Dlouhé uspávání, neboli když se dítě nedokáže „zastavit“

„Maminko, moje očička už chtějí spinkat,“ řekla Adélka, lehla si a usnula. Zdá se vám, že by se to u vás stát nikdy nemohlo? Tak to pojďme zkusit.

Příliš mnoho podnětů

Televize, mobilní telefony, tablety. Elektronika a umělé světlo s naším biorytmem dokážou pořádně zamávat. Můžou způsobovat nespavost, vyčerpání a problém s dlouhým usínáním. A u dětí dvojnásob. Nedokážou si poradit s přemírou světla, nemají ještě oblíbené rituály, které by samy využily, aby na chvilku očistily hlavu od velkého množství podnětů.

Žijeme jako výkonné stroje a děti s námi

I když zrovna nejste typ rodičů, kteří dítě posadí na celý den před televizi, stejně se mnohému nevyhnete. Žijeme prostě v přetechnizované době. A stejně tak i mluvíme. „Musím si dobít baterky.“ „Chci na chvíli vypnout.“ „Potřebuji restart.“ Děti ten svět žijí s námi. Někdy prostě neumí zastavit a mají přemíru energie, dostávají se do hyperaktivity a přetažení. Ne vždy dokážou projevovat známky únavy…

Do toho se navíc přidá stres rodičů a hon na dokonalou online domácnost. Tedy takovou, která vše zvládá na 100%, má naklizeno, uvařeno, nakupuje správně a zdravě, o všem si načte dostatek informací, dítě rozvíjí psychicky i fyzicky podle nových trendů, dokáže na 100% uspokojit potřeby dítěte a dokáže se také seberealizovat. Na internetu jsou přece miliony fotek takových dokonalých domácností.

Vše se prostě nedá zvládnout v tak rychlém tempu. Nároků je příliš mnoho. Z toho pak pramení nervozita. „Dítě mi usíná dlouho a já ještě potřebuji uklidit.“ Když se tato věta dostane do hlavy, dokáže prodloužit uspávání i o hodinu. A z toho nestíhání z nás pak padají věty: „rychle se obleč, rychle se najez, rychle spi, rychle už pojď, nestíháme.“

Učíme děti zrychlovat, místo toho abychom je učili zpomalovat. A sebe i je odpojujeme od pocitů svého těla. Fungujeme režimově a podle hodinek, které se neustále snažíme dohnat.

Jak se učíme být pomalejší, společně

Písničky, kolébání, povídání, hudba, tanec. To vše kdysi patřilo k nepostradatelné očistě každodenního života. Cestovatelka Anička mi kdysi v rozhovoru popisovala, že se jí indonéské děti zdají klidnější a pomalejší. Pak si všimla, že si celý den tak nějak všichni plují na vlnách pohybu, písní a povídání a samozřejme kontaktu. Skvělá kombinace ke zklidnění.

Proto mám tak ráda uspávání. Přináší dětem do budoucna schopnosti, jak se zklidnit. Učí je oddělovat den od noci. A učí je hledat si způsob, jak si večer vyčistit hlavu. My se učíme s nimi. Trpělivosti, naslouchání, zpomalování, relaxu. Čím víc pospícháme u uspávání, tím delší většinou je. Nakonec většina rodičů stejně přijde k tomu, že si vymyslí uspávání tak, aby také mohli odpočívat a brát ten čas jako čas na chvilku se zklidnit a „vypnout“.

Aktivní miminka?

Často se setkávám se situacemi, kdy maminka popisuje děťátko jako velmi aktivní už od narození. Už po prvních týdnech chce vidět vše kolem sebe a vše ho zajímá natolik, že i přes únavu zase nabere novou energii. Usíná většinou také v pohybu, u houpání, je neklidné. Čím je u houpání neklidnější, tím maminka více houpe. Ale situace se postupně stejně “nezpomaluje” naopak, je potřeba houpat víc a víc.

Miminka, děti, které jsou velmi rychlé ve vývoji často, spí přes den mnohem méně než jiné děti. Ví, jak být neustále v pohybu a ví jak zrychlovat. To co ale potřebují, je odněkud se naučit, jak různě je možné zpomalit. Potřebují naší asistenci, aby zjistily, jaké jsou různé možnosti. Místo zrychlováného houpání zkuste postupně zařazovat příjemnou hudbu, hlazení, masáž, nebo pomalé klidné povídání… najděte si doteky, které jsou dítěti usínání příjemné.

Zkuste zjistit, jestli je mu příjemnější hudba nebo mluvené slovo. Mluvte klidně a pomalu. I tady platí, že samo od sebe miminko nezpomalí, často se spíše dostane do stavu přetažení. Děťátko vždy potřebuje někoho, kdo bude klidný za něj a od koho tento klid může načerpat.

