„Viděl jsem mámě přes rameno otevřenou vaši stránku. Musel jsem vám napsat. Máma má totiž problémy se spánkem od doby, co ji znám osobně. Pořád chce spát jen odděleně a usínat sama. Je pak hodně unavená a nervózní,“ píše v dopise osmiměsíční Mirek.
Milý Mirku,
Tvoje maminka si zřejmě zvykla usínat sama. Je to přirozené. Než jsi přišel na svět, usínala tak vždy. Už zapomněla, jaké to bylo, když byla sama miminko. Stejně jako tebe někdy hodně unavuje spousta nových věcí, které se musíš naučit, a které za celý den vidíš, se také ona s tebou učí zcela novým věcem. Stejně jako se tobě snaží lidé kolem vysvětlovat, jak máš poznávat svět, protože oni ho už znají, se také jí často lidé kolem snaží vysvětlovat, jak by se o tebe měla starat. Věřím, že může být unavená a nervózní stejně jako ty. Chce to hlavně hodně trpělivosti. Posílám pár tipů, které by ji mohly pomoci. Ať si přečte článek Jak uspat maminku.
Poklidné noci přeje
Děkuji ♥ zrovna čekáme druhý přírůstek do rodiny a tohle bylo velmi milé si přečíst – ten pohled z druhé strany…
Pracuji na novorozeneckem oddeleni a hodne maminek bysi ten pohled z druhe strany take mela precist..je to tak prirozene usinat se svym ditetem
Dobrý den,
Mockrát děkuji za Váš názor. Moc mě těší Váš přístup, o to víc když pracujete s maminkami. Dufám, že lidí jako vy bude na novorozeneckém oddělení čím dál více. Z mých zkušeností maminky hodně ovlivní i samotný pobyt v porodnici. Mnoho ne právě nejlepších doporučení ohledně kojení nebo spánku si maminky nosí i z nemocnice.
Hezký den,
Lenka
Ahoj, mám už sice děti dospělé, ale všechny usínaly se mnou a manželem v posteli mezi náma. Pěkně zabalené v tehdy poctivé peřince. Kdo tvrdí, že může miminko zalehnout, že se bojí, nemusí. Děcka nebyly nikdy jen tak, bez peřinky, takže zalehnutí nehrozilo. Vyspali jsme se všichni. A kdo říká, že se děcko na mámu takhle moc váže, je to na mámě. Já přišla na návštěvu, děcka obešly po všem dámském osazenstvu, ty se pomazlily a děcka si zvykly na jiné tváře a že se jich nemusí bát. Nikdy tak nebyl problém s hlídáním. Po roce – 2 se děti začaly postupně dávat do postýlky samotné, a postupně si tam zvykly. Občas si přišly pro poležení s mámou, když se jim něco zdálo, ale zase pak šly do své postýlky. Dnešní moderní mámy moc čtou a pak se drží knih a ne svého selského rozumu či rad babiček či rodičů. Mnohdy ke škodě dětí.
Obě moje dcery spaly od narození ve své postýlce. Budily se na krmení, plakaly jen krátce v období „prdíků“, což jsme řešili chováním, masážemi a kapičkami, ale usínaly ve svém. Postýlka je hned u naší manželské postele, takže jsem byla k dispozici, pokud bylo potřeba, což bylo ale jen kvůli krmení. Obě to bez problémů zvládly, jsou vymazlené a veselé. Dnes už obě ( 5 a 2 roky) ví, že ráno se mohou přijít pomazlit a jsou vítány. My rodiče zase nepřišli o pohodlné vyspání. Mít na svých 90cm postele dítě, nevyspím se.
Náš syn spal s námi od narození v posteli a přece se začal ve 3m budit i 25x za noc, trvalo to asi dalších 6m. Ve 2,5 letech se ještě 2x probudí a vyžaduje neústupně rýžové mlíčko. Máme teď 3m dceru a spí s námi oba. Budí se vlastně stejně. Snad jsme pro jeho klid udělali maximum a brzy se všichni vyspíme v kuse celou noc :-) věřím, že dcerka bude i nadále klidnější ;-)
Jinak moc děkuji za tyto stránky. Škoda, že neexistovaly, když jsem se potácela v roce 2013 jako mátoha celé měsíce. Ale i tak jsem vydržela, nenechala syna plakat a jsem za to ráda. Ať Vaše stránky podporují maminky se stejným buzením, je fajn vydržet.