Psychoterapeutku Mgr. Danu Horákovou jsem potkala na kurzu relaxace. Klid, který z ní vyzařoval, jsem okamžitě toužila přenést na všechny maminky. Ve své praxi pracovala s postiženými dospělými i dětmi. Věnuje se také řešení lidských traumat a taneční a pohybové psychoterapii.

Proč je tak důležitý klid a vyrovnanost maminky?

Chce-li maminka po svém dítěti, aby dokázalo být klidné a vyrovnané, musí to umět nejprve ona sama. Malé děti nejvíce vnímají neverbální komunikaci, tón hlasu, rytmus dechu, tonus ve svalech, tlukot srdce a další. Prostřednictvím neverbální komunikace si s druhými lidmi předáváme informace o vlastních emocích, napětí a rozpoložení. Neverbální signály vysíláme většinou podvědomě a podvědomě je také přijímáme. K prvnímu dětskému vývoji a učení dochází právě v této neverbální rovině. I malé děti jsou velmi učenlivé a nejsilnějším typem učení je u nich učení nápodobou. Pokud je tedy maminka klidná, ukazuje tím dítěti, že je možné se zklidnit, a především tím, co se odehrává na tělesné rovině, působí na tělesné procesy jejího dítěte.

Jak podle vás nejlépe zklidnit příliš aktivní dítě?

Aktivita dítěte je přirozená. Dítě pohybem poznává a rozvíjí svůj mozek, vytváří si základní poznávací struktury v mozku, na které se dále nabalují vyšší funkce jako je řeč a myšlení. Dovolte tedy svému dítěti dostatek pohybu. Věřím, že v malém bytě je to někdy náročné, ale doporučuji rodičům hledat cesty, jak dovolit dítěti vybít svou energii a pohybově se rozvíjet. Někdy také může pomoci úprava jídelníčku a zbavení se všech přebytečných cukrů, které v dítěti přehnanou aktivitu podněcují. Protože zklidnění přirozeně přinese právě vybití energie – tedy u nejmenších nošení miminka, změny poloh, tím že ho máme v náručí a sami s ním aktivně něco děláme, u starších dětí je to umožnění plazení, lezení, poté chůze a další. Pohybové aktivity je vhodné podněcovat přes den a odpoledne, před koupáním a spaním je dobré volit zklidňující činnosti. Například čtení, modelování, malování, povídání pohádek. Je dobré, když toto zpomalení dělá i maminka sama, dítě pak z matky může cítit klid a sama se pro něj stane silným vzorem.

Co je podle vás důležité ve vztahu maminky a dítěte v jeho prvních třech letech, které jsou pro děti zásadní?

Základem je navázat bezpečný a jistý vztah. Od kvality tohoto bezpečného a jistého vztahu se pak odvíjí celý další vztah dítěte k vnějšímu světu. Dítě během prvních měsíců vnímá matku a okolní svět jako jednu jednotku. Dítě je psychicky spojeno s matkou a až po několika měsících si začíná uvědomovat, že je někdo jiný než matka. Pokud matka s dítětem naváže bezpečný vztah, dítě také vnímá celý okolní svět jako místo, kde se nemusí bát, jako místo, kde je možné se projevovat a uspokojovat své potřeby, respektovat potřeby druhých a zároveň je možné společně sdílet starosti i radosti.

Jak dochází k osamostatňování dítěte?

Jak dítě roste, má přirozeně potřebu prozkoumávat okolní svět a separace od matky se pro něj stává něčím, co ono samo chce, pokud to má pod kontrolou. Podstatné je, aby to bylo právě dítě, kdo se vzdaluje a určuje, kdy se vzdaluje a na jak dlouho. Matka by měla být stabilní, pevná ve své přítomnosti a umožňovat svému dítěti, aby se ono mohlo vracet. Dítě tak získává pocit bezpečného bodu (tento bezpečný pocit si zvnitřňuje), ke kterému se pak může vracet. Nemá to být matka, kdo určuje separaci, ale dítě samo. U dítěte, u něhož byla nasycena citová potřeba bezpečí, se tak přirozeně dostávají do popředí zvědavost a potřeba poznávat se tak přirozeně dostávají do popředí. Dítě má také postupně daleko větší potřebu i dalších vztahových osob a sociálních vztahů.

Co může způsobit náš nepřirozený tlak na osamostatnění dítěte?

Někdy mohou mít předčasné nároky rodičů na dítě ve směřování k jeho samostatnosti obrácený účinek. Dítě se necítí připravené opouštět matku a vyžaduje o to více její přítomnost. To, že dítě nechce opouštět blízkou osobu, bývá spojeno s jeho nejistotou a strachem. Čím více pak matky usilují o samostatnost dítěte a čím více jsou nervózní, že se dítě samo nevzdaluje, tím více mohou tuto nervozitu přenášet i na dítě.

Miminko v noci nepláče jen kvůli hladu, často potřebuje například také dotek maminky. Proč je dotek pro lidi a miminka důležitý? A jaký může mít následek, když se nám jej nedostává tolik, kolik bychom potřebovali?

Potřeba doteku je jednou ze základních potřeb nejen nás lidí. Jsou známy výzkumy, ve kterých mělo mládě opice dvě náhradní umělé matky. Jedna byla vytvořena z kovu a mládě se zde mohlo napojit, druhá umělá matka byla vyrobena z měkkých a na dotyk příjemných materiálů, ale mládě zde nedostávalo potravu. Mládě opice se většinu času zdržovalo u na dotek příjemné matky, přestože od ní nedostávalo žádné jídlo. Prokázalo se, že potřeba bezpečného připoutání, náruče a doteku je jednou ze základních potřeb dítěte. A zdá se dokonce důležitější než samotné podávání potravy bez příjemného doteku, který by evokoval pocit bezpečí. U odložených dětí, kterým není věnována péče, nejsou nošeni a dotýkáni, můžeme vidět projevy deprese, které jsou navíc často spojeny s nechutenstvím a odmítáním potravy. Pokud tyto děti hladoví v citové oblasti, mohou na tento citový chlad i zemřít, přestože objektivně mají dostatek jídla.