Profesorka Helen L. Ball je biologickou antropoložkou a spánkovou vědkyní. Již téměř 30 let se svým týmem zkoumá bezpečnost spánku miminek. V rozhovoru jsme si spolu posvítili například na různé pomůcky pro spánek miminek.

Helen je velmi laskavá učitelka, spánková vědkyně a máma dvou dospělých dcer. Mám velké štěstí, že se od ní mohu učit a spolupracovat na společných projektech. Vždy, když se sejdeme, dokážeme i hodiny diskutovat o tom, proč naše společnost tak nepřirozeně tlačí na samostatnost miminek, jaký skutečný dlouhodobý efekt mohou mít metody vyplakání nebo také o tom, jaké máme ve vědě nejnovější poznatky o bezpečnosti spánku miminek. Tentokrát jsem se rozhodla ji vyzpovídat i přímo pro vás.

Vím, že tuto otázku dostáváš velmi často, ale velmi mě zajímají tvá slova. Jaký je normální spánek miminek?

Normální spánek miminek je velmi variabilní. Pokud je miminko po spánku spokojené, vnímavé a odpočaté, má dostatek spánku pro svůj vývoj.

Každé dítě má své vlastní tempo a čas, kdy dozraje k samostatnému usínání a celonočnímu spánku. Takže nesouhlasím s teorií, že uspáváním vytváříme negativní spánkové asociace, kvůli kterým se děti nikdy nenaučí spát. Pokud do spánku nezasahuje nějaký zdravotní problém, drtivá většina dětí začne spát postupně celou noc a usne bez pomoci až přijde jejich čas.

Není k tomu potřeba vyplakání ani kontrolovaného pláče.

Když už si zmínila vyplakání, jaké jsou rizika metod vyplakání a kontrolovaného pláče?

Při těchto metodách se doporučuje nechávat miminko osamotě. V prvních měsících života miminek tak můžou tyto metody kromě jiného také zvyšovat riziko SIDS. Navíc si myslím, že děti do prvního a klidně i druhého roku nechápou co se vlastně děje, když tuto metodu rodiče praktikují.

Přes den na jeho pláč a emoce rodiče reagují a odpovídají a v noci je najednou vše jinak? Můžou se cítit zmateně.

Nikdo ještě neprozkoumal všechny možné negativní důsledky a hlavně v dlouhodobém horizontu. Máme jen několik výzkumů sledujících určité aspekty. Nemáme však dostatek informací, abychom skutečně mohli tvrdit, že vyplakání a kontrolovaný pláč jsou pro děti z dlouhodobého hlediska neškodné metody, které nebudou mít na jejich vývoj spánku a chování vliv.

Společný spánek a bezpečné prostředí

Jaký je přístup ke společnému spánku s miminkem ve Velké Británii? Je považovaný za nebezpečný?

Od roku 2014 proběhlo znovu posouzení nebezpečí společného spánku a zvyšování rizika SIDS (syndrom náhlého úmrtí kojence). Přišli jsme na to, že společné spaní zvyšuje riziko SIDS jen v případě, že jsou přítomny další faktory, jako kouření a alkohol, požívání drog nebo utlumujících léků a spánek na gauči místo v posteli. Vyšší riziko je i u nedonošených dětí.

Sám o sobě ale společný spánek není hrozbou, pokud respektujeme základní bezpečnostní pravidla. Takže teď je společný spánek vnímán i v národních doporučeních jako jedna z rodičovských možností a spíše se zaměřujeme na to, jak ho s malými dětmi praktikovat bezpečně. Neříkám, že je společný spánek podporován i ve všech porodnicích ve Velké Británii, ale pracujeme na tom a jde to dobrým směrem.

Jaké jsou výhody společného spánku?

Benefity se nejvíce spojují s uklidněním miminka a kojením. Kojící matky si berou často miminka do své postele, protože jim to zjednodušuje kojení, mohou častěji kojit a u toho i odpočívat bez toho, aby se musely zcela probrat ze spánku, vstát, vzít miminko, nakojit a pak zas uspat miminko, odložit a uspat i sebe. Ve společné posteli mohou pospávat přímo u kojení. Ve výzkumech jsme také zjistili, že rodiče k sobě berou miminka do postele protože to miminkům pomáhá se zklidnit a rychleji usnout. Některá miminka milují usínat v těsném kontaktu s rodiči.

Častým dotazem rodičů také je, jestli se kojené děti skutečně budí častěji než děti krmené umělým mlékem. Co již na toto téma z výzkumu víme?

Ve studiích se například ukazuje, že kojená miminka se kojí častěji, nicméně nespí méně než děti krmené umělým mlékem. Jejich spánek co se týče počtu prospaných hodin je zcela srovnatelný se spánkem miminek krmených umělým mlékem.

Pojďme se trochu podívat na nejčastější pomůcky ke spánku a usínání a jejich bezpečnost. Velmi častou pomůckou je například zavinovačka. Je pro spánek bezpečná?

Existují čtyři studie, které zkoumaly vztah mezi zavinovačkou a možným rizikem SIDS. Dvě ze studií zjistily, že zavinovačka na noc zvyšuje riziko SIDS a naopak dvě zjistily opak a tedy, že zavinovačka riziko SIDS nezvyšuje. Takže z pohledu vědy ještě nemáme zcela jasno v tom, jaký může mít vliv zavinování miminka na SIDS (náhlé úmrtí kojence).

Nicméně, co již víme je, že zavinovačka způsobuje hlubší a delší spánek miminek, což je v prvních měsících miminka nebezpečné. Lehká fáze spánku miminka chrání.

Cílem by nemělo být uměle přizpůsobovat podmínky miminku na spaní tak, aby spalo miminko co nejtvrdším/nejhlubším a nejdelším spánkem. Jejich schopnost vnímat ve spánku všechny zvuky kolem je důležitá.

Dalším zásadním zjištěním a doporučením ohledně zavinovaček je, že pokud si miminko berete k sobě do postele, nikdy by nemělo mít ruce v zavinovačce. Je důležité, aby mělo ve spánku volné ruce k pohybu.

A co takzvané hnízdečko na spaní? Vím, že jsme dokonce prováděli výzkum na toto téma přímo i v naší spánkové laboratoři. S jakým výsledkem?

Výsledky té naší studie například ukázaly, že miminka mohou v průběhu spánku zabořit svou tvář do boků hnízda a vytvořit tak překážku v dýchání. Je to jakoby měly kolem sebe velký polštář a polštáře kolem spícího miminka jsou samy o sobě nebezpečím. Když se například miminko snaží/učí přetáčet, může se přetáčet i v lehké fázi spánku a při tomto pohybu se zaseknout na boku mezi matrací a polštářem, nebo povrchem hnízdečka a měkkými kraji kolem hnízdečka. Takže výsledkem studie je, že nedoporučujeme hnízdo na noční spánek miminka. Pokud spí nebo leží miminko v hnízdečku přes den a rodiče jsou přítomni, tedy máme miminko na očích, je to v pořádku. Nedoporučujeme jen spánek miminka v hnízdě bez přítomnosti rodičů nebo v noci, kdy rodiče spí a miminko je v něm bez dozoru.

Už víc jak 20 let zkoumáš spánek miminek. Máš tedy skvělou možnost srovnávat období před 20 lety a nyní. Co se za tu dobu změnilo?

Jednou z obrovských změn je ta, že rodiče mnohem více mluví o společném spánku. Předtím se báli vůbec zmínit, že si berou miminko na noc k sobě do postele. Báli se odsouzení. Mnoho rodičů (jak jsem zjistila i ve svých tehdejších výzkumech) neříkalo pravdu o tom, kde spí jejich miminko. Ze strachu. Takže si zdravotníci i odborníci mysleli, že společný spánek prostě není běžnou praxí a nevytvářeli se proto pro něj ani žádná bezpečnostní doporučení. Takže bohužel rodiče, kteří měli miminko vedle sebe v posteli neměli základní informace o tom, jak vytvořit bezpečné prostředí pro společný spánek.

A to se nyní změnilo?

Ano, hlavně proto, že jsme v naší společnosti mnohem otevřenější o společném spánku mluvit. Doufám, že to je znamení, že rodiče díky tomu nyní dostávají dostatek informací, které jim pomáhají vytvářet bezpečné prostředí pro spánek miminka.

Co si myslíš o termínu spánková regrese (společně s názvem bdělá okna ve spánku) se teď nově tyto výrazy začínají používat i u nás.

Spánková regrese jednoduše neexistuje. Vývoj spánku miminka se neděje v jedné linii, není to tak, že by najednou všechny spaly lépe a lépe a specifický věk u každého znamenal takové a takové buzení či usínání. Vývoj se prostě neděje rovnoměrně u každého stejným tempem. Vývoj spánku miminka spíše připomíná horskou dráhu. Někdy se zdá, že se jejich spánek zlepšuje, někdy se naopak zase zhorší. A vše je součást normálního vývoje spánku, nejde o žádnou regresi. Příčiny neklidného spánku mohou být vemi různorodé, nemusí jít vždy o vývoj nebo změnu ve vývoji.

Kde tedy vůbec vznikl tento pojem spánkové regrese?

Myšlenka spánkové regrese pochází myslím z Holandska z knihy Wonder weeks. Autoři byli přesvědčeni, že se dítě vyvíjí v přesném časovém harmonogramu a ten se odráží na spánku. Název regrese je zcela nepřesný a neužitečný.

Z pohledu spánkové vědy neodpovídá tomu, co my pozorujeme ve výzkumech.

Kdyby si mohla dát rodičům jen tři rady, jaké by to byly?

První by byla: Nenaslouchejte úplně všemu co se kde o spánku miminek řekne. Ověřujte si informace a dejte prostor i své intuici.

Druhá: Nesrovnávejte spánek svého miminka se spánkem jiných miminek ve vašem okolí. Každé miminko je jiné, každá rodina má jiný životní styl a přístup a to se vše může odrážet na spánku.

Třetí: Experimentujte a zkoušejte co vašemu miminku a vaší rodině nejvíce pomáhá ke klidnějšímu spánku.

Pokud vás zajímá do hloubky téma Společný spánek a jeho fyziologie či bezpečný prostor ke společnému spánku, doporučuji také rozhovor s Prof. Jamesem J. McKennou.