Největší mýty o spánku dětí

Naše generace rodičů má velmi těžký úkol. Všude kolem nich i v médiích se neustále mluví o tom, zda jsme dostatečně dobrými maminkami. Jsi příliš benevolentní? To je špatně. Jsi příliš přísná? Také špatně. Co je tedy ta dokonalá matka a jak to souvisí se spánkem?

Naslouchej intuici a svému děťátku, přitom mu nezapomeň stanovit přirozené hranice a vychovat z něj skvělého sebevědomého a samostatného jedince. Jenže jak na to, když je v okolí tolik různých přístupů, rad a informací? Jak být dobrým rodičem, když kolem sebe neustále slyšíme, co vše bychom měli a neměli? A co je to ten kulturní obraz „dobrý rodič“?

O tomto dokonalém obrazu pak také hodně přemýšlíme a hledáme odpověď. Nejvíce nás trápí, zda jsme dobrými rodiči, když se nám něco nedaří podle kulturních předpokladů. Začne se nám dítě budit příliš často, nechce být v postýlce, chce se pořád nosit, nesnáší kočárek a podobně. Společnost nám naznačuje, že je to zřejmě nesprávnou výchovou. A začneme dostávat univerzální rady.

Proč jsou knihy o kontrolovaném pláči nejprodávanější?

Některé rady jsou vysloveně vytvořené na zakázku naší novodobé společnosti. Například jeden z nejčastějších mýtů o spánku: „Dítě by od 6. měsíce mělo spát celou noc,“ píše se v některých knihách. Tou nejoblíbenější je asi bible kontrolovaného pláče: Každé dítě se může naučit spát.

Pokud je normální, že většina dětí v šesti měsících nebo v roce spí celou noc a je to pro ně jednoduché, jak je možné, že je tato knížka v západních kulturách jedna z nejprodávanějších?

Mnoho dětí se totiž naopak někdy i v šestém měsíci začne budit častěji nebo o něco více než předtím. Je to zcela přirozené, zažívají spoustu nových věcí, se kterými se musí vypořádat a očekávají, že jim ukážeme cestu, jak to všechno zpracovat a uklidnit se. Často je v tomto věku samy najít skutečně neumí. A to, že budou mít plný žaludek, jejich mysl na celou noc jen málokdy uklidní.

Žebříček „nejoblíbenějších“ nevyžádaných rad

PROTOŽE MĚ ZAJÍMALO, KTERÉ RADY jsou v České republice nejoblíbenější a odkud nejčastěji přichází, udělala jsem mezi maminkami kvantitativní online průzkum. Zapojilo se do něj 711 maminek. Nabízím Vám malou ochutnávku nejoblíbenějších rad našeho okolí.

Podle průzkumu to trochu vypadá, že receptem na spokojenou matku je držet si dítě co nejdále od sebe a zaplácat mu raději pusu a bříško jídlem (nejlépe však v intervalech). A pokud přeci jen něco potřebuje jinak, než potřebujeme my, můžeme ho nechat v pokoji brečet, ať na to sám přijde a tabulce se raději přizpůsobí.

Dotýkat se dítěte a mít jej na blízku neznamená rozmazlovat a vychovávat sobce. Znamená to, že mu budeme lépe rozumět, tak jak rozumíme i partnerovi, kterého si nedržíme od těla, aby si na nás raději nezvykal. Ano, děti potřebují přirozené hranice. Ale tím, že si je budeme držet od těla, se budují jen velmi těžko.

Výsledky průzkumu a další nejčastější mýty o spánku najdete také v eknize Největší mýty o spánku dětí.