Nech ho vybrečet, slyší někdy zoufalí rodiče ve svém okolí, když má jejich miminko neklidný spánek. Několik desetiletí výzkumu a praxe ale ukazují, že metoda vyplakání byl největší omyl minulosti.

Pojďme se na tuto metodu podívat blíže. Popíšu vám šest důležitých důvodů proč může být nebezpečná a měla by se přestat doporučovat.

Vznikla v době kdy jsme nevěděli téměř nic o vývoji miminek a jejich fyziologii spánku

Prvním velkým propagátorem metody nechat miminko plakat bez odezvy až do usnutí byl v 19.století Emmet Holt. Radil rodičům nelíbat své děti a nebýt s nimi v příliš blízkém kontaktu. Prý, aby se naučily žít v drsném světě. Z jeho života můžete zjistit, že měl těžké traumatizující dětství a zřejmě sám lásku neznal. Své metody neměl podložené ničím kromě svého přesvědčení.

V současnosti máme mnoho výzkumů potvrzujících, že fyzický kontakt, náruč, odpovídání na pláč miminka pomáhá miminku růst po fyziologické i psychické stránce. Naopak miminka deprivovaná nedostatkem doteku a pozornosti mohou trpět pomalejším vývojem, chronickými nemocemi a psychickými problémy.

Velmi oblíbeným spánkovým rádcem se ve 20.století stal Ferber. Jeho metoda doslova „zlidověla“ pod názvem ferberizace. Ferberizace se objevuje v mnoha amerických seriálech a filmech a je založená na postupném opouštění plačícího miminka. Dodnes se jeho rady vyskytují ve většině přiruček o spánku miminek. O pár let později Ferber prohlásil, že se v něčem mýlil:

• Jak uvedl, podle nejnovějších poznatků potřebují miminka méně spánku než kdysi on předpokládal a doporučoval
• Určitě by prý už přidal mnoho jiných rad
• Nedoporučoval by již nechat miminka plakat tak dlouho osamotě
• Zdůraznil, že metoda není vhodná pro každé miminko jak si kdysi myslel

Metoda zcela popírá evoluční předpoklady pro přežití lidského mláděte

Lidské mládě je nejnevyzrálejší mládě mezi savci. Kromě toho je také vůbec nejdéle závislé na péči rodičů. Miminko se nedokáže po narození přichytit rodiče a nést se na jeho zádech nebo hrudi, aby bylo v bezpečí. Zároveň nedokáže dlouhé hodiny přežít bez krmení v hnízdě jako jiní savci.

Potřebuje mít své pečovatele nablízku, aby se mohl krmit jak potřebuje a aby mohli reagovat na možná ohrožení. Pláč a volání rodičů je první měsíce jeho nejzásadnější forma komunikace a signalizace pocitu strachu, nejistoty, nebezpečí, hladu, osamocení, únavy…

Rodiče se učí postupně různých pláčům porozumět a různě na ně reagovat. Metoda vyplakání neučí rodiče důležitému neverbálnímu napojení zásadnímu k ochraně miminka, ale učí je ignorovat a být imunními vůči pláči miminka.

V zemi, kde je vyplakání považované stále za normální a je nejčastěji doporučováno společně s metodou kontrolovaného pláče (USA) se neprojevuje léta této praxe na lepším spánku populace, naopak:

Za posledních 10 let se v USA podle dat Centra prevence a kontroly nemocí, zvýšilo podávání umělého melatoninu dětem o celých 530% ! U dospělých se používání tohoto doplňku na spánek za poslední tři roky zvýšilo o 150%. Lékaři varují před nebezpečím nadměrného podávání umělého melatoninu dětem protože nemáme dostatek informací o dlouhodobém vlivu tohoto přípravku na vývoj dítěte.

USA navíc patří mezi země s nejvyšší úmrtností miminek na SIDS. Právě noční spánek miminek, v jiné místnosti než spí rodiče, je považováno za jedno z rizik SIDS. Při doporučování metod vyplakání je často kladen důraz na samostatný spánek miminek.

