Prosím spinkej

Věnované problematice spánku dětí a usínání.

  • Spánek dětí
    • novorozenci 0–6 měsíců
    • Batolata 6–17 měsíců
    • Děti 18–24 měsíců
    • Děti 2–5 let
    • Blog
  • Knihy
    • Batole
    • SPÁNKOHRANÍ – zahrajte si večer s námi
    • S láskou o dětském spánku
    • Pohádkopsaní
    • Rozprávkovanie
    • Audiopřednáška
  • eSHOP
  • O projektu
    • O mne
    • CV ENG
    • Média
    • Reference
    • Poradenství
    • Sympozium 2018
    • Přednášky
    • Sympozium 2019
      • Sympozium 2019
      • Symposium 2019 ENG
    • Kontakty
      • Podmínky ochrany osobních údajů
      • SOUBORY COOKIE
      • Všeobecné obchodní podmínky

Výhody společného spánku

05/04/2015 by Lenka Medvecová 10 komentářů

 

vyhody spol

Náš život neovlivňuje jen kultura a společnost, ve které žijeme. Ovlivňuje nás také rodina, ve které vyrůstáme. Oddělování dětí od rodičů je ale praxe posledních několika desítek let. Mnoho vědců potvrdilo nespočet výhod společného spaní, které vychází z přirozené potřeby člověka vzájemně se sdružovat a ochraňovat své potomky ve dne i v noci.

Rodiče “hlídají” dětem spánek už od nepaměti. Jen časem se toto hlídání v různých kulturách mění. Společné spaní je dodnes nejrozšířenější hlavně v Africe, Jižní Americe a Asii. Někteří rodiče berou děti do své postele, jiní dávají mezi sebe do postele speciální košík s miminkem, aby ho měli na blízku a bylo chráněno. Jiní se zase po narození děťátka přesunou ze své postele na bambusové nebo slaměné matrace vedle dětské postýlky. Jaké jsou plusy a minusy společného spaní? A co na to říkají odborníci?

Dokonce i v Evropě bylo přirozeným zvykem spát s dětmi minimálně v jednom pokoji alespoň do tří let věku dítěte. Za společný spánek často považujeme jen to, že máme dítě v manželské posteli. Za společný spánek ale můžeme považovat také další postel přiraženou k  posteli rodičů nebo postýlku bez bočnice napojenou na postel rodičů.

Místo mámy monitor dechu a dětské vysílačky

Podle jednoho z největších vyznavačů společného spánku rodičů a dětí, pediatra Dr. Searse, snižuje společné spaní počet náhlých úmrtí novorozeňat, takzvaný SIDS. Je to stav, kdy se dítě nejpravděpodobněji během hlubokého spánku zapomene nadechnout. Tehdy se hovoří o syndromu náhlého úmrtí novorozence. Stává se to nejčastěji do jednoho roku. Sears věří, že právě společné spaní slaďuje biorytmy maminky a děťátka a tedy i jejich pravidelné dýchání. Potvrzuje to také další uznávaný odborník na výzkum dětského spánku, antropolog James McKenna. Ten například dodává, že v Japonsku, kde je společný spánek nejrozšířenější, je také nejnižší výskyt úmrtí novorozeňat na SIDS. Americký pediatr Harvey Karp oponuje, že to spíše bude  tím, že Japonci spí na tvrdých futonech. Nicméně McKenna své argumenty podporuje výzkumy. Právě jeho průzkum, kdy maminky s miminky spaly v laboratoři, zjistil, že jejich spánek a buzení jsou téměř totožné.  Je to důležitá ochranná funkce matky. To, že má lehčí spánek, jí pomáhá reagovat na jakékoliv nepohodlí dítěte. Děti navíc kopírují dech maminky. Prostě se budíme při společném spánku přirozeně ve stejných intervalech jako miminko a miminko jako my.

V mnoha kulturách je to ale spíše považováno za nežádoucí efekt.  A tak jsme si našli opět způsob, jak si to poupravit. Rostou prodeje monitorů dechu do postýlek a dětských vysílaček do samostatných pokojíčků pro miminka. Například oblíbený monitor dechu je původně určený pro miminka s vážnými zdravotními a neurologickými problémy. U nás se ale postupně stal jakousi základní výbavou pro všechny. Někdy na nich maminky lpí takovým způsobem, že se bez monitoru bojí i cestovat nebo si vzít do postele dítě, protože ve společné posteli přece nebude dech monitorovat přístroj.

Můj příběh:

“Koupila jsem si monitor dechu v domnění, že dělám pro své dítě to nejlepší. Po pár nocích, kdy se zapnul bezdůvodně, jsem ho opět zbalila do krabice a dcerku vzala k nám do postele. Můj úzkostlivý strach o její zdraví nakonec zmizel. Uvědomila jsem si, že pramenil z pocitu, že je dcerka daleko ode mě. Najednou jsem ji měla v dostatečné blízkosti, abych měla vše pod kontrolou. A fungovala jsem mnohem spolehlivěji než monitor.”

Společný spánek jako kulturní problém

V médiích se často mluví o výhodách a nevýhodách společného spánku. Pod tímto názvem se ale skloňuje hlavně společná postel. Důležitý je ale smysl. Společný spánek znamená, že jsme dítěti nablízku, spíme společně. Nemusí to znamenat spaní celé rodiny na jedné posteli.

Mnoho rodičů popisuje přímo tlak okolí, které je prý nutí vyřešit “tento problém.” A to tak, že dítě naučí spát samo, ve své posteli a ve svém pokoji. Tento “problém” je ve skutečnosti přirozenou potřebou dětí. A dá se vyřešit mnohem jednodušeji. Třeba větší postelí, přidáním další postele nebo postýlkou bez bočnice přiraženou k manželské posteli, s tím, že dítě má neomezený přístup k přitulení se během noci.

Společné spaní má ale velké výhody:

  • Mnoho lidí říká, že spánkem ve společné posteli se dítě stává mnohem více závislé na rodičích, což se může odrazit na jeho psychickém vývoji. Opak je ale pravdou. Psychologové se již víceméně shodují na tom, že takováto blízkost matky v prvních letech života naopak vede ke zdravému sebevědomí a přirozenému rozvoji samostatnosti dítěte. Navíc mají tyto děti údajně později méně problémů s chováním.
  • Dítě při pláči vylučuje stresový hormon. Děti, které jsou ponechány plačící samy v pokoji, tak mají podle vědců více stresu, což může být pro jejich psychický vývoj nebezpečné zejména v prvních měsících života. Naopak společné spaní děťátko uklidňuje a to pak snadněji usíná. A stejně tak i maminka, která má podvědomě lepší pocit, když je dítě v její blízkosti. Navíc vůně děťátka podle biologů pomáhá matkám lépe usnout.
  • Usnadnění kojení, maminka nemusí vstávat z postele. Většina maminek právě takto vyřešila svoji únavu. Když se jich zeptáte, kolikrát za noc vstávají, často vám nedokáží odpovědět. Kojí totiž v polospánku a probuzení si vůbec nepamatují. Podporuje také výrazně tvorbu mateřského mléka. Děťátko přivinuté k mamince je signálem, že je potřeba, aby bylo mateřské mléko kdykoli po ruce. Proto mnoho maminek volí tuto alternativu nejčastěji, alespoň dokud své miminko kojí.
  • Společné spaní pomáhá i ke klidnějšímu spaní. Podle jednoho australského průzkumu mezi dvouletými dětmi, trpěly na noční můry a noční děsy mnohem méně ty děti, které byly zvyklé spát ve společné místnosti s rodiči.

K výhodám ale patří i utužování vztahů v rodině a vytvoření zdravého pouta mezi rodiči a dítětem. Antropolog James McKenna v jednom z průzkumů hodnotil chování matek během společného spánku. Podle výsledků vykazovaly tyto maminky pětkrát více ochranného chování vůči dětem. “Opakovaně dítě líbaly, hladily a upravovaly jeho polohu. Urovnávaly přikrývku a uklidňovaly ho, když bylo neklidné. Někdy si toho ani nebyly vědomy, jak ukázal polygraf. Jen natáhly ruku a instinktivně se s miminkem mazlily – chránily ho před nebezpečím. Miminka, která spí o samotě, tuto intimitu nikdy nezažijí, i když k nim maminka vstává na kojení, když se hlásí pláčem, a nosí je, když fňukají,” popisuje výzkum známeho antropologa ve své knížce “Naše děti, naše světy” autorka Meredith F. Small.

Hranice společného spaní

Mnoho rodičů se ptá na to, kdy je správný čas, aby dítě dostalo vlastní postel, nebo aby spalo ve vlastním pokoji. Stále se snažíme nějak vtěsnat do tabulek. Bohužel to u dětí moc nefunguje, stejně tak jako i v jiných oblastech.

Mnoho lidí a příbuzných rodičům radí, aby dítě nebrali do své postele, protože ho odtud pak těžko dostanou. Nebo že čím později ho naučíte spát ve své posteli, tím to bude horší. Nemusí tomu tak být. Každá rodina k tomu přistupuje jinak. Někdy se rodičům zdá, že jsou děti na postýlky přímo alergické. Mezi námi, komu z nás by se spalo krásně, bezpečně a pohodlně samotnému v postýlce s vysokými mřížemi, odkud se nedá dostat ven jinak než, že počkáme až nás někdo vysvobodí? Někdy stačí odstranit bočnici a přirazit postýlku k vaší posteli. Jiné maminky si ten rok dva počkají na přívětivější dětskou postel se zábranou na boku, která vypadá mnohem lidštěji. A stejně tak pak působí i na dítě. 🙂

Některé maminky čekají, až se dítě samo rozhodne odejít do vlastní postele a rovnou také do svého pokoje. Maminky potvrdí, že je to skutečně různé. Někdy je to ve dvou, ve třech, ve čtyřech nebo v pěti či šesti letech.

Jiní dítěti připraví vysněný pokojíček a motivují jej vytvořením jiného místa, kde se bude cítit bezpečně o něco dříve.

Pohodlí u maminky je ale často silnější než ten nejkrásnější pokojíček světa. Existuje ale  nesčetně mnoho triků, jak na to. Chce to kreativního ducha při tvorbě nového bezpečného místa ke spánku a hlavně reálná očekávání od svého děťátka. Není však pravda, že pokud děťátko spí s vámi v posteli, samotné se už spát nenaučí. Dá se to. A daří se to v různém věku. Jen ne v každém věku je to tím nejlepším řešením pro dítě. Důležité je naslouchat také jeho potřebám a vzájemně se respektovat. 🙂

O bezpečnosti společné postele si můžete přečíst ZDE.

Článek o tom, jak představit nový dětský pokoj, najdete už brzy na stránkách www.prosimspinkej.cz

Závěrem: Tento článek není o tom odsuzovat rodiče, kteří to cítí jinak. Přibližuje výhody společného spaní a jeho přirozenost. Zdůrazňuje, že společným spánkem jsou také tři postele vedle sebe, nejen spánek na jedné.

 

 

Filed Under: Batolata 6–17 měsíců, Děti 18–24 měsíců, Děti 2–5 let, spánek dětí

« Dopis miminka: Maminko, mám pro tebe tu nejlepší radu
Večerní pláč miminek a jak jej utišit »

Comments

  1. Veru says

    28/10/2016 at 21:49

    U nás společné spaní vzniklo z popudu “toho nejmenšího”. Mám sice jeho postýlku v nohách naší postele a nemusím úplně vylézat, ale co jsme ji už museli dát na nejnižší level, tak se k němu musím vyloženě vyklánět, protože naše postel je vyvýšená (/myslíme na stáří, neasi 🙂 ) no a prostě se to tak stalo, no. Bylo období, kdy plakal a uklidnil se až u láhve, ale to jsem pak odbourala jedním asi docela drsným zákrokem, kdy jsem ho prostě nevyndala, protože to nikam nevedlo. V noci se prostě spí. Ale asi po měsíci začal pláč znovu, zhruba po čtyřech hodinách po usnutí. Přendala jsem ho k nám a okamžitě usnul. A tak to nějak funguje dodnes. Někdy přenáším ve dvě ráno, někdy kvůli němu vlastně už jdeme spát. Nejnepohodlnější na tom je, že se hrozně rozvaluje 😀 Jinak si to nemůžu vynachválit. Zahuhňá, já natáhnu ruku, pohladím ho, a je to. Než bych se k němu dohrabala, tak by se třeba probudil, kdyby furt trůnil mezi těma mřížema… Nikdy jsem o tom nepřemýšlela dopředu a je mi jedno, co kdo kde tvrdí a říká. Řídím se hlavou, srdcem a pocity, které mám, když to na malého zabere. Fakt neřeším, KDY u nás spát nebude. Je mu rok a co má přijít, to přijde. Chystáme se mu udělat hezký pokojík, tak třeba ho to pak bude motivovat. Já jsem šťastná, když je on šťastný. A ta rána jsou k nezaplacení!!!

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
  2. Veronika K. says

    04/10/2016 at 5:22

    Dobry den,

    mame 6mesicniho syna. Postylku ma v nasi loznici. Vecer ho po uspani ukladame do postylky, ale k ranu, kdyz zacina trochu knourat, ho prenesu k nam do postele a on se uklidni a spi dal. Pred par tydny zacal lezt a od te doby se bojim usnout, kdyz ho mame v posteli. Kdyz doleze ke kraji postele, chtel by klidne dal, vubec netusi, ze by mohl spadnout. Mame zvysenou postel a dlazbu, tak by to dopadlo spatne. Jak jste resili spolecne spani v lezoucim obdobi? Predem diky za tipy.

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
    • Veru says

      28/10/2016 at 21:42

      Měli jsme ho mezi sebou. Když manžel nebyl doma, víc jsem se budila, ale rozhodně to bylo příjemnější, než k němu vstávat a běžet k postýlce. Hlavně to strašně rychle pomine. 🙂

      Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
  3. Lu says

    06/04/2015 at 18:47

    Zdravím maminky a budoucí maminky. Mam pulrocni holčičku a je jasnym důkazem, ze každému miminku vyhovuje něco jiného. Krasne spinka ve své postýlce, která je ve stejne místnosti, ale nikoli vedle nasi postele (nevejde se). Večer vždy usinala bez problemu a spaní ve spolecne posteli mi nepřišlo na mysl ani jednou. Mimo to, ze to nebylo možné (museli bychom koupit novou), tak třeba máme v posteli ještě pejska, který s nami spi a stejne jako miminku, pejskovi nevysvetlite, jak to, ze uz tam spát nemůže… Kojeni v leze mi z fyzických důvodů také neslo.
    No ale i když miminko spi dal ode mě, budim se bud chvilku pred ni a nebo zároveň s ni…:)
    A máme monitor dechu nejen kvůli nočnímu spánku, ale i kvůli dennímu spánku… V noci spolecne spici maminka miminko hlídá, ale co pres den?
    Ale samozřejmě, pokud bude chtít někdy zalezt ke me do pelíšku, tak ji vyhazovat nebudu 🙂 Ale až bude starší.
    Také jsem chtěla říct, ze obdivuji maminky, které třeba 3roky zvládnou spát s dítětem v posteli. A co na to jejich manzele? Slyšela jsem par pripadu, kdy to tatinkove vzdali a šli spát vedle, aby se vyspali… 🙂

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
    • Laura says

      22/11/2016 at 13:30

      syn s nami spi tro roky. manzel to nevzdal, spi s nmi a miluje chytit syna za ruku a spat vedla neho

      Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
  4. Lenka B. says

    07/12/2014 at 23:01

    Přeji hezký den, ráda přidám svoji zkušenost. Moje- dnes již 9letá dcera- s námi spala vlastně od miminka až do svých 5,5 let. Měli jsme v ložnici 3 postele vedle sebe, abychom měli všichni svůj prostor, ale stejně jsme byly my dvě neustále na sebe”nalepené”. V pokojíčku měla dcera nachystanou postel a tak nějak přišel okamžik, kdy sama chtěla jít spát do své postele, do svého pokojíčku. Když je nemocná, nebo jí není dobře, přijde někdy za náma do ložnice a nikdo ji nevyhazuje. Když je tatínek na služební cestě a není doma, dávám jí možnost se rozhodnout, jestli chce spát se mnou, nebo u sebe. Někdy se rozhodne pro samostatné spaní, někdy chce být se mnou. Nijak její rozhodnutí nekomentuji, nechávám jí v tomto prostor. Co se týká její samostatnosti, je mnohem samostatnější, než spousta jejích spolužáků. Domnívám se, že samostatnost dětí není závislé na tom, jak dlouho a zda-li vůbec spí dítě s rodiči v posteli, případně ve stejné místnosti, ale co mu rodiče dovolí, aby si vyzkoušelo udělat samo, jestli jej rodiče dokáží nechat osamostatnit. Pokud se k dítěti chovají rodiče jako k malému dítěti, které ještě nedokáže nic samo udělat, nenechají ho to zkusit i s rizikem, že to neudělá hned dokonale, tak samostatné nebude. Určitě je to individuální, je potřeba vycítit, nebo se dítěte zeptat, co mu víc vyhovuje- pokud už je to možné. Je třeba respektovat se. Nicméně zcela jistě NENÍ společné spaní žádný problém. A jak napsala Lenka K., že nevidí důvod, proč na sebe dítě ZBYTEČNĚ fixovat- tak tomu vůbec nerozumím. Co je na fixaci dítěte na matku”zbytečného”? Já osobně neznám silnější vztah, než je mezi dítětem jeho matkou. A neznám nic horšího, než člověka, kterému bylo odepřeno mít silný vztah s matkou. Znám takové lidi ze svého okolí a věřte mi, nejsou šťastní, nedokážou milovat sebe ani bez výhrad někoho jiného, nedokážou přijmout fakt, že by je někdo mohl milovat, protože mají v sobě zakódovaný ten pocit, že si nezaslouží lásku své matky- tedy potažmo lásku kohokoliv, ať dělají vše, co dokážou. Ale to už je na jinou debatu 😉 takže já jsem pro spát s dětmi, dokud to jde, dokud to chtějí děti. můj názor je ten, že jim to prospívá 😉 Přeji hezké dny.
    Lenka B.

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
  5. Tereza says

    16/11/2014 at 8:36

    Děkuji moc za prima článek, který s radostí sdílím dál.
    Jsem ráda, že se články prokazující pozitivitu nejen společného spaní rodičů s miminkem, ale vlastně celého tzv. kontaktního rodičovství dostávají na povrch, mezi lidi, kde mohou bořit zažitý mýty (např. kontaktní dítě = nesamostatnéé dítě). Osvěta je v dnešní hektické, stresem přeplněné době potřeba. A z mého pohledu je moc krásné, když se rodičové opět začínají vracet k původním kořennům péče a výchovy o své dítě.
    Takže ještě jednou díky a těším se na další prima poučení a utvrzení 🙂
    Tereza*

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
  6. Lenka K. says

    14/11/2014 at 20:18

    Já jsem z osobní zkušenosti spíše pro oddělené spaní co nejdříve to jen jde. Obě mé děti byly částečně kojené a dokud jsem je kojila (první 4,5měsíce, druhé 5,5měsíce), bylo pohodlnější mít je co nejblíže u sebe. Ale poté ve spaní v jedné místnosti vidím jen negativa.
    1. Ať chceme nebo ne, dítě rušíme. Tak jako nás může rušit chrápání např. partnera, tak i miminka ruší chrápání rodičů.
    2. Když spíme v jedné místnosti s dítětem, je větší pravděpodobnost, že bude nakaženo v případě virových infekcí.

    U obou dětí jsem vysledovala a plně respektovala jejich potřebu, když se narodily, být co nejvíce času u mě, tzn. spali jsme všichni i část noci v jedné posteli, když bylo třeba. Jsem pro to, aby se potřeba kontaktu dítěte s rodiči respektovala, přece jen jsou děti ze dne na den, prakticky v jednom okamžiku – po porodu, mimo své prostředí, na které byly po 9 měsíců zvyklé. Ale nerozumím tomu, proč na sebe dítě zbytečně fixovat, když tato potřeba časem a vývojem dítěte (od 3.měsíce věku dítěte) přirozeně ustupuje. V okolí vidím, že v případě toho, že rodič nerozpozná správný okamžik na oddělení dítěte při spaní, tak se časem projeví pouze problémy. Dítě je fixované na svou matku (příp. otce), neumí samo usnout, bojí se samo v noci, budí se. Když maminky spí s dětmi do roku, dvou, tří let, čtyř…. časem se stanou otroky svých dětí a už je pozdě na nápravu, resp. je velmi těžké naučit dítě spát samo bez problémů a vyrovnávají se s řadou problémů, nočními děsy apod. . Toť praxe má a maminek z mého okolí…

    Také jsem toho názoru, že každé dítě je individualita, a proto, jak se na těchto stránkách preferuje spaní s rodiči, tak by se nemělo preferovat ani oddělené spaní… Myslím si, že zdravý selský rozum a potřeby dítěte by měly zvítězit nad všemi “dobrými” radami podobného typu.

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
    • Lenka Medvecová-Tinková says

      14/11/2014 at 23:09

      Dobrý den Lenko,
      Děkuji za Váš názor. Jak píšu v titulku „Výhody společného spaní“ jedná se o souhrn výhod, které přináší. Nikomu své názory nevnucuji. Píšu další pohled na věc, zkoumám téma z několika různých stran a dodávám názory odborníků, kteří se zabývají spánkem několik let a mají velkou praxi s maminkami. Z vlastní zkušenosti znám oba případy a vím a stále zdůrazňuji, že individualita dítěte je důležitá. Neodsuzuji ani neposuzuji rodiče, kteří děti dávají do vlastní postýlky. Každý máme svůj styl výchovy. Nabízím jen další pohled a jiné alternativy.

      1. Miminka již v bříšku poslouchají hluk z vnějšího světa maminek. Teda i chrápání. I když se to zdá divné, jsou skutečně na zvuk přirozeně naučené. Proto tisíce maminek uspává svá dítka pouštěním takzvaných bílých šumů (tedy vysavače, ventilátoru, deště…) Na ticho je učíme my.

      2. Nikdy nebylo dokázáno, že by byly děti spící v posteli rodičů méně samostatné. Naopak. Dělalo se to tak věky věků, a doposud to i mnoho vyspělých států přirozeně praktikuje (třeba v Japonsku spí děti v pokoji rodičů až do puberty). Oddělený spánek přišel jako nový trend k nám z USA. Protože nároky a životní styl se měnil, vše se nějak zrychlilo a maminky si začaly myslet, že takto vychovají nezávislé děti. Spojení matky s dítětem do tří let je navíc klíčové, najdete to v každé učebnici psychologie. A je to zdravé pro jeho vývoj. Je tedy úplně přirozené, že dítě má silnou citovou vazbu s rodiči i v tomto věku. Nejedná se tedy o vedlejší účinek společného spánku.

      3. Příčinou společného spánku v žádném případě nejsou noční děsy. Noční děsy trápí, jak děti spící ve společné posteli, tak i děti spící ve vlastním pokoji. Často je způsobuje stres nebo příliš mnoho podnětů, které děti neumí zpracovat. Naopak, společný spánek těmto dětem může pomoci, protože cítí bezpečí rodičů. Doporučuji přečíst tuto charakteristiku nočních děsů. http://www.celostnimedicina.cz/nocni-desy-u-deti.htm

      4. Pro děti ve věku dva, tři, nebo čtyři roky existuje mnoho hravých způsobů, jak je přesunou do vlastní postýlky nebo do pokoje, pokud si to tak rodiče přejí. Mnoho z nich najdete postupně i na mé stránce.
      Doplnila bych, že nejen selský rozum je důležitější než rady okolí, ale hlavně láska a naslouchání potřebám dětí a rodiny. A také mít dostatek různých informací z různých zdrojů k tomu, abychom si sami zvážili co je právě pro to naše dítě a jeho individualitu, to nejlepší.
      Hezký den,
      Lenka

      Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

Trackbacks

  1. Dítě bez odpadu – Redukovaný blog napsal:
    19/09/2017 (14:29)

    […] není nutné hned kupovat postýlku. Společný spánek v jedné posteli s rodiči přináší mnoho výhod. Jednou z nich je i odpadající nutnost pořizovat monitor dechu. Pokud ale cítíte, […]

    Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Sledujte nás na:

  • Facebook
  • Instagram
  • Linkedin
  • Pinterest
  • RSS
  • Twitter

PŘÍBĚHY MAMINEK

Moje čtyřměsíční dcerka měla problémy s usínáním. Lenka mi poradila nošení přes den a bílé šumy v noci. Nakonec jsem ze všeho měla dobrý pocit. Protože dcera byla spokojená a já taky, když jsem viděla, že jí nic netrápí, nebrečí a pěkně spí.

Petra, Olomouc

Náš roční syn se najednou začal budit s pláčem čtyřikrát za noc.Napsala jsem Lence. Dnes spí opět celou noc. Navíc nás začal ráno budit pusinkami. Nejen, že se vyspíme, ale jsme si bližší. Důležité je naslouchat sobě a svým pocitům, a nejen okolí. Nebo najít někoho, kdo nám pomůže znovu naslouchat vlastnímu instinktu.

Lucie Hrkotová, Sázava

Na začiatok sa musím veľmi poďakovať pani Lenke za povzbudenie a pozitívnu energiu. Už som bola strašne zúfalá, lebo môj vtedy 7-mesačný synček vôbec nechcel spinkávať poobede. Kamarátky a okolie radili všetko možné a všetko možné. Vyskúšala som takmer všetko. Nakoniec nám pomohla až konzultácia s Lenkou. Dnes spí Adamko vždy aj poobede. Je to veľká zmena. Je živší, spokojnejší, viac sa začal aj hýbať.

Martina, Slovensko

Děkuji Lenko za Vaše rady. Díky našemu rozhovoru jsem se uklidnila a udělala jsem to, co jsem cítila. Díky za podporu.

Radka, Liberec

Pohádkopsaní pro klidné spaní

S láskou o dětském spánku

Další články o spánku dětí

Komunikace srdcí – aneb jak se spí v japonských rodinách

Kdybych měla zmínit jenom tři věci ke klidnějšímu a kratšímu usínání, byly by to tyto

Proč nás miminka potřebují mít nablízku

Separovat novorozence od matky může být v současném stavu velmi riskantní

Prosím Spinkej na Facebooku

Prosím spinkej na Instagramu

prosimspinkej

Lenka, spánková antropoložka, poradkyně a autorka webu ProsímSpinkej a dvou knih o spánku, milující maminka 👩‍👧‍👧. Knihy o dětském spánku:


Recenze na knihy od porodní asistentky Magdy @mag
Recenze na knihy od porodní asistentky Magdy @magdalena_ezrova_porodni_as :
"Laskavost - to je slovo, které se mi vybaví jako první při myšlence na Lenčiny knihy. A laskavosti zvlášť v otázkách týkajících se dětí nebo obecně rodičovství není nikdy dost. Naopak je zajímavé sledovat, v kolika odborných textech, knihách specialistů, různých doporučeních a zaručených návodech zaměřených na péči o dítě ji vůbec nenajdete. Být laskavý k dětem totiž znamená být laskavý i sám k sobě. Někdy jsme jako rodiče na sebe velmi tvrdí. Chceme vše perfektně, podle měřítka, které jsme si stanovili, respektive které jsme převzali od lidí z naší sociální bubliny, od našich rodičů nebo z televize od zaručeného specialisty .. to je jedno. Ale ne vždy jde tato naše představa dohromady s realitou, s povahou našich dětí, našeho partnera/ky, naší vlastní. Jakákoliv snaha o zaškatulkování nám laskavost z našeho života bere. A v tomto jsou Lenky knížky krásné. Ukazují jak nejen s laskavostí, ale také respektem, úctou a láskou můžete vyřešit palčivé otázky spojené zdánlivě jen se spaním.
Zatímco v první knize se Lenka zaměřuje na spánek víc obecně a popisuje situace a jejich možná řešení u dětí nejčastěji do přibližně jednoho roku věku, v nové knize se věnuje do hloubky dětem od jednoho do tří let věku. Nějak předpokládáme, že tam už by problémy se spaním být neměly. Ale přesto je řešíme. Lenka odpovídá na to proč a co vše může spánek batolat ovlivnit. Věnuje se dlouhému uspávání, separační úzkosti, nočním můrám a běsům, příchodu sourozence nebo možnostem respektujícího ukončení kojení. Neopomíná emoce a zdůrazňuje, že je nutné přistupovat ke všemu i s ohledem na povahové vlastnosti nejen nás ale i našich dětí. Rozklíčovává nejčastější mýty o spaní batolat a tak ukazuje že ne všechno co považujeme za "normální" skutečně takové je a že varianty toho co je "normální" pro vás, vaše děti a vaši rodinu se může lišit od toho, co znáte z okolí a přesto je to v pořádku. Navíc ti z vás, kteří mají rádi výzkumy a odborné studie (jako třeba já 😉), se dočkají i bohatého zdrojového aparátu." #novakniha #batole #prosimspinkej
Foto @nicolekotrbovaphotography

Skvělá zpráva. Už máme přesný termín dodá
Skvělá zpráva. Už máme přesný termín dodání z tiskárny! Od 1.7.  začínáme balit a odesílat všechny předobjednávky. Často se mě ptáte čím je nová kniha o spánku jiná. 
Poprosila jsem tři své známé, které četly knihu ještě před tiskem a mají přečtenou i mojí první knihu, aby mi zkusily pro vás napsat jak knihu vnímají. 
První dojmy jsou od Hanky @dula.hanka (skvělá laktační poradkyně a dula ve výcviku): "Při čtení knížky „S láskou o dětském spánku“ jsem nejednou zalitovala, že jsem si ji neměla možnost přečíst, když byly moje vlastní děti ještě miminka. A stejně tak jsem vzpomínala i při čtení knížky „Batole“ na to, jak jsme toto období tehdy s mými dětmi prožívali. A nemohla jsem si pomoct, abych nemyslela na to, jak moc by mě tehdy taková knížka uklidnila a jak mi mohla v mnoha oblastech pomoci. Nejen v pochopení spánku dětí. Co mají totiž obě tyto knihy společné, to je velký přesah i daleko za spánek dětí. Vše se vším souvisí a díky oběma knihám má člověk možnost více a více pochopit nejen své děti a jejich pocity a chování, ale i sám sebe. 
Co je nové? Skoro všechno! 
Batolecí věk přináší nové a nové výzvy nejen našim dětem, které se pomaličku začínají loučit s miminkovským světem a které se z máminy a tátovy náruče vydávají už po svých poznávat svět kolem nás. Spousta nového se toho hrne i na nás rodiče. Kniha „Batole“ tyto změny velmi citlivě popisuje a přináší pochopení pocitů a potřeb celé rodiny a také mnoho praktických tipů a rad, jak si v tom všem každý můžeme najít svoji cestu, která by právě té naší jedinečné rodině vyhovovala. - Když nevíme, kdy, jak a zda vůbec chceme začít naše děťátko ve spánku osamostatňovat.
- Když nevíme, kdy, jak a zda vůbec si přejeme naše batolátko pomalu začít učit spát i bez kojení.
- Když nevíme, kdy a jak batolátko uspávat, aby nám to netrvalo hodiny a hodiny, protože se najednou zdá, že spánek je to poslední, o co by večer stálo…
- Když naše děťátko v noci pláče nebo má noční můry či běsy a my nevíme, jak mu pomoci. - Když se blíží příchod mladšího sourozence a my chceme, aby vše proběhlo v klidu a pohodě – ve dne i v noci. 
Tohle vše a ještě víc. Tahle kniha je bezvadným průvodcem. "
@nicolekotrbovaphotography

„Rodičovství nemá nic společného s dokonalo
„Rodičovství nemá nic společného s dokonalostí. Dokonalost není cílem, ne pro rodiče a ne pro naše děti. Skutečnými cílem laskavého rodičovství je - společně se učit dobře žít v nedokonalém světě, milovat jeden druhého navzdory nebo dokonce kvůli našim nedokonalostem a růst v lepší lidi, zatímco pomáháme růst i našim dětem. Na konci dne se proto neptejme sami sebe, jestli jsme vše udělali správně/dokonale. Zeptejme se raději, co jsme se dnes naučili, jak moc jsme dnes milovali, a pak se poučme ze své vlastní odpovědi. Tomu pak můžeme říkat dokonalé rodičovství.“
Autorka citátu L.R. Knost .. 😉
#krasnydendeti  #prosimspinkej

Dopis miminka
Milá maminko,
S naším spánkem

Dopis miminka
Milá maminko, 
S naším spánkem je to jako na houpačce. Jednou nahoru, jednou dolů. Mrzí mě, že zatím nedokážu přijít na to, jak si náš spánek představuješ. Kolik hodin je pro tebe málo a kolik moc? Nevyznám se v čase. Zatím se prostě budím, když tě necítím u sebe nebo když mě něco trápí.
Vím, že už si nemůžeš pamatovat, jaké to bylo, když jsi byla miminko. Pamatuješ si ale ještě, jaké to bylo, když jsi najednou z osmi hodin spánku spala jen dvě tři hodiny v kuse a někdy méně? Jak těžké pro tvé tělo bylo se s tím vypořádat? Stejně těžké je pro mě spát najednou celou noc bez toho, abych se napil nebo najedl, bez toho, abych cítil tvou přítomnost, abych slyšel tvůj hlas, abych věděl, že jsem v bezpečí.
Mé smysly vnímají každý den nové chutě i vůně. A moje tělo vnímá i různé pocity. Cítím, když jsi nervózní, cítím, když se trápíš i když jsi nejistá. Tak rád bych ti pomohl. Zatím to však neumím jinak než tím, že chci ležet u tvého srdce a slyšet jej. Bije tak krásně rytmicky. Často i přes tvé nejisté pocity, které ještě nechápu.
CHCI POZNAT TVŮJ SVĚT
Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. I když si zrovna nestihneš učesat vlasy nebo chodíš po bytě celý den v pyžamu. Máš tu nejhezčí vůni ze všech, přestože jsi kvůli mně už třetí den nestihla jít do sprchy. Ve tvém náručí se cítím, jako by mě chránil celý svět.
Nekladu si podmínky své lásky k tobě ani po tobě nechci, abys byla dokonalá. Miluji tě, i když se na mě zlobíš, miluji tě, i když se na tebe zlobím já.
Nepotřebuji, abys mi věnovala sto procent svého času. Chci poznat tvůj svět. Vezmi mě s sebou na místa, která máš ráda. Ukaž mi věci, které ráda děláš. Ukaž mi, jak funguje naše rodina, naše zvyky, jídlo i tradice. Chci to vše s tebou poznávat. Potřebuji tě, abych jednou sebevědomě vykročil do života sám.
Miluj mě prosím takového, jaký jsem. Obejmi mě a přijmi mě. Pro mě jsi to nejcennější, co mám, už od chvíle, co jsem v bříšku poprvé uslyšel tvůj hlas.
#denmatek #prosimspinkej #spanek #jednoutoprijde


Více...


This error message is only visible to WordPress admins

Error: API requests are being delayed for this account. New posts will not be retrieved.

There may be an issue with the Instagram access token that you are using. Your server might also be unable to connect to Instagram at this time.

prosim spinkej_uvodni foto_Lenka Tinkova_2018_10_28

Sledujte nás na:

  • Facebook
  • Instagram
  • Linkedin
  • Pinterest
  • RSS
  • Twitter

Mé zkušenosti a výzkum z oblasti dětského spánku můžete najít v nové knize S láskou o dětském spánku. Pokud vás trápí uspávání nebo spánek staršího děťátka od 18m do 5 let, v e-shopu naleznete také knihu Pohádkopsaní pro klidné spaní, která je plná nápadů a pohádek k řešení různých spánkových situací.Pokojné noci přeje Lenka.

Přihlášení k odběru novinek

© ProsimSpinkej 2014 Obsah stránky je možné kopírovat jen se souhlasem autora.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.