Prosím spinkej

Věnované problematice spánku dětí a usínání.

  • Spánek dětí
    • novorozenci 0–6 měsíců
    • Batolata 6–17 měsíců
    • Děti 18–24 měsíců
    • Děti 2–5 let
    • Blog
  • Knihy
    • Batole
    • SPÁNKOHRANÍ – zahrajte si večer s námi
    • S láskou o dětském spánku
    • Pohádkopsaní
    • Rozprávkovanie
    • Audiopřednáška
  • eSHOP
  • O projektu
    • O mne
    • CV ENG
    • Média
    • Reference
    • Poradenství
    • Sympozium 2018
    • Přednášky
    • Sympozium 2019
      • Sympozium 2019
      • Symposium 2019 ENG
    • Kontakty
      • Podmínky ochrany osobních údajů
      • SOUBORY COOKIE
      • Všeobecné obchodní podmínky

Zpověď maminky: Bojovala jsem v porodnici o každý kontakt s dcerkou

05/03/2015 by Lenka Medvecová 5 komentářů

zpověď maminky

Jedna maminka se mi nedávno svěřila se svým deníčkem, který si psala po náročném porodu. Příběh této maminky je inspirující a věřím, že dodá sílu mnoha ženám, které nezažily porod, jaký si představovaly.

Porodům se věnuji málo, ale traumata vzniklá při komplikovaném příchodu na svět hodně ovlivňují také spánek miminka i psychickou pohodu maminky v příštích dnech či týdnech, a někdy i měsících. Některá traumata si citlivá maminka odnáší přímo z porodnice, když narazí na „někoho“, kdo nevnímá souvislosti. Proto je důležité o tom mluvit a sdílet své pocity. Možná se tak dostanou také k lidem, kterým to pomůže leccos pochopit a změnit svůj přístup. A možná se příběh dostane k maminkám, které měly podobné pocity a trochu se jim uleví na duši.

Zpověď: Nebyla jsem připravená na to, co se stalo

Připadala jsem si dokonale připravená. Mnoho let teorie i praxe. Vystudovala jsem dětskou psychologii, spoustu let působila jako chůva, učitelka v mateřských školách a lektorka kurzů cvičení pro rodiče s dětmi. Zkušeností mám spoustu, absolvovaných kurzů i načtených knih snad ještě víc. Na porod jsem se neskutečně těšila. Přesto, nebo možná právě proto, mám teď slzy na krajíčku.

Ležím na JIP a je mi nádherně a smutno zároveň. Nádherně, protože se mi před chvílí narodila naprosto kouzelná holčička, smutno, protože tu nesmí být se mnou, viděla jsem ji po porodu jen na chviličku a stihla jí dát několik polibků na tvář. Uklidňuje mě jen to, že mám báječného manžela a vím, že se dnes pokusí být u naší maličké, co nejvíce to půjde. Musím to zvládnout! Obě musíme! Devět měsíců jsme byly neustále spolu, jak asi těžké pro ni musí být, když se po devíti měsících v teple a klidu mámina bříška ocitne v naprosto cizím světě a uloží ji na pokoj s několika stejně vyděšenými novorozeňátky.

Císařský řez jako vyústění desetihodinového porodu mě zaskočil. Do poslední chvíle jsem bojovala a do poslední chvíle jsem doufala. Připravila jsem se téměř na všechno, na císařský řez ne. Vůbec jsem s takovou možností nepočítala, nikdy jsem si ji ani na chvíli nepřipustila. Teď tu ležím a čekám, až mi bude dovoleno strávit alespoň několik minut s mojí malou holčičkou. Čekání mi přijde nekonečné, hlavu mám plnou myšlenek, co bude dál.

Společné chvíle byly tak krátké, ale nevzdala jsem se

Už ji nesou. Je nádherná! Beru si ji do náručí a jsem nejšťastnější na celém světě! Obě jsme, i má holčička vypadá spokojeně. Můžeme si ale jedna druhou vychutnávat jen tak krátce a už ji zase odnášejí. Do večera mi ji přinesou ještě jednou, spinká mi v náručí a opět ta chvilka uteče tak rychle. V noci s ní být nemůžu, je mi smutno, ale snažím se nabírat síly, snažím se prospat a těším se na ráno. Slíbili mi, že ráno už budeme konečně spolu, napořád.

Rána se dočkám a na pár minut mi dovolí ji pochovat, k mému nemilému překvapení ji však po chvilce opět odnášejí. Čeká mě rozcvičení s fyzioterapeutkou, prvně po operaci vstávám z postele a snažím se trochu projít. Pobyt na JIP se protahuje, nemají pro mě připravený pokoj na oddělení šestinedělí. Čekám dlouhé hodiny. Abych později vše zvládla, držím se rady od fyzioterapeutky a rozhýbávám se i přes ukrutnou bolest co možná nejvíc. Sestra mi oznamuje, že potřebují mé lůžko na JIP, pokoj na oddělení šestinedělí však stále není připraven, nechávají mě na chodbě, a tak čekám a čekám. A chodím a chodím. Snažím se “to rozchodit”.

Konečně je to tady, ve dvě hodiny odpoledne mě odvádějí na můj nový pokoj. Ukazují mi, kde právě je a bude moje holčička. Slyším křičet svůj vnitřní hlas: „NEBUDE! Chci ji u sebe!“ Od první chvíle na novém oddělení doslova bojuji o to, abych mohla být se svou holčičkou. Argumenty pro prodloužení naší separace nechápu! Po císařském řezu mám prý právo ještě na jednu noc klidu, odpočinku, pak si probdělých nocí ještě “užiji”. Nechápu, nerozumím a nevěřím! Prosazuji si svou, a tak mi ji konečně nechají přivézt! Je tak krásná a vypadá tak vyděšená. V puse má dudlíček a intenzivně saje, je vyplašená a zneklidní ještě více při sebemenším zvukovém podnětu, jako je otevření či zavření dveří nebo pláč dítěte v jiném pokoji. Dudlíček si nenechá ani na chvilku vyndat z pusinky.

Vyhodila jsem dudlíček i kloboučky a dala si dcerku k srdíčku

Nechtěla sát z prsa, sestra mi řekla, že kojit mi půjde jen přes klobouček. Prostě všechno to odstartovalo úplně jinak, než bych si přála a než jsem si představovala. Se svou holčičkou po boku jsem se ale nedala, po odchodu sestry klobouček vyhodila a dudlík ho během první noci následoval. Dokud bude mít dudlík, prso si nevezme, pak přijdou s příkrmem a už to nedám dohromady. Přes všechny pokyny nemocnice (dítě se nemá nosit v náruči, je potřeba ho převážet všude ve vozíčku, nemá spát v posteli, má svůj vozíček) jsem si Elinku v noci položila na odhalenou hruď. Do té doby se budila co chvilku a chtěla dudlíček zpět do pusy, po přiložení na prsa spinkala bez dudlíčku krásně až do rána. Já ji jednou rukou objímala a v druhé držela střídavě knihy a telefon, abych načetla co nejvíc potřebného k tomu ten neplánovaný začátek co nejlépe překonat. Nespala jsem tu noc snad ani minutu, ale stálo to za to.

Ráno velmi mladá a velmi sebevědomě působící paní doktorka bez sebemenší snahy o rozhovor usoudila, že je nutné začít s příkrmem! Opět jsem se vzbouřila. Snažila se vysvětlit, že moje holčička neměla příležitost sát, byly jsme dlouho od sebe, teprve v noci jsem odbourala dudlíček a je potřeba jí dát ještě alespoň chvíli šanci a mně sestru, která mi pomůže s přikládáním. Paní doktorka byla neoblomná, já ale také. Vzala jsem svou holčičku do náruče a utíkala na sesternu, aby mi někdo s kojením pomohl. Naštěstí jsem narazila na výbornou a chápavou sestru, seděla u mě a zkoušela a zkoušela. Moje malá šikovná holčička se chytla. Díky péči a pomoci sestry to zvládla krásně i bez kloboučku! Sestra řekla, ať nečekám moc, napoprvé vezmou děti prý obvykle cca pět. Moje holčička si ale napoprvé vzala hned dvacet. A za dvě hodiny hned dalších patnáct. Bylo zažehnáno! Příkrm se nekonal.

