Miminko pláče, usíná jen v náručí nebo za intenzivního houpání na míči. Jindy zase maminka celý den nosí miminko na rukou a pak usne jen na deset minut. Kdykoliv miminko položí, je okamžitě vzhůru. Maminku bolí ruce, tělo a je vyčerpaná. Poznáváte se v tom nebo poznáváte někoho ve vašem okolí?

I když důsledky jsou podobné, příčiny mohou být velmi různé – těžký porod, separace maminky a dítěte v porodnici, stres rodičů, reflux, problémy s kojením, bolest zoubků, citlivost dítěte… Nebo jednoduše jen nejčastější potřeba člověka – touha po fyzické blízkosti.

Miminku je jedno jakou barvu má povlečení v postýlce i to jaký má design. Stejně tak je mu jedno jakou barvu a značku má šátek na nošení či ergo nosítko. Nejpodstatnější je, jestli mu to přinese kontakt s člověkem, u kterého se cítí v bezpečí. Jestli bude moct cítit teplo lidské kůže, tlukot srdce, klidný pomalý dech napovídající, že je vše ve světě kolem něj v pořádku.

Kde je ta moje intuice?

Často se v článcích objevuje (i v těch mých :) ), že máme dát na vlastní intuici a instinkt. Jen v praxi už je těžké ho najít. Někdy se schovává za neustálý tlak z okolí, jindy je převlečený za naše vlastní zkušenosti z dětství. Často se spoléháme na rady jiných a do posledního bodu je aplikujeme. Tak já vám to řeknu. Nikdo z nás nemá patent na dítě. Čím více praxe mají poradci s maminkami a dětmi, tím více se často potvrzuje, jak různá řešení mohou pomáhat. Nejlepší je, když si každou radu, se kterou souzníte, aplikujete s ohledem na své možnosti a své miminko. Nejlepší je, když se k řešení rozhodnete z vlastní motivace a ne z návodu. Ano ztratíte tak možnost se na někoho zlobit, když to nevyjde. Nebo naopak, získáte více sebedůvěry, když to vyjde.

Jak se k instinktu dostat? Jak v praxi naslouchat sobě a svému dítěti?

Masírujte, noste v náručí, noste v šátku, používejte hlazení, objímejte, mazlete se s dětmi, tak moc jak to jen to oběma vyhovuje. Tento fyzický kontakt nás opět vrací k instinktům. Navíc, pomáhá nám porozumět neverbální komunikaci dítěte. Pomáhá nám rozeznávat známky únavy a tím nastavit denní rytmus rodiny a dítěte.

Je to jednoduché, stejně jako u dospělého člověka. Slova dokážou skvěle pomoci. Když se ale spojí i s pohlazením nebo objetím, mají mnohonásobně větší sílu.

Nošení jako řešení

Někdo se k němu dostane náhodou, někoho navede dítě. Někdo nosí od narození, někdo větší děti. Někdo hned to první, někdo až to třetí. Rozhodněte si o tom samy. Z mých zkušeností je to jedna z nejspolehlivějších pomůcek, jak se dostat ke své intuici, jak najít znovu sebedůvěru v sebe i miminko. Cesta jak mít volné ruce a spokojeně spící dítě. Cesta, jak být aktivní a chodit mezi lidi a nebát se, že nestihnete dítě uložit do postýlky včas. Možnost, jak pohodlně povídat staršímu pohádku a mladší v šátku uspávat u toho u prsa. Lék na bolesti zoubků, strach, neklid i nevydařený začátek z porodu.

Možná to vaše cesta není. Možná je to přesně to co potřebujete vy i vaše dítě. Na to si už musíte odpovědět sami. Nejlépe vlastní zkušeností.

Ve své praxi nošení doporučuji maminkám na různé problémy se spánkem i usínáním. Je už na mamince, jak se rozhodne a jestli to chce zkusit.

Pokud chcete zkusit nošení:

• Najděte si lokální skupinu nošení ve vašem okolí – nejvíce jich je na FB (získáte v ní podporu, můžete si na místním srazu nošení a různé možnosti zkusit, můžete si na srazu zkusit, jak se s nošením cítíte vy i vaše děťátko)
• Můžete vyhledat poradkyni pro nošení
• Můžete si půjčit šátek a zkusit si uvázat miminko do šátku podle návodů na YouTube.

Zkusme pomoci sobě a dítěti

Zkusme na chvíli zapomenout na škatulkování. Kdo nosí a jak často. Kdo je jaká maminka podle toho jestli nosí, nenosí, jak často a v čem. Zkusme na chvilku přestat myslet na to, co si o nošení myslí naše okolí. Zůstane pak už jen touha dítěte být v naší blízkosti, které díky tomu přestává brečet nebo spí a usíná lépe. Zůstane pak už jen pomocník, který nám umožní mít volné ruce a spokojené miminko na hrudi. A jak často a jak dlouho ho budeme používat, abychom se na sebe vzájemně naladily, už závisí jen a jen na nás dvou.