Prosím spinkej

Věnované problematice spánku dětí a usínání.

  • Spánek dětí
    • novorozenci 0–6 měsíců
    • Batolata 6–17 měsíců
    • Děti 18–24 měsíců
    • Děti 2–5 let
    • Blog
  • Knihy
    • Batole
    • SPÁNKOHRANÍ – zahrajte si večer s námi
    • S láskou o dětském spánku
    • Pohádkopsaní
    • Rozprávkovanie
    • Audiopřednáška
  • eSHOP
  • O projektu
    • O mne
    • CV ENG
    • Média
    • Reference
    • Poradenství
    • Sympozium 2018
    • Přednášky
    • Sympozium 2019
      • Sympozium 2019
      • Symposium 2019 ENG
    • Kontakty
      • Podmínky ochrany osobních údajů
      • SOUBORY COOKIE
      • Všeobecné obchodní podmínky

Komunikace srdcí – aneb jak se spí v japonských rodinách

26/12/2020 by Lenka Medvecová Leave a Comment

„Výzkum v japonských rodinách mě změnil,“  říká antropoložka Diana Adis Tahan. Co jí v japonských rodinách nejvíce překvapilo a jak přistupují ke spánku si přečtěte v našem rozhovoru.

V rozhovoru otevíráme nejen téma společného spánku, ale také přístup ke zdraví a nemoci. Díky svému výzkumu na anglické univerzitě mám možnost poznávat mnoho zajímavých antropologů zkoumajících spánek po celém světě. Diana je jedním z nich. Naše společné rozhovory o spánku jsou vždy natolik zajímavé, že jsem se rozhodla jí trochu vyzpovídat i pro vás.

Přeji příjemné čtení.

Společnému spánku s dětmi se dostává ve výzkumu stále více pozornosti. Často se skloňuje, že je to běžná praxe v asijských zemích a za příklad se uvádí právě Japonsko. Vy jste toto téma přímo v Japonsku zkoumala a napsala o něm články i knihu. Jaký je hlavní důvod, proč si většina rodičů v této zemi volí právě společné spaní s miminky a dětmi a jaký význam má v této společnosti?

Spánek je v japonském kulturním kontextu velmi často spojován právě se společným spánkem a fyzickou blízkostí. Během svého výzkumu jsem se zaměřovala na vztah mezi společným spánkem takzvaným „soine“ ve vztahu ke „skinship“ tedy intimitě prostřednictvím doteku. V mém výzkumu se ukázalo, že společný spánek je důležitým kulturním prvkem sblížení v japonské rodině, zejména proto, že s přibývajícím věkem dítěte mohou být jiné, viditelnější projevy náklonnosti méně časté.

Jednou jsme si povídali o tom, že japonští rodiče pro společný spánek používají význam „spát jako povodí řeky“. Mohla byste to blíže popsat?

Co se týče společného spaní, dítě spí většinou uprostřed, mezi oběma rodiči. Tento styl spánku pak popisují jako „kawa no ji“ což je v čínském písmu znázorněné jako povodí řeky, protože čínský znak tohoto názvu znázorňuje tři plynulé linie plynoucí vedle sebe. Takže „kawa“ je používáno jako označením toho, že dítě spí pod „ochrannou rukou obou rodičů“ (Kawasaki 1994).

Měla jste možnost prozkoumat také historii společného spánku v Japonsku? Je to praxe, která se dědí mezigeneračně? Podporují společný spánek s miminky a dětmi také prarodiče?

Na obálce mé knihy z tohoto výzkumu je právě japonská babička společně spící se svými vnoučaty. Ano, prarodiče si rozhodně berou do společné postele i svá vnoučata.

Z historického hlediska byl společný spánek spojován s několika kontexty: bezpečí (vzhledem k nebezpečí zemětřesení), funkčnosti (velikost nebo prostor v obydlí) a nejdůležitějším byl onen „skinship“ tedy propojení rodiny skrze dotek, fyzickou blízkost.

Spánkoví trenéři velmi často viní společný spánek za noční buzení miminek a dětí. Vy jste ve svém výzkumu trávila čas v japonských rodinách. Stěžovali si rodiče na velmi časté buzení z důvodu společného spánku?

Rodiče se sice stěžovali na buzení dětí, ale velmi často tvrdili, že právě díky společnému spánku byl jejich spánek méně přerušovaný.

Do jakého věku děti většinou spí společně se svými rodiči?

Tady je důležité brát v potaz mnoho faktorů. Mnoho z mých participantů se přestěhovali do svých pokojíků mezi 7-10 lety, avšak nemusí to být obecné pravidlo. Závisí od toho, kde rodina žije, kolik má místností a kde spí. Jestli na posteli nebo na futonech. Postel a futon mají pro japonské rodiny rozdílné významy. Mnoho z lidí z mého výzkumu používali na spánek převážně futony, a tedy nebylo problémem kdykoliv si k rodičům futon přenést i v pozdějším věku, když měli tu potřebu.

Přináší jim to  pocit bezpečí/spokojenosti takzvané „anshinkan“ a taktéž koncept hlubokého vzájemného propojení. V mém výzkumu rodiny také často používaly například výraz inshin denshin (japonský idiom – v překladu podobné jako porozumění beze slov, telepatie díky propojeností neboli v jiných jazycích popsáno jako vzájemná komunikace srdcí).

(pozn. redaktora – Zajímavé jsou také rozdíly mezi spánkem na futonech ve srovnání s postelí. Futon je brán jako flexibilní podložka ke spaní, která se dá lehce přesouvat. Ve významu je v japonských rodinách tedy brán jako propojení s dalšími členy rodiny a neklade se důraz na to, kde je položen, nemusí patřit jen do jedné speciální místnosti na spaní, jak je tomu u postele. Právě futon využívají japonské rodiny hojně právě jako praktickou možnost jak mít miminka a děti blízko u sebe. Nabízí větší prostor ke společnému spánku více lidí. S nárůstem počtu dětí v rodině se jednoduše přidají jen futony k sobě. Po spánku se dají futony srolovat a v místnosti je opět více prostoru. Navíc se futony snadno přenáší, a tak mohou starší děti v noci přecházet k rodičům, pokud potřebují zase cítit pocit bezpečí z jejich blízkosti. Naproti tomu postel je brána jako symbol samostatnosti, je pevněji připojena prostoru, ve kterém se nachází.

V jednom ze svých článků z výzkumů Diana popisuje příběh, kdy v jedné rodině dostala svůj vlastní pokoj ke spaní s tradiční postelí, jak ji zná ze své země. Bez futonu. Později zjistila, že ji rodina přenechala pokoj svých dospělých dcer, které se na čas přestěhovaly opět na futony a do místnosti bez dveří. Když se je na to zeptala a vyjádřila, že je jí líto, že jim zabrala jejich ložnici, řekly jen: „Je to přece jen místnost.“ Antropoložka dále pak díky rozhovorům s rodinami vysvětluje, že přístup ke spánku není striktně propojen s místností ke spaní, jak je tomu u nás, ale spíše k pocitu bezpečí z dětství spojeném s blízkostí s rodinou v průběhu spánku. Neupínají se na jedno místo ke spánku a nedělá jim problémy místnosti ke spánku měnit.)

 

Co vás ve vašem výzkumu „v terénu“ tedy v Japonsku, nejvíce překvapilo?

Myslím si, že to jak moc mě tento výzkum změnil. Původně jsem se rozhodla pro tento výzkum proto, že se mi zdálo, že v japonských rodinách, které jsem měla ve svém okolí, jsem pozorovala nedostatek doteků a projevů fyzické náklonnosti mezi členy rodiny.

Avšak to, že jsem se mohla na čas stát součástí rodin a mohla hlouběji prozkoumat jejich fungování, mi pomohlo zcela proměnit vnímání kulturních diskurzů a projevů intimity v japonských rodinách. Také jsem najednou přetvořila své vlastní vnímání kontaktu a intimity. Začala jsem si více uvědomovat jemné formy komunikace a projevů rodinného propojení.

Jak je tedy důležitý dotek/kontakt ve vztazích v japonských rodinách?

Ze začátku to byla vlastně moje hlavní výzkumní otázka. Ukázalo se, že můj předsudek nebyl správný a že láskyplný a důvěrný vztah v rodině nemusí být vždy podmíněn viditelnými projevy náklonnosti tak jak to znám já se svými řeckými kořeny.

Ano, dotek/kontakt je v japonských rodinných vztazích důležitý, ale nezapadá do „Západního“ eurocentrického pohledu na tělo a kontakt. To, co cítíme a co navenek projevujeme, nemusí být vždy vyjádřeno pouze fyzicky a viditelně. Koncept ztělesněné zkušenosti (zahrnuje tělo, mysl, srdce, duši, prostředí, prostor) se pro mě stalo zásadním konceptem při zkoumání toho, jak japonské rodiny vnímají kontakt a dotek.

Sounáležitost a propojení rodiny bylo často spojováno právě s praxí společného spánku a společného koupání. Fyzické projevy náklonnosti se měnily s věkem. Zatímco byly mnohem viditelnější u malých miminek, čím byly děti starší tím se projevy náklonnosti měnily. Právě společný spánek je pak jedním z projevů náklonnosti, které přetrvávají léta.

Takže příležitostní společný spánek v rodinách i se starším dítětem umožňuje pocit rodinné blízkosti po celý život (tzv. ittaikan – pocit jednoty, inshin denshin – komunikace srdce k srdci, skinship – intimita skrze dotek).

Pomohly vám vaše poznatky z výzkumu také při výchově vašich tří dětí?

Ano, určitým způsobem. Na spánek jsem se dívala jako na ztělesněnou zkušenost ovlivněnou pocity bezpečí fyzického i pocity bezpečí na psychické úrovni.

Nicméně, je několik důležitých rozdílů, kvůli kterým jsem se nevydala úplně stejnou cestou. Prvním je společný spánek, kterého praxe je jiná v Japonsku a jiná byla tehdy tady v Austrálii. Společné spaní v Japonsku se spojuje hlavně se spaním na futonech, v Austrálii na společné posteli. V Austrálii panovala nejistota ohledně společného spánku v posteli, a tak jsme jako rodiče byli od něj odrazováni. Musím ale říci, že kdybych žila v Japonsku a spala na futonech, přistupovala bych k tomu jinak.

Dalším důležitým faktorem bylo mé zdraví, měla jsem léta problémy se zády a nošení dětí bylo pro mě proto velmi složité. To bylo dramaticky odlišné od toho, co jsem zažila v Japonsku.

Jak jinak jste tedy své zkušenosti z japonských rodin převedla do svého přístupu k dětem?

V Japonsku jsem zjistila, jak je spánek napojený na tělesné a duševní pohodlí, na ztělesněnou zkušenost. Není to jen o společném spánku. A tak jsem přidala esenciální oleje, masáže a hodně komunikace. Zní to hlavně u miminek zvláštně, ale pomáhalo, že jsem jim vše klidně a neustále popisovala a vysvětlovala, co a jak se bude dít a probíhat. Propojila jsem příjemné zvuky, doteky a reagování na neklid dítěte přítomností a uklidněním pokaždé, když mě v noci přivolalo k sobě.

Medicínská antropoložka Margareth Lock, která srovnávala přístup k menopauze v Japonsku a v USA, jednou řekla, že pobyt v Japonsku jí změnil pohled na zdraví a léčbu nemocí. Vy to máte podobně. Aktuálně sama pracujete na výzkumu přístupu k nemoci díky komplexnímu vnímání těla a psychiky. Ovlivnil vás také přístup k léčbě v Japonsku?

Velmi zajímavá otázka! Dlouhých 28 let jsem žila s chronickou bolestí zad, která mě často oslabovala a byla období kdy jsem trávila čas i na invalidním vozíku. Naneštěstí mi západní medicína nedokázala pomoci. Doktoři se zaměřovali na mou bolest, kterou se snažili utlumit/léčit. Nedívali se na celé tělo. Byl to právě japonský fyzioterapeut, který před pár lety zcela změnil kvalitu mého života.

Tento člověk byl schopen hledat příčinu v celém těle nejen v místě bolesti. Mimochodem při léčbě se vůbec nedotkl mých bolavých zad, ale soustředil se na mé nohy a paže. A to mi moc pomohlo.

Tato moje zkušenost s omezeným přístupem k léčbě v západním medicínském přístupu mě přivedla dál ke zkoumání celostního zdraví. Čím více s rodinami a lidmi pracuji a naslouchám jejich chronickým problémům, tím více zjišťuji, jak mohou být i fyzické potíže a bolesti propojeny s emocemi, se strachem a s různými traumaty.

To je velmi zajímavé, zahrnujete své zkušenosti také do nových výzkumů?

Mám aktuálně rozepsané dva odborné články. První je zaměřen na integrativní přístup k chronické nemoci, naději a léčbě. Ten druhý je o studentech středních škol a způsobech, jak jim pomoci pochopit a zvládat silné emoce a vztahy, kterými v tomto období dospívání prochází.

Oba články se soustřeďují na pomoc lidem pochopit ztělesněnou povahu a propojení stresu, traumatu a nemoci. Mým cílem je pokračovat v dialogu s profesionály ve zdravotnickém systému, aby integrovali komplexnější přístup ke zdraví a prospívání. Pokud při léčbě izolujeme další části těla, s tělem budeme zacházet také jen izolovaně a neúčinně. Když se však na tělo díváme komplexněji (nejen na místo bolesti a odstranění bolesti) můžeme odhalit mnohem více než jen viditelné symptomy/projevy nemoci.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Rozhovor o společném spánku s profesorem Jamesem McKennou.

Zásady bezpečného společného spánku

Filed Under: spánek dětí

« Kdybych měla zmínit jenom tři věci ke klidnějšímu a kratšímu usínání, byly by to tyto

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Sledujte nás na:

  • Facebook
  • Instagram
  • Linkedin
  • Pinterest
  • RSS
  • Twitter

PŘÍBĚHY MAMINEK

Moje čtyřměsíční dcerka měla problémy s usínáním. Lenka mi poradila nošení přes den a bílé šumy v noci. Nakonec jsem ze všeho měla dobrý pocit. Protože dcera byla spokojená a já taky, když jsem viděla, že jí nic netrápí, nebrečí a pěkně spí.

Petra, Olomouc

Náš roční syn se najednou začal budit s pláčem čtyřikrát za noc.Napsala jsem Lence. Dnes spí opět celou noc. Navíc nás začal ráno budit pusinkami. Nejen, že se vyspíme, ale jsme si bližší. Důležité je naslouchat sobě a svým pocitům, a nejen okolí. Nebo najít někoho, kdo nám pomůže znovu naslouchat vlastnímu instinktu.

Lucie Hrkotová, Sázava

Na začiatok sa musím veľmi poďakovať pani Lenke za povzbudenie a pozitívnu energiu. Už som bola strašne zúfalá, lebo môj vtedy 7-mesačný synček vôbec nechcel spinkávať poobede. Kamarátky a okolie radili všetko možné a všetko možné. Vyskúšala som takmer všetko. Nakoniec nám pomohla až konzultácia s Lenkou. Dnes spí Adamko vždy aj poobede. Je to veľká zmena. Je živší, spokojnejší, viac sa začal aj hýbať.

Martina, Slovensko

Děkuji Lenko za Vaše rady. Díky našemu rozhovoru jsem se uklidnila a udělala jsem to, co jsem cítila. Díky za podporu.

Radka, Liberec

Pohádkopsaní pro klidné spaní

S láskou o dětském spánku

Další články o spánku dětí

Komunikace srdcí – aneb jak se spí v japonských rodinách

Kdybych měla zmínit jenom tři věci ke klidnějšímu a kratšímu usínání, byly by to tyto

Proč nás miminka potřebují mít nablízku

Separovat novorozence od matky může být v současném stavu velmi riskantní

Prosím Spinkej na Facebooku

Prosím spinkej na Instagramu

prosimspinkej

Lenka, spánková antropoložka, poradkyně a autorka webu ProsímSpinkej a dvou knih o spánku, milující maminka 👩‍👧‍👧. Knihy o dětském spánku:


Recenze na knihy od porodní asistentky Magdy @mag
Recenze na knihy od porodní asistentky Magdy @magdalena_ezrova_porodni_as :
"Laskavost - to je slovo, které se mi vybaví jako první při myšlence na Lenčiny knihy. A laskavosti zvlášť v otázkách týkajících se dětí nebo obecně rodičovství není nikdy dost. Naopak je zajímavé sledovat, v kolika odborných textech, knihách specialistů, různých doporučeních a zaručených návodech zaměřených na péči o dítě ji vůbec nenajdete. Být laskavý k dětem totiž znamená být laskavý i sám k sobě. Někdy jsme jako rodiče na sebe velmi tvrdí. Chceme vše perfektně, podle měřítka, které jsme si stanovili, respektive které jsme převzali od lidí z naší sociální bubliny, od našich rodičů nebo z televize od zaručeného specialisty .. to je jedno. Ale ne vždy jde tato naše představa dohromady s realitou, s povahou našich dětí, našeho partnera/ky, naší vlastní. Jakákoliv snaha o zaškatulkování nám laskavost z našeho života bere. A v tomto jsou Lenky knížky krásné. Ukazují jak nejen s laskavostí, ale také respektem, úctou a láskou můžete vyřešit palčivé otázky spojené zdánlivě jen se spaním.
Zatímco v první knize se Lenka zaměřuje na spánek víc obecně a popisuje situace a jejich možná řešení u dětí nejčastěji do přibližně jednoho roku věku, v nové knize se věnuje do hloubky dětem od jednoho do tří let věku. Nějak předpokládáme, že tam už by problémy se spaním být neměly. Ale přesto je řešíme. Lenka odpovídá na to proč a co vše může spánek batolat ovlivnit. Věnuje se dlouhému uspávání, separační úzkosti, nočním můrám a běsům, příchodu sourozence nebo možnostem respektujícího ukončení kojení. Neopomíná emoce a zdůrazňuje, že je nutné přistupovat ke všemu i s ohledem na povahové vlastnosti nejen nás ale i našich dětí. Rozklíčovává nejčastější mýty o spaní batolat a tak ukazuje že ne všechno co považujeme za "normální" skutečně takové je a že varianty toho co je "normální" pro vás, vaše děti a vaši rodinu se může lišit od toho, co znáte z okolí a přesto je to v pořádku. Navíc ti z vás, kteří mají rádi výzkumy a odborné studie (jako třeba já 😉), se dočkají i bohatého zdrojového aparátu." #novakniha #batole #prosimspinkej
Foto @nicolekotrbovaphotography

Skvělá zpráva. Už máme přesný termín dodá
Skvělá zpráva. Už máme přesný termín dodání z tiskárny! Od 1.7.  začínáme balit a odesílat všechny předobjednávky. Často se mě ptáte čím je nová kniha o spánku jiná. 
Poprosila jsem tři své známé, které četly knihu ještě před tiskem a mají přečtenou i mojí první knihu, aby mi zkusily pro vás napsat jak knihu vnímají. 
První dojmy jsou od Hanky @dula.hanka (skvělá laktační poradkyně a dula ve výcviku): "Při čtení knížky „S láskou o dětském spánku“ jsem nejednou zalitovala, že jsem si ji neměla možnost přečíst, když byly moje vlastní děti ještě miminka. A stejně tak jsem vzpomínala i při čtení knížky „Batole“ na to, jak jsme toto období tehdy s mými dětmi prožívali. A nemohla jsem si pomoct, abych nemyslela na to, jak moc by mě tehdy taková knížka uklidnila a jak mi mohla v mnoha oblastech pomoci. Nejen v pochopení spánku dětí. Co mají totiž obě tyto knihy společné, to je velký přesah i daleko za spánek dětí. Vše se vším souvisí a díky oběma knihám má člověk možnost více a více pochopit nejen své děti a jejich pocity a chování, ale i sám sebe. 
Co je nové? Skoro všechno! 
Batolecí věk přináší nové a nové výzvy nejen našim dětem, které se pomaličku začínají loučit s miminkovským světem a které se z máminy a tátovy náruče vydávají už po svých poznávat svět kolem nás. Spousta nového se toho hrne i na nás rodiče. Kniha „Batole“ tyto změny velmi citlivě popisuje a přináší pochopení pocitů a potřeb celé rodiny a také mnoho praktických tipů a rad, jak si v tom všem každý můžeme najít svoji cestu, která by právě té naší jedinečné rodině vyhovovala. - Když nevíme, kdy, jak a zda vůbec chceme začít naše děťátko ve spánku osamostatňovat.
- Když nevíme, kdy, jak a zda vůbec si přejeme naše batolátko pomalu začít učit spát i bez kojení.
- Když nevíme, kdy a jak batolátko uspávat, aby nám to netrvalo hodiny a hodiny, protože se najednou zdá, že spánek je to poslední, o co by večer stálo…
- Když naše děťátko v noci pláče nebo má noční můry či běsy a my nevíme, jak mu pomoci. - Když se blíží příchod mladšího sourozence a my chceme, aby vše proběhlo v klidu a pohodě – ve dne i v noci. 
Tohle vše a ještě víc. Tahle kniha je bezvadným průvodcem. "
@nicolekotrbovaphotography

„Rodičovství nemá nic společného s dokonalo
„Rodičovství nemá nic společného s dokonalostí. Dokonalost není cílem, ne pro rodiče a ne pro naše děti. Skutečnými cílem laskavého rodičovství je - společně se učit dobře žít v nedokonalém světě, milovat jeden druhého navzdory nebo dokonce kvůli našim nedokonalostem a růst v lepší lidi, zatímco pomáháme růst i našim dětem. Na konci dne se proto neptejme sami sebe, jestli jsme vše udělali správně/dokonale. Zeptejme se raději, co jsme se dnes naučili, jak moc jsme dnes milovali, a pak se poučme ze své vlastní odpovědi. Tomu pak můžeme říkat dokonalé rodičovství.“
Autorka citátu L.R. Knost .. 😉
#krasnydendeti  #prosimspinkej

Dopis miminka
Milá maminko,
S naším spánkem

Dopis miminka
Milá maminko, 
S naším spánkem je to jako na houpačce. Jednou nahoru, jednou dolů. Mrzí mě, že zatím nedokážu přijít na to, jak si náš spánek představuješ. Kolik hodin je pro tebe málo a kolik moc? Nevyznám se v čase. Zatím se prostě budím, když tě necítím u sebe nebo když mě něco trápí.
Vím, že už si nemůžeš pamatovat, jaké to bylo, když jsi byla miminko. Pamatuješ si ale ještě, jaké to bylo, když jsi najednou z osmi hodin spánku spala jen dvě tři hodiny v kuse a někdy méně? Jak těžké pro tvé tělo bylo se s tím vypořádat? Stejně těžké je pro mě spát najednou celou noc bez toho, abych se napil nebo najedl, bez toho, abych cítil tvou přítomnost, abych slyšel tvůj hlas, abych věděl, že jsem v bezpečí.
Mé smysly vnímají každý den nové chutě i vůně. A moje tělo vnímá i různé pocity. Cítím, když jsi nervózní, cítím, když se trápíš i když jsi nejistá. Tak rád bych ti pomohl. Zatím to však neumím jinak než tím, že chci ležet u tvého srdce a slyšet jej. Bije tak krásně rytmicky. Často i přes tvé nejisté pocity, které ještě nechápu.
CHCI POZNAT TVŮJ SVĚT
Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. I když si zrovna nestihneš učesat vlasy nebo chodíš po bytě celý den v pyžamu. Máš tu nejhezčí vůni ze všech, přestože jsi kvůli mně už třetí den nestihla jít do sprchy. Ve tvém náručí se cítím, jako by mě chránil celý svět.
Nekladu si podmínky své lásky k tobě ani po tobě nechci, abys byla dokonalá. Miluji tě, i když se na mě zlobíš, miluji tě, i když se na tebe zlobím já.
Nepotřebuji, abys mi věnovala sto procent svého času. Chci poznat tvůj svět. Vezmi mě s sebou na místa, která máš ráda. Ukaž mi věci, které ráda děláš. Ukaž mi, jak funguje naše rodina, naše zvyky, jídlo i tradice. Chci to vše s tebou poznávat. Potřebuji tě, abych jednou sebevědomě vykročil do života sám.
Miluj mě prosím takového, jaký jsem. Obejmi mě a přijmi mě. Pro mě jsi to nejcennější, co mám, už od chvíle, co jsem v bříšku poprvé uslyšel tvůj hlas.
#denmatek #prosimspinkej #spanek #jednoutoprijde


Více...


This error message is only visible to WordPress admins

Error: API requests are being delayed for this account. New posts will not be retrieved.

There may be an issue with the Instagram access token that you are using. Your server might also be unable to connect to Instagram at this time.

prosim spinkej_uvodni foto_Lenka Tinkova_2018_10_28

Sledujte nás na:

  • Facebook
  • Instagram
  • Linkedin
  • Pinterest
  • RSS
  • Twitter

Mé zkušenosti a výzkum z oblasti dětského spánku můžete najít v nové knize S láskou o dětském spánku. Pokud vás trápí uspávání nebo spánek staršího děťátka od 18m do 5 let, v e-shopu naleznete také knihu Pohádkopsaní pro klidné spaní, která je plná nápadů a pohádek k řešení různých spánkových situací.Pokojné noci přeje Lenka.

Přihlášení k odběru novinek

© ProsimSpinkej 2014 Obsah stránky je možné kopírovat jen se souhlasem autora.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.