S pravidelným spaním na mé hrudi a sáním z mého prsa dcerka krásně přibývala, byla čím dál klidnější a po odchodu z nemocnice, který jsem si, jak jinak, vybojovala o den dříve, z ní bylo úžasně spokojené miminko.

Vzkaz maminkám: Nevzdávejte se!

Chtěla bych zveřejněním svého příběhu dodat sílu všem maminkám, které se ocitnou v situaci, se kterou se těžko vyrovnávají. Život nám někdy přichystá nepříjemné chvíle, vždycky ale stojí za to bojovat za lepší zítřky, zvlášť když jsou to zítřky s našimi nejmilovanějšími!

 

Filed Under: blog, Nezaradené, novorozenci 0–6 měsíců

« Dopis miminka: Maminko, brzy budu spát celou noc
Jak naučit dítě spát celou noc »

Comments

  1. Marketa says

    22/09/2015 at 10:16

    Z takovych zkusenosti je mi vzdycky smutno zvlast, kdyz z vlastni zkusenosti vim, ze je to casto uplne zbytecne. Ja jsem rodila ve Vidni v bezne porodnici. Po 30 hodinach kontrakci se rozhodlo, ze dojde na cisare, v tu chvili uz jsem to i uvitala. Na sal se mnou sel automaticky i manzel, po vyjmuti a zkontrolovni miminka, mi ho dali na hrudnik a mela jsem ho tam po celou dobu siti (podotykam, ze dite bylo zdravotne v poradku). Pak me asi na pul hodiny odvezli vedle a manzel se sestrou byli s ditetem na kontrole (apgar skore atd.) Kdyz uz se maly zkousel prisat na plinku i manzela, tak prisli a bez problemu se podarilo prvni kojeni. Po presunu na normalni pokoj jsem ho mela normalne u sebe s tim, ze kdyby bylo cokoliv treba, mam zazvonit. Cisar byl v pet rano, v poledne prisla sestra, ze si zkusime stoupnout, odpo si to pry mam zkusit sama. Na prebaleni maleho jsem zatim zvonila na sestru, na kojeni jsem si ho brala sama, coz slo tezko, ale diky elektr. polohovani postele to bylo mozny. Kdyz jsem rikala sestre, ze mam problem ho vyndat z vozicku, koukala na me jak jojo. Pry si ho mam dat vedle sebe na postel, bude to prijemnejsi pro mne i pro nej a budu mit po problemu. Prece pry nemuzu chtit, aby miminko, ktery bylo doted v teple u me bylo ted spokojeny v tvrdym studenym vozicku? (To mi rekla asi 50ti leta sestra, o ktery by si clovek mohl myslet, ze je to jeste “stara skola” 🙂 Pry si ho mam dat k sobe a dat mu pit kdykoliv bude chtit. A co SIDS a tak? Pry pokud dr. nerekl, ze je zvysene riziko (to bychom dostali automaticky zapujceny monitor), tak pry se neni ceho bat. Protoze mi bylo blby porad nekoho volat, nechala jsem si nakonec po vecerni kontrole vyndat katetr s tim, ze v noci uz zkusim prebalovani sama. Za zacatku to bylo opravdu narocny, ale asi diky hormonum jsem mela spoustu energie. S kazdym dalsim dnem uz to slo snaz a treti den uz jsem si nepripadala o nic hur, nez ostatni. Domu jsme sli podle planu ctvrty den se spokojenym malym zroutem. Doted si myslim, ze hlavni podil na tak rychle rekonvalescenci melo to, ze jsem mela malyho u sebe. Diky tomu se i kojeni rozjelo bez problemu a vse uz pokracovalo jako po normalnim porodu. Tak to jen zkusenost, jak taky muze vypadat cisar a poporodni pece… Preju vsem maminkam, aby odchazely z porodnice s co nejlepsimi vzpominkami! 😉

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
  2. Veronika says

    03/04/2015 at 20:41

    Při čtení těchto řádků jsem se vrátila o par měsíců zpět a přiznávám, ze se mi do očí řinou slzy… Z porodu v Motolské porodnici jsem si odnesla smutno. Jen doufám, ze pouze ja, nikoli i moje malá. Jednalo se sice o ty nejšťastnější okamžiky v mem životě, ale ja nám to s malou nechala zkazit! Bohužel, nebyla jsem natolik silna jako Vy.
    Za dva dny na JIP mi ji přivezli celkem třikrát na 10 minut! To neuvěřitelný prázdno!!!! Myšlenky jak ji asi muze byt!!!. Po nástupu na sestinedeli mi ji vozili pouze na jídlo (uz ji prikrmovali protoze ztratila 10% váhy). Touha byt se svou láskou, šílený pocit jak se musí cítit sama! .stres a odmítnutí sester pri jakémkoliv dotazu. Jak ja se těšila az odtamtud odjedeme domu! Jak to malé vynahradim! Cela ta situace se odrazila na me psychice a bohužel i na kojení …Pět tydnu jsem se snažila rozkojit. Bohužel neúspěšně!
    . Doufám, ze za těch několik tydnu se mi podařilo to malé vynahradit. Avšak kdykoli si vzpomenu, je mi smutno. Myslela jsem, ze vzpomínky na narozeni me dcery bude jen krásná, ale bohužel… Do Motole uz nikdy vic…

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
  3. Věra says

    27/03/2015 at 15:34

    Ach ouvej, jak je mi to blízké :(( Někteří lidé umí zadupat do země nejkrásnější chvíle v životě… První porod mě stál deprese a hrůzu z druhého porodu. Nebýt skvělé paní psycholožky, kam jsem začala docházet, tak by druhé ani nikdy nebylo. Naštěstí mi pomohla se z toho tak dostat, že jsem začala bojovat a odhodlala se do toho jít. Druhá dcera má dnes pět týdnů, porod jsem si užila (druhý císař) a v porodnici to bylo parádní. Dopadlo všechno tak jak jsem si v hlavě vypřála a doslova vymodlila!!! První dcera je bohužel vším poznamenaná, nikdy si neodpustím, že jsem u ní vůbec nebojovala a dala na slova lékařů a sester 🙁

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
  4. Darina says

    15/03/2015 at 23:56

    Uplne chapu,jen u nas to bylo na opak…mala po porodu skocila na JIPce,ani pochovat mi ji medali,jem ukazali a hned JIPka novorozenecka…co den to slib,ze zitra uz budeme spolu,kolik ja slz vybrecela,ze ji nemam u sebe,nevim,co s ni je a kdy budeme spolu. Nebyt rodiny,pratel a hlavne male,tak bych to nezvladala. Predstavte si,ze jste na pokoji s happy maminkami a vy to svoje mimi nemate u sebe a nevite,co s nim je. A “rozchozeni” i pres bolest znam. Mela jsem apoustu vnitenich stehu a i venkovnich,presto jsem po te,co me prevezli na pokoj vstala a s vypetim vsech sil a pres vsechnu tu bolest sla na tu JIPku se na malou aspon na chvilicku podivat,protoze na porodnim sale mi ji opravdu jen v rychlostinukazali a byla pryc.Nakonec nase osetrujici lekarka na novorozenecke JIP mi zaridila u nich pokoj,protoze z od.sestinedeli me pustili domu a za maloj si kazde 3hod.dochazejte na prikladani k prsu…musim rict,ze diky super personalu na novorozenecke JIPce jsem se plne rozkojola,mela malou pak i u sebe a se vsim nam pomali.Nase detska lekarka,je nadsena,jak jsme vyvojove napred a vse zvladame. Jen ty chvile a dny bez male mi nikdo nevrati,ale o to vic si to vynahrazujeme a mazlime se spolu,spime spolu v posteli apod. 🙂

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
  5. Monika M. says

    15/03/2015 at 23:14

    Děkuji ♥. Spolu-cítím, podporuji a děkuji za podporu. Srdcem Monika M.

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Sledujte nás na:

  • Facebook
  • Instagram
  • Linkedin
  • Pinterest
  • RSS
  • Twitter

PŘÍBĚHY MAMINEK

Moje čtyřměsíční dcerka měla problémy s usínáním. Lenka mi poradila nošení přes den a bílé šumy v noci. Nakonec jsem ze všeho měla dobrý pocit. Protože dcera byla spokojená a já taky, když jsem viděla, že jí nic netrápí, nebrečí a pěkně spí.

Petra, Olomouc

Náš roční syn se najednou začal budit s pláčem čtyřikrát za noc.Napsala jsem Lence. Dnes spí opět celou noc. Navíc nás začal ráno budit pusinkami. Nejen, že se vyspíme, ale jsme si bližší. Důležité je naslouchat sobě a svým pocitům, a nejen okolí. Nebo najít někoho, kdo nám pomůže znovu naslouchat vlastnímu instinktu.

Lucie Hrkotová, Sázava

Na začiatok sa musím veľmi poďakovať pani Lenke za povzbudenie a pozitívnu energiu. Už som bola strašne zúfalá, lebo môj vtedy 7-mesačný synček vôbec nechcel spinkávať poobede. Kamarátky a okolie radili všetko možné a všetko možné. Vyskúšala som takmer všetko. Nakoniec nám pomohla až konzultácia s Lenkou. Dnes spí Adamko vždy aj poobede. Je to veľká zmena. Je živší, spokojnejší, viac sa začal aj hýbať.

Martina, Slovensko

Děkuji Lenko za Vaše rady. Díky našemu rozhovoru jsem se uklidnila a udělala jsem to, co jsem cítila. Díky za podporu.

Radka, Liberec

Pohádkopsaní pro klidné spaní

S láskou o dětském spánku

Další články o spánku dětí

Komunikace srdcí – aneb jak se spí v japonských rodinách

Kdybych měla zmínit jenom tři věci ke klidnějšímu a kratšímu usínání, byly by to tyto

Proč nás miminka potřebují mít nablízku

Separovat novorozence od matky může být v současném stavu velmi riskantní

Prosím Spinkej na Facebooku

Prosím spinkej na Instagramu

prosimspinkej

Lenka, spánková antropoložka, poradkyně a autorka webu ProsímSpinkej a dvou knih o spánku, milující maminka 👩‍👧‍👧. Knihy o dětském spánku:


Recenze na knihy od porodní asistentky Magdy @mag
Recenze na knihy od porodní asistentky Magdy @magdalena_ezrova_porodni_as :
"Laskavost - to je slovo, které se mi vybaví jako první při myšlence na Lenčiny knihy. A laskavosti zvlášť v otázkách týkajících se dětí nebo obecně rodičovství není nikdy dost. Naopak je zajímavé sledovat, v kolika odborných textech, knihách specialistů, různých doporučeních a zaručených návodech zaměřených na péči o dítě ji vůbec nenajdete. Být laskavý k dětem totiž znamená být laskavý i sám k sobě. Někdy jsme jako rodiče na sebe velmi tvrdí. Chceme vše perfektně, podle měřítka, které jsme si stanovili, respektive které jsme převzali od lidí z naší sociální bubliny, od našich rodičů nebo z televize od zaručeného specialisty .. to je jedno. Ale ne vždy jde tato naše představa dohromady s realitou, s povahou našich dětí, našeho partnera/ky, naší vlastní. Jakákoliv snaha o zaškatulkování nám laskavost z našeho života bere. A v tomto jsou Lenky knížky krásné. Ukazují jak nejen s laskavostí, ale také respektem, úctou a láskou můžete vyřešit palčivé otázky spojené zdánlivě jen se spaním.
Zatímco v první knize se Lenka zaměřuje na spánek víc obecně a popisuje situace a jejich možná řešení u dětí nejčastěji do přibližně jednoho roku věku, v nové knize se věnuje do hloubky dětem od jednoho do tří let věku. Nějak předpokládáme, že tam už by problémy se spaním být neměly. Ale přesto je řešíme. Lenka odpovídá na to proč a co vše může spánek batolat ovlivnit. Věnuje se dlouhému uspávání, separační úzkosti, nočním můrám a běsům, příchodu sourozence nebo možnostem respektujícího ukončení kojení. Neopomíná emoce a zdůrazňuje, že je nutné přistupovat ke všemu i s ohledem na povahové vlastnosti nejen nás ale i našich dětí. Rozklíčovává nejčastější mýty o spaní batolat a tak ukazuje že ne všechno co považujeme za "normální" skutečně takové je a že varianty toho co je "normální" pro vás, vaše děti a vaši rodinu se může lišit od toho, co znáte z okolí a přesto je to v pořádku. Navíc ti z vás, kteří mají rádi výzkumy a odborné studie (jako třeba já 😉), se dočkají i bohatého zdrojového aparátu." #novakniha #batole #prosimspinkej
Foto @nicolekotrbovaphotography

Skvělá zpráva. Už máme přesný termín dodá
Skvělá zpráva. Už máme přesný termín dodání z tiskárny! Od 1.7.  začínáme balit a odesílat všechny předobjednávky. Často se mě ptáte čím je nová kniha o spánku jiná. 
Poprosila jsem tři své známé, které četly knihu ještě před tiskem a mají přečtenou i mojí první knihu, aby mi zkusily pro vás napsat jak knihu vnímají. 
První dojmy jsou od Hanky @dula.hanka (skvělá laktační poradkyně a dula ve výcviku): "Při čtení knížky „S láskou o dětském spánku“ jsem nejednou zalitovala, že jsem si ji neměla možnost přečíst, když byly moje vlastní děti ještě miminka. A stejně tak jsem vzpomínala i při čtení knížky „Batole“ na to, jak jsme toto období tehdy s mými dětmi prožívali. A nemohla jsem si pomoct, abych nemyslela na to, jak moc by mě tehdy taková knížka uklidnila a jak mi mohla v mnoha oblastech pomoci. Nejen v pochopení spánku dětí. Co mají totiž obě tyto knihy společné, to je velký přesah i daleko za spánek dětí. Vše se vším souvisí a díky oběma knihám má člověk možnost více a více pochopit nejen své děti a jejich pocity a chování, ale i sám sebe. 
Co je nové? Skoro všechno! 
Batolecí věk přináší nové a nové výzvy nejen našim dětem, které se pomaličku začínají loučit s miminkovským světem a které se z máminy a tátovy náruče vydávají už po svých poznávat svět kolem nás. Spousta nového se toho hrne i na nás rodiče. Kniha „Batole“ tyto změny velmi citlivě popisuje a přináší pochopení pocitů a potřeb celé rodiny a také mnoho praktických tipů a rad, jak si v tom všem každý můžeme najít svoji cestu, která by právě té naší jedinečné rodině vyhovovala. - Když nevíme, kdy, jak a zda vůbec chceme začít naše děťátko ve spánku osamostatňovat.
- Když nevíme, kdy, jak a zda vůbec si přejeme naše batolátko pomalu začít učit spát i bez kojení.
- Když nevíme, kdy a jak batolátko uspávat, aby nám to netrvalo hodiny a hodiny, protože se najednou zdá, že spánek je to poslední, o co by večer stálo…
- Když naše děťátko v noci pláče nebo má noční můry či běsy a my nevíme, jak mu pomoci. - Když se blíží příchod mladšího sourozence a my chceme, aby vše proběhlo v klidu a pohodě – ve dne i v noci. 
Tohle vše a ještě víc. Tahle kniha je bezvadným průvodcem. "
@nicolekotrbovaphotography

„Rodičovství nemá nic společného s dokonalo
„Rodičovství nemá nic společného s dokonalostí. Dokonalost není cílem, ne pro rodiče a ne pro naše děti. Skutečnými cílem laskavého rodičovství je - společně se učit dobře žít v nedokonalém světě, milovat jeden druhého navzdory nebo dokonce kvůli našim nedokonalostem a růst v lepší lidi, zatímco pomáháme růst i našim dětem. Na konci dne se proto neptejme sami sebe, jestli jsme vše udělali správně/dokonale. Zeptejme se raději, co jsme se dnes naučili, jak moc jsme dnes milovali, a pak se poučme ze své vlastní odpovědi. Tomu pak můžeme říkat dokonalé rodičovství.“
Autorka citátu L.R. Knost .. 😉
#krasnydendeti  #prosimspinkej

Dopis miminka
Milá maminko,
S naším spánkem

Dopis miminka
Milá maminko, 
S naším spánkem je to jako na houpačce. Jednou nahoru, jednou dolů. Mrzí mě, že zatím nedokážu přijít na to, jak si náš spánek představuješ. Kolik hodin je pro tebe málo a kolik moc? Nevyznám se v čase. Zatím se prostě budím, když tě necítím u sebe nebo když mě něco trápí.
Vím, že už si nemůžeš pamatovat, jaké to bylo, když jsi byla miminko. Pamatuješ si ale ještě, jaké to bylo, když jsi najednou z osmi hodin spánku spala jen dvě tři hodiny v kuse a někdy méně? Jak těžké pro tvé tělo bylo se s tím vypořádat? Stejně těžké je pro mě spát najednou celou noc bez toho, abych se napil nebo najedl, bez toho, abych cítil tvou přítomnost, abych slyšel tvůj hlas, abych věděl, že jsem v bezpečí.
Mé smysly vnímají každý den nové chutě i vůně. A moje tělo vnímá i různé pocity. Cítím, když jsi nervózní, cítím, když se trápíš i když jsi nejistá. Tak rád bych ti pomohl. Zatím to však neumím jinak než tím, že chci ležet u tvého srdce a slyšet jej. Bije tak krásně rytmicky. Často i přes tvé nejisté pocity, které ještě nechápu.
CHCI POZNAT TVŮJ SVĚT
Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. I když si zrovna nestihneš učesat vlasy nebo chodíš po bytě celý den v pyžamu. Máš tu nejhezčí vůni ze všech, přestože jsi kvůli mně už třetí den nestihla jít do sprchy. Ve tvém náručí se cítím, jako by mě chránil celý svět.
Nekladu si podmínky své lásky k tobě ani po tobě nechci, abys byla dokonalá. Miluji tě, i když se na mě zlobíš, miluji tě, i když se na tebe zlobím já.
Nepotřebuji, abys mi věnovala sto procent svého času. Chci poznat tvůj svět. Vezmi mě s sebou na místa, která máš ráda. Ukaž mi věci, které ráda děláš. Ukaž mi, jak funguje naše rodina, naše zvyky, jídlo i tradice. Chci to vše s tebou poznávat. Potřebuji tě, abych jednou sebevědomě vykročil do života sám.
Miluj mě prosím takového, jaký jsem. Obejmi mě a přijmi mě. Pro mě jsi to nejcennější, co mám, už od chvíle, co jsem v bříšku poprvé uslyšel tvůj hlas.
#denmatek #prosimspinkej #spanek #jednoutoprijde


Více...


This error message is only visible to WordPress admins

Error: API requests are being delayed for this account. New posts will not be retrieved.

There may be an issue with the Instagram access token that you are using. Your server might also be unable to connect to Instagram at this time.

prosim spinkej_uvodni foto_Lenka Tinkova_2018_10_28

Sledujte nás na:

  • Facebook
  • Instagram
  • Linkedin
  • Pinterest
  • RSS
  • Twitter

Mé zkušenosti a výzkum z oblasti dětského spánku můžete najít v nové knize S láskou o dětském spánku. Pokud vás trápí uspávání nebo spánek staršího děťátka od 18m do 5 let, v e-shopu naleznete také knihu Pohádkopsaní pro klidné spaní, která je plná nápadů a pohádek k řešení různých spánkových situací.Pokojné noci přeje Lenka.

Přihlášení k odběru novinek

© ProsimSpinkej 2014 Obsah stránky je možné kopírovat jen se souhlasem autora.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.