Naše generace rodičů má velmi těžký úkol. Všude kolem nich i v médiích se neustále mluví o tom, zda jsme dostatečně dobrými maminkami. Jsi příliš benevolentní? To je špatně. Jsi příliš přísná? Také špatně. Co je tedy ta dokonalá matka a jak to souvisí se spánkem?
Naslouchej intuici a svému děťátku, přitom mu nezapomeň stanovit přirozené hranice a vychovat z něj skvělého sebevědomého a samostatného jedince. Jenže jak na to, když je v okolí tolik různých přístupů, rad a informací? Jak být dobrým rodičem, když kolem sebe neustále slyšíme, co vše bychom měli a neměli? A co je to ten kulturní obraz „dobrý rodič“?
O tomto dokonalém obrazu pak také hodně přemýšlíme a hledáme odpověď. Nejvíce nás trápí, zda jsme dobrými rodiči, když se nám něco nedaří podle kulturních předpokladů. Začne se nám dítě budit příliš často, nechce být v postýlce, chce se pořád nosit, nesnáší kočárek a podobně. Společnost nám naznačuje, že je to zřejmě nesprávnou výchovou. A začneme dostávat univerzální rady.
Proč jsou knihy o kontrolovaném pláči nejprodávanější?
Některé rady jsou vysloveně vytvořené na zakázku naší novodobé společnosti. Například jeden z nejčastějších mýtů o spánku: „Dítě by od 6. měsíce mělo spát celou noc,“ píše se v některých knihách. Tou nejoblíbenější je asi bible kontrolovaného pláče: Každé dítě se může naučit spát.
Pokud je normální, že většina dětí v šesti měsících nebo v roce spí celou noc a je to pro ně jednoduché, jak je možné, že je tato knížka v západních kulturách jedna z nejprodávanějších?
Mnoho dětí se totiž naopak někdy i v šestém měsíci začne budit častěji nebo o něco více než předtím. Je to zcela přirozené, zažívají spoustu nových věcí, se kterými se musí vypořádat a očekávají, že jim ukážeme cestu, jak to všechno zpracovat a uklidnit se. Často je v tomto věku samy najít skutečně neumí. A to, že budou mít plný žaludek, jejich mysl na celou noc jen málokdy uklidní.
Žebříček „nejoblíbenějších“ nevyžádaných rad
PROTOŽE MĚ ZAJÍMALO, KTERÉ RADY jsou v České republice nejoblíbenější a odkud nejčastěji přichází, udělala jsem mezi maminkami kvantitativní online průzkum. Zapojilo se do něj 711 maminek. Nabízím Vám malou ochutnávku nejoblíbenějších rad našeho okolí.
Podle průzkumu to trochu vypadá, že receptem na spokojenou matku je držet si dítě co nejdále od sebe a zaplácat mu raději pusu a bříško jídlem (nejlépe však v intervalech). A pokud přeci jen něco potřebuje jinak, než potřebujeme my, můžeme ho nechat v pokoji brečet, ať na to sám přijde a tabulce se raději přizpůsobí.
Dotýkat se dítěte a mít jej na blízku neznamená rozmazlovat a vychovávat sobce. Znamená to, že mu budeme lépe rozumět, tak jak rozumíme i partnerovi, kterého si nedržíme od těla, aby si na nás raději nezvykal. Ano, děti potřebují přirozené hranice. Ale tím, že si je budeme držet od těla, se budují jen velmi těžko.
Výsledky průzkumu a další nejčastější mýty o spánku najdete také v eknize Největší mýty o spánku dětí.
Úplne mi trhá srdce, keď počujem ako sa maminky bavia o metóde kontrolovaného plaču a ako ju ospevujú. Mám 16 mesačného syna, ktorý spí s nami v posteli, kojí sa kedy potrebuje (niektoré noci častejšie, inokedy raz-dva krát) a v živote by som mu niečo podobné neurobila. Nechať dieťa samo, opustené v zibe ..a splačom. Veď keby vedelo rozprávať a povedalo by ..maminka bojím sa potrebujem ťa, buď tu so mnou, prosíííím…aj tak by sme ho tam nechali???? ..samé a plakať? Stále rozmýšľam, čo sa odohráva v tých ženách, mužoch ktorým toto nevadí….Bože, veď nie je nič krajšie, než pritúliť sa k práve zobudenému bábätku, pohľadkať ho, dať mu mliečko, privoňať k tej voňavej hlavičke a o chvíľku spokojne zase zaspať.
Uplny suhlas. Staci ze o tom len citam a hned ma zaboli srdce, ked si predstavim, ze by som svoju dcerku nechala plakat zavretu v izbe. Ved to hranici s tyranim…co asi moze vtedy citit taky drobcek? Ved aj my dospeli sa obcas bojime byt osamote, preco tomu mame vystavovat babatka??? Moja pampeliska spi so mnou a je to ten najkrajsi pocit, ked ju mam pri sebe.
Připojují se k maminkám, kterým se tyto články líbí. Moje miminko má 2 měsíce, ještě moc v noci nespinkáme ale ani neprobrečíme. Spíše spolu v posteli a jakmile se prcek začne vrtět, věku si ho do náruče a přibíráme si spolu klidně celou noc. Směje se na mě a mě to nabíjí energií. Už tak je každá maminka unavená z prvních pár měsíců.
Jsem velice ráda za náš malý byt, kdy maličký chca nechca musí být s nám v ložnici, postýlku přiraženou k naší posteli, takže na papání stačí jen pouze přisunout blíž (a leckdy s ním v náručí usnout), protože muž by jinak asi tlačil, aby synek spal samostatně. a takové situace, kdy si musím prosazovat svou nemám ráda. Stačí, že si musím prosazovat a obhajovat nošení a okamžité reagování na synkovo potřeby…
Synkovi bude 7 měsíců, a každý je z něj unešený, jaké je to společenské úžasné usměvavé miminko 🙂 Po divokém startu, kdy porod neprobíhal dobře, a první dva měsíce jsme oba probrečeli, se zdá, že jsme to zvládli. Děkuji za tyto stránky, které mi dodávaly sebedůvěru.
Jsem moc vděčná za každý článek, který je protiváhou k tomu šílenství “nechat dítě vyřvat”. Je to nepochopitelná kombinace necitlivosti, nepraktičnosti (vážně? Je lepší a) vstávat a štrachat se do dětského pokojíčku b) převalovat se zmítaná vinou v posteli a přemítat, jestli se dítě pláčem může zadusit, nebo se jednoduše převalit, nabídnout poprsí a znovu spokojeně usnout?) a nepřirozenosti – co bychom dělaly, kdyby nám do toho nikdo nemluvil? Moje děti spí jako dřevo – se mnou v posteli.