USA také patří dlouhodobě k zemím s nejvyšším výskytem depresí u dětí a poruch chování. Ve většině amerických výzkumů průměrně 20-30 % rodičů považuje spánek svého dítěte za problém. Země, ve kterých se nevyskytuje spánkový trénink nebo je běžná praxe uspávání, rodiče méně často popisují spánek dětí jako problematický (Indie, Japonsko, Vietnam, Švédsko, Česká Republika…). Velký tlak na samostatný spánek miminek se zatím v historii USA neukázal jako prevence budoucích problémů dětí a dospělých se spánkem, naopak.

Tato metoda zcela ignoruje fyziologii spánku miminek, jejich různorodost, individuální kontext v rodinách a skutečné příčiny, které se mohou za neklidným spánkem skrývat.

Spánek miminek se neustále proměňuje. Má na něj vliv mnoho faktorů od trajektorie jejich psychomotorického vývoje až po povahy a situaci v rodině a zdraví dítěte. Ani jedno ze zmíněného není méně důležité. V některých rodinách může za neklidným spánkem miminka být zdravotní problém, v jiné nepřiměřená očekáváním, v dalších disharmonie biorytmu, nebo případně i psychické problémy na straně rodičů, konflikty či stres. Ignorace těchto souvislostí může být z dlouhodobého hlediska velmi nebezpečná.

Rychlé stresující „řešení“ bez prokazatelně dlouhodobého efektu na spánek dítěte místo skutečné podpory unavených rodičů a hledání příčin neklidného spánku.

Již v několika výzkumech se při srovnávání různých metod (vyplakání, kontrolovaný pláč a uspávání bez spánkového tréninku) z dlouhodobého hlediska neprokázalo, že by spánkový trénink vykazoval dlouhodobě u dětí lepší spánek nebo chování dětí.

Jedna australská studie mezi 328 rodiči a jejich 7 měsíčními miminky zkoumala jaký dlouhodobý efekt bude mít kontrolovaný pláč na spánek miminek. Po dvou měsících od spánkového tréninku více než polovina rodičů uvedla, že se spánek opět zhoršil.

Každé dítě a rodina jsou jiné a v současnosti máme už mnoho možností a informací o spánku miminek, kterými můžeme pomoci unaveným rodičům.

Zajímavé je, že v mnoha různých výzkumech o spánku miminek se mimo jiné okrajově dozvíte třeba to, že většina rodičů uvedla, že už jen možnost si o spánku svého dítěte s někým promluvit, jim pomohla k řešení.

Za další zásadní posun v jejich spánku považovali rodiče také informace o fyziologii spánku dětí a různorodých vývojových změnách zasahujících do spánku. Dlouhodobě prospěšné je také společné sdílení rodičů bez strachu z odsouzení nebo nevyžádaných rad.

Mnohé již víme o různých chronotypech dětí, pozitivním účinku večerních rituálů, pravidelných masáží nebo rozdělení péče mezi oba rodiče.

Závěrem…

• Nikdy neodsuzuji rozhodnutí rodičů, kteří ze zoufalství zkouší metodu vyplakání. Velkou vinu nese společnost (tlak na výkon, rychlá řešení, přehlížení únavy rodičů, zaměření na konzum místo podporu rodiny a mezigeneračních vztahů) a odborníci, kteří ji unaveným rodičům doporučují přesto, že už víme jak může ublížit nejen miminkům ale i samotným rodičům.
• Ano, každý jsme jiný a jinak nás ovlivňují situace v dětství. Někdo zvládne vyplakání bez vědomé vzpomínky pro jiného může zcela změnit jeho vztah ke spánku i v dospělosti (mnoho rodičů mi vypráví o svém strachu z noci, který se s nimi veze až do dospělosti).
• Ztracený pocit bezpečí se dá znovu vybudovat péčí, láskou a blízkostí.
• V současnosti už máme dost informací na to abychom se posunuli dál a tuto metodu zcela vyškrtli z rodičovské praxe, odborné debaty i doporučení.