Eva Janáková je mladá podnikatelka. Šije originální houpačky, látkové plenky, oblečení pro děti, praktické tepláčky a mnoho jiných praktických věcí nejen pro děti pod značkou Ekomama. K vlastnímu podnikání ji motivovaly její děti, kterých má doma šest. A protože se říká, že každé dítě je jiné, zajímalo mě, jak se spí v rodině se šesti dětmi. Je důležité trénovat děti ke spánku, aby se mnohočetná rodina vyspala?

Máte šest dětí. Jak jste ve vaší domácnosti řešili spánek? Učili jste některé z dětí spát celou noc již jako miminko?

My jsme prošli mnoha obdobími, všechny děti ale spaly se mnou. U nás v rodině se děti dávaly do postýlky i do dětského pokoje. Já to tak u svých dětí dělat nemohla. Nedokázala jsem je dát pryč, takže jsme pár let měli postýlku, která sloužila spíše jako prádelní koš a  zábrana u postele. Spali jsme spolu a byli  spokojení.

Spát celou noc jsme děti neučili. Ráda k miminku vstanu, přitulím ho k sobě a dám mu mlíčko. To jsou tak krásné okamžiky, že je škoda se o ně ošidit. :-)

Byl spánek každého z nich jiný?

Nad touto otázkou musím chvíli popřemýšlet. Řekla bych, že všechny děti měly spánkové “rytmy” podobné, jen Evička spala jinak, a to ještě nedávno. V noci se budila s velikým pláčem, jakoby ji vždy něco vylekalo a vytrhlo ze spánku. Moc potřebovala pevně obejmout a musela být se mnou pod peřinou. Jsem přesvědčená o tom, že to byl následek porodu. Evička je první z dvojčátek, prošly jsme spolu vyvolávaným porodem. Nechala jsem se tehdy lékaři vystrašit, dnes už  bych to neudělala.

Kdy začaly vaše děti spát celou noc?

Naše děti začínaly spát celou noc  a samostatně různě. Většinou to bylo kolem třetího roku. Jiřík spinkal celou noc brzy, už ve dvou a půl letech začal spát s Aničkou v posteli vedle nás. Jeník chtěl spinkat s dětmi, ale i s maminkou, a tak se budil kolem první až druhé hodiny ráno a vždy přiběhl za mnou pod peřinku. Dnes je mu pět let a pár měsíců už spí ve své postýlce. Holky-dvojčátka už se v noci nebudí, jsou jim tři roky a spinkají s námi. Nejmladší Světlance je rok a půl, spinká s námi a budí se na kojení kolem půlnoci a čtvrté hodiny ráno. Necháváme zcela na dětech, kdy se přestěhují do svých postýlek. Slýchala jsem od rodiny, že je na společné spaní nemám zvykat, protože budou rozmazlené a budou s námi chtít spát pořád apod. Naše zkušenost je ale taková, že společné spaní je pro děti přínosné. Děti nemají problém spát v cizím prostředí, u babičky nebo třeba v nemocnici, nejsou závislé na rodičích. Spí pěkně, když jsem pryč, byť jsou zvyklé být se mnou pod dekou :-)

Foto: archiv Evy Janákové

Co jste si o spánku a dětech po šestém miminku uvědomila?

Uvědomila jsem si, že je nejlepší odložit knížky o výchově dětí, řídit se místo toho vlastní intuicí a nechat na dětech, kdy budou spát, jak budou spát a kde budou spát. Došlo mi, jak moc je důležité dát dětem důvěru a možnost rozvinout jejich přirozený potenciál. Uvědomila jsem si, že společné spaní i veškerý čas strávený s dětmi je dar a že čas strašně rychle letí.

Co je podle vás v mateřství to nejdůležitější?

Láska, radost, trpělivost a pochopení.

Jakou nejhorší radu jste kdy dostala?

Jako nezkušená maminka prvního miminka jsem se nechala zviklat myšlenkou, že spaní v postýlce je nejlepší. Nechala jsem si poradit a zkusila Estivillovu metodu. Musím říct, že jsem byla po chvilce zcela vyléčena ze všech rad. Byl to hrozný pocit nechat svou nejdražší Aničku toužící po láskyplném objetí brečet v postýlce, aby se naučila spát sama o pár měsíců dřív, než to přijde přirozeně. Člověk by neměl jednat z rozumu proti svému srdci.

 Jakou naopak nejlepší?

Nejlepší radu jsem uslyšela ve svém srdci :-)

Jak všechno stíhat a nezbláznit se?

Užívat si každého okamžiku a vše dělat s láskou. Neřešit malichernosti, nezabývat se zbytečnostmi jako je uklizený byt a vyžehlené prádlo. Lepší je si den s dětmi užít. Uklízení nikam neuteče, uklízet budeme stále i v důchodu. Děti jsou ale dětmi právě teď. Za pár let budou mít svůj život plný povinností a nebudou mít čas být s námi, mazlit se, číst si a společně si povídat…

Kdy jste začala podnikat? A jak se vám daří skloubit práci s péčí o rodinu?

Mé podnikání vzniklo krásně díky dětem před dvěma roky.  Na své děti jsem si hodně věcí šila a upravovala. Jednou jsem zkusila svůj výtvor dát na Fler a on se prodal. Tak jsem přidávala další a další. Maminky mi začaly psát a už to jelo :-)  Vymýšlím věci tak, aby fungovaly, aby tepláčky nelezly, aby plenky dobře pasovaly, aby se věci dobře používaly a dlouho vydržely. Všechno oblečení dělám rostoucí, takže vydrží dva až čtyři roky a to je moc fajn. :-)

Co byste maminkám poradila?

Nevím, zda jsem člověk, který by měl radit druhým. Řekla bych, že je nejlepší vypnout televizi i počítač a žít s dětmi, pozorovat je a učit se od nich žít v přítomnosti a radosti. A věřit své intuici.