Někdy houpeme rychleji a rychleji a miminko stejně pláče – buď jednoduše potřebuje vyplavit své emoce v naší bezpečné náruči, nebo je už přetažené, nebo ještě nepotřebuje spát případně nepotřebuje spát tak často. Jindy se za pláčem a nepokojem u uspávání může schovávat i citlivost na nějaké jídlo, které jsme snědli, potřeba vylučování bez plenky nebo přemíra zážitků, se kterými si neví rady.

Ano, není to otázkou jednoho ani tří dnů. Speciálně u velmi aktivních dětí to může trvat několik týdnů, než začnou na některý nový rituál reagovat zklidněním a zpomalením. Ale stojí to za to. Bude se to hodit v budoucnosti jim i vám.

Příběh

“Moje dcerka usínala jen houpáním na míči. Postupně jsem musela houpat víc a víc, až jsem vysloveně na tom míči skákala, aby vůbec usnula. Ale jednou jsem si řekla, že už dál nemůžu. Změnila jsem postup a začala houpání zpomalovat. Začala jsem rychle a postupně houpala pomaleji a pomaleji. Pak jsem zpomalovala i počáteční houpání. Ze začátku usínala déle, ale pak se to začalo zkracovat a já jsem nemusela tolik skákat na míči. Navíc jsme to zvládly úplně bez rozčilování. Chtělo to hodně trpělivost. Trvalo nám to asi měsíc.”

Reálná očekávání

Někdy je to celé jen o načasování, které vyhovuje biorytmu děťátka. Často jsem při konzultacích řešila dotazy typu: “Vždy se snažím uspávat přesně v půl osmé, ale dcerka/syn vždy usne až za hodinu.” Poradila jsem posunout o půl hodinky uspávání a to se najednou zrychlilo.

Nebo denní spánek: “Snažím se uspávat každé dvě hodiny ale miminko je pořád plné energie.” Některá miminka jsou jako hodinky, po hodince a půl bdění začnou zpomalovat, zívat a během dalších několika minut je pohodlně uspíte. Jiné jsou plné energie i po dvou hodinách bdění a nepomáhá ani klidnější prostředí bez ruchů. Prostě začne jevit známky únavy třeba až po 3-4 hodinách. Mají méně spánku nebo je mají mnohem kratší. Reagujte na své děťátko. Cílem není vtěsnat se do průměru, ale udělat si to tak, abyste se společně zbytečně netrápili.

Někdy pomáhá si zapsat, kdy dítě jeví první známky únavy (pokud nějaké jeví) a kdy už je přetažené. Podle toho se mnoha maminkám podařilo změnit nebo posunout čas usínání.

Poznejte hranici svého děťátka – jaké bdění už je pro něj příliš a podle toho můžete zkusit hledat čas usínání.

Povídejte si o těle

A co se staršími dětmi od cca 18m až dvou let? Samozřejmě na ně také funguje krásně i dotek nebo například masáž. Ale dá se s nimi o zklidňování také krásně povídat:

Nedávno jsem si povídala s jednou paní učitelkou, která už přes dvacet let odpoledne uspává přes dvacet dětí. „Mám pocit, že jsou děti stále rychlejší. Jejich malé hlavičky jsou úplně přeplněné a neumí zastavit. Dělám s nimi různé cvičení. Učím je, jak poznat těžkou unavenou nožičku, ručičku… Pouštím jim relaxační hudbu a hodně čtu. Zatím se mi podařilo postupně uspat i ty největší nespavce.“

Zkuste si vymyslet pohádku o unaveném tělíčku (zvládnou už i dvouleté děti)
Popisujte děťátku, jak se cítíte, když jste unavení
Ptejte se ho, jak se cítí jeho tělo
Můžete se na chvilku stát jeho ručičkou či nožičkou, očičkama a povídat mu, co vše ručička zvládla a jak se cítí.

Aspoň pár minut za den jen buďme

Večer a noc byl pro lidi vždy čas setkávání, povídání. Čas různých rituálů. Večer už nebylo světlo a práce se proto odložila do druhého dne. Zkusme to večer také tak. Sednout si, zpomalit a vyprávět si pohádky či příběhy. Sepsala jsem pro vás knížku, ve které najdete i návod, jak si tvořit pohádky podle situací, které se spánkem řešíte. V první části najdete inspiraci, celkem 23 – pohádky, říkanky a básničky. Všechny v sobě nesou slova uklidnění, lásky, blízkosti a vnímání pocitu těla. Navozují příjemné pocity ze zpomalení a spánku. Vydejte se s námi do světa fantazie, který pomáhá zvládat i ty navenek nejsložitější situace.