hřích. Společný spánek není cesta k celoživotnímu spánku ve stejné posteli. Zvyky dětí se mění stejně jako naše životní situace.

Proč nechceš usínat sám

Často se mi maminky svěřují, že i děti, které do čtyř nebo pěti měsíců dokázaly usnout samy, najednou vyžadují nějakou „pomoc“. Dětský svět je jako dobrodružný film plný různých zvratů, které často nečekáme. Někdy to začne růstem zubů, jindy růstovým spurtem, strachem, pocitem opuštění  nebo potřebou kontaktu s maminkou. Ať je důvod jakýkoliv, najednou už miminko nedokáže zavřít oči a usnout samo. A tak zkoušíme děťátku pomoci. Uspíme ho nošením, kojením, vezmeme si ho k sobě blíž a podobně.

Když toto období nepřechází a my i po pár týdnech uspáváme v náručí nebo ve společné posteli či výhradně kojením, znejistíme. Nebo nás někdy znejistí okolí. „To nemůžeš. Teď si na to miminko zvyklo a jinak už nebude chtít usnout.“ A v nás se množí pocity, že jsme udělaly něco špatně, zkazily jsme mu schopnost usnout bez nás, přinutily jej spoléhat se na nás.

Zvyk není železná košile

Proč, když miminko pláče, máme chuť vzít jej do náručí? Proč je tak rychlé a často nejúčinnější řešení kojení, když je to podle vašeho okolí taková „negativní“ asociace až „závislost“? Proč se mnohdy cítíme tak příjemně, když se probouzíme vedle svých dětí, když je společný spánek tak nežádoucí? Sexy příručky varují: „Nikdy, dávejte si pozor na negativní asociace, snažte se tomu vyhnout…“ Tak proč nám to nesedí s tím, co vidíme a cítíme?

Uspávat kojením není hřích. Je to většinou to první, co nám funguje nejlépe. Pro miminka je to přirozené. I vědci už dávno přišli na to, že se mateřské mléko mění neustále podle potřeb dítěte a že právě to večerní má složení, které dokáže miminko skvěle uspat. Uspávání kojením je ten nejzdravější „zvyk“ na širém světě.

Pokud vás trápí, že vaše miminko usíná pouze při kojení, zkuste do večerního rituálu přidat něco dalšího, co zatím může kojení krásně doplnit. Třeba ukolébavku (jednu, která bude asociovat právě klidný spánek).

Děti, které před usínáním zpěv spíše probere nebo ruší, může uklidňovat nějaký speciální dotek – škrabkání, hlazení po hlavičce a podobně. A pro ty „náročnější“ klidně všechno dohromady. Postupně bude miminko cítit, že je mu příjemně i u zpívání a hlazení a tím můžete získat další možnost, jak miminko uspat.

Dítě se bude cítit bezpečně a příjemně, když bude stejné bezpečí a klid cítit z vás. Proto všechna „bezpláčová“ řešení vyžadují čas, trpělivost a přirozenost.

Klíčem je trpělivost a klid

První měsíce možná stačila k uspávání koupel a kojení. Později začneme uspávat dříve nebo později, přidáme písničky, pohádky nebo více mazlení a podobně. Možná teď miminko za žádnou cenu nechce z naší hrudě pryč. Za pár dnů jej už ale klidně položíme spící do postýlky nebo naší postele. Možná naše miminko spalo skvěle půl roku, ale poslední měsíc zase neusne jinak než v náručí. A za dva měsíce usne bez problémů vedle nás v posteli. Měsíc po měsíci přináší jiné možnosti a příležitosti.

Netlačme se do řešení ve vyhrocených situacích. Maminky potvrzují, že ani řešení na popud tlaku okolí často nepřináší lepší pocit. Někdy může zlepšit spánek za cenu zhoršeného chování přes den, jindy vystresovat dítě i maminku. Čím více rad zkoušíme, tím více zmatené může dítě být. Dejme mu čas. Zkusme zatím jen přidat k uspávání něco nového, co se mu bude líbit. Postupně si na to zvykne stejně jako na každý jiný zvyk. Bez stresu a pláče. Dnes může být totiž zcela jiná situace než bude za měsíc.

Každé dítě prochází různými obdobími a každé v jiný čas. Každé se se změnami vyrovnává jinak. Naslouchejme jim a nestresujme se kvůli přirozeným zvykům jakými jsou kojení, společný spánek nebo naše přítomnost u usínání. Vždy se dá najít kompromis. Důležité je nehledat jej ve stresu a s hlavou plnou rad a tlaku okolí. Udělejte si večer třeba svůj oblíbený čaj, sedněte do pohodlného křesla a odpočívejte. Nad šálkem dobrého čaje a s klidnou myslí se nejen lépe hledá řešení, ale mnohdy si uvědomíme i to, co nám jindy ve stresu uniká.