Když všechny ostatní děti z hřiště spí celou noc

Také se vám zdá, že všechny děti kamarádek prospí celou noc? Na Facebooku či jiných sítích, diskuzích nebo v parku. Všude se může zdát, že děti sousedek jsou ukázkou spánkové dokonalosti. Někdy je to ale jen odlišným pohledem. Někdo považuje za výborný spánek, když se mu děťátko vzbudí jen dvakrát za noc, jiný zase, když se dítě budí každé tři hodiny. Existují děti, které budí maminku po delších časových intervalech . To ale neznamená, že ani vaše dítě takovým jednou nebude. A také to neznamená, že miminko, které spí celou noc, bude spát celou noc až do tří let. Malých “budičů” je mnoho. Je totiž zcela přirozené, že děti prostě potřebují cítit bezpečí rodičů, když je něco bolí, trápí, mají strach nebo chuť být nám nablízku.

Někdy stačí změnit diskuzi nebo hřiště

Nejste v tom samy. A není to nic neobvyklého. Je to únavné, namáhavé, zničující. A mnoho z těchto pocitů často vyvolávají i velká očekávání nás a našich rodičů, tchánů či sousedů.  Jenže děti nejsou vyráběny na zakázku ani podle stejné šablony. Některé spí lépe, jiné hůře. Někdy jim můžeme pomoci spánek vylepšit, jindy jde o období, které odezní samo. Stále častěji slýchám od maminek, že všechny kamarádky mají krásně spící děti, jen ty jejich neumí prospat klidně celou noