Maminky z celého světa u ní hledají cenné rady. Jiné ji kritizují za příliš alternativní přístup k rodičovství. Naomi Aldort je autorkou knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi, která byla přeložena do 14 jazyků. Přečtěte si rozhovor s Naomi, který vznikl speciálně pro ProsimSpinkej.

Snažím se přinášet rozhovory se zajímavými lidmi a jejich pohled na spánek a uspávaní. Každý má jiný pohled a každý z nich proto pro nás může být inspirací. Jednou z nich je určitě také Naomi. Ať už se rozhodneme pro jakýkoliv přístup k rodičovství nebo ke spánku, Naomi třeba říká: Jen díky otevřené mysli a novým podnětům se dokážeme stále zlepšovat. Dobrými rodiči se nestaneme narozením děťátka, ale souzněním s ním a jeho pochopením. Mnohokrát je řešení nadosah, často stačí jen změnit úhel pohledu.

Děti se noční samoty děsí

Naomi Aldort tvrdí, že dítě se nemusí učit spát, spánek je přirozená věc, kterou dokáže od narození. Děťátko má jen po příchodu na tento svět  kolem sebe vjemy a situace, které jej mohou rozrušit a spánek narušit. „Miminka často již od narození sami stavíme do situací, kdy nemohou spát. A pak se to snažíme řešit různými produkty na usínání. Děti umí spát. Často ale neumí spát samotné. Je to pro ně strašidelná zkušenost a je to dáno přírodou. Miminka spí nejlépe na hrudi svých rodičů nebo v jejich posteli. Potřebují hned od začátku jistotu, že nebudou opuštěna, jakmile zavřou oči,“ míní Naomi. Říká, že za dvacet let své praxe potkala jen velmi málo rodičů, kteří řešili dlouhodobý problém se spánkem, přestože měli dítě ve společné posteli. „I v těchto pár případech však byla příčinou problémů některá z potřeb dítěte, která nebyla naplněna. Ve chvíli, kdy jsme společně přišli na skutečnou příčinu potíží, se spánek vyřešil. A s ním také emoce a chování dítěte přes den.“

Ale co všechny ty rady „odborníků“ či některých lékařů, že děti musíme naučit usínat samotné, jinak se to nikdy nenaučí a my se nikdy nevyspíme?

Důvod, proč mnoho dospělých nedokáže dobře spát, usnout, nebo bere tabletky na spaní, je zakotven v dětství. Mnoho z nich totiž jako děti zažívalo strach a úzkost z toho, že museli spát sami v pokoji. Pokud děťátko musí usínat samotné, spánek si může asociovat s nepříjemnými vzpomínkami a bude mít problém usnout také v budoucnu. Některé děti samozřejmě mohou usínat samy a nevyvinou se u nich žádné problémy. Nedokazuje to ale, že je to to nejlepší pro dítě. Častokrát totiž takové děti i tak usínaly v přítomnosti rodičů, byly biologicky výbornými spáči, nebo si byly jisté, že rodiče jsou jim kdykoliv k dispozici.

Děti, které rodiče již od narození nikdy nenechali spát samotné, jsou většinou skvělými spáči. Navíc z nich vyrostou velmi nezávislé osobnosti, které věří ve své schopnosti. Dokáží navíc spát i ve velmi hlučném prostředí. Mají totiž se spánkem totiž jen ty nejpříjemnější a bezpečné asociace.

Kdy je tedy podle vás ten správný čas děťátko přesunout do vlastního pokoje?

K tomu dítě samo dospěje. Pokud ho budete přesvědčovat, že má spát samo, přestože se na to necítí, stane se jediné. Dostane od vás signál: „To, co cítím uvnitř, není správné. Neměl bych věřit svým pocitům. Měl bych důvěřovat jiným, kteří vědí lépe, co mám cítit.“ Nezávislost se neprojevuje tím, co děláme, ale tím, jak děláme rozhodnutí. Tedy tak, že nasloucháme sami sobě a důvěřujeme svému instinktu. Nezávislost získají děti, které vědí, že to, co cítí, jejich rodiče vždy respektovali.

Jsou i děti, které se často budí i ve společné posteli?

Je přirozené, že se děti budí na kojení. Když se mé děti často budily, nebrala jsem to jako problém. Nepočítala jsem, kolikrát za noc vstaly. Po tmě jsem v tichosti nakojila a užívala si jejich blízkost, jejich vůni, dotek… Toto období až příliš rychle skončí. Užívejte si jej. Nicméně, často se děti budí z jednoho důvodu: uspíme je (například v naší posteli) a odejdeme. Když se pak v noci náhodou probudí, zjistí, že u nich nejsme, a pláčem nás volají. Po těchto zážitcích se začnou budit častěji, aby si ověřily, zda u nich stále jsme, nebo ne. Takže já radím: Pokud vaše děťátko získá pocit, že se nemusí obávat, zda u něj vůbec jste, začne se budit jen tehdy, když to opravdu potřebuje. Důležité je naučit se těšit se na své děti, i když nás probudí uprostřed noci. Tento pocit mamince dodá klid v duši a tento její pocit děti  velmi ovlivní.

Milující rodič

Jak se ale naučit být dítěti tím nejlepším rodičem, aby z něj vyrostl dobrý a spokojený člověk? Podle Naomi bychom se měli uvolnit a odblokovat myšlenky od vnějších tlaků, očekávání a od nároků okolí. Tyto neustálé nejistoty a tlaky nás brzdí v dokonalém pochopení našich dětí a v naší bezpodmínečné lásce k nim. Jedním z takových nepřirozených tlaků je například hledání souhlasu s naším rozhodnutím u příbuzných. Častokrát má totiž každý člověk jiný pohled na věc. Jde ale přece o naše dítě a my cítíme nejlépe, co potřebuje. Každý rodič je jiný. Někdo jen potřebuje otevřít své oči a intenzivněji poslouchat své dítě. Není to tak těžké, jak se zdá. Děti se nám stále snaží s tímto pomáhat. Jednoduše, jsou zrcadlem naší lásky a péče. Podle jejich chování zjistíte, na čem je třeba pracovat a zda si spolu dokonale rozumíte. Nebojujte s dětmi, žijte v symbióze.

O Naomi Aldort

Naomi Aldort je maminkou tří dětí. Nejdříve začala psát odborné články o jiném přístupu k výchově a o kontaktním rodičovství. Své poznatky čerpala také z psychologie, antropologie a ze studia domorodých kmenů. Poté jí začalo volat čím dál více rodičů a žádat ji o radu. Postupně se z ní stala také poradkyně. Vydala několik knih. Tou nejznámější, která vyšla také v češtině, je Raising our children, raisig ourselves (Vychováváme děti a rosteme s nimi). V současnosti má již také online webináře, CD, MP3, cestuje a přednáší pro rodiče po celém světě.

Zdroj Foto:
http://www.naomialdort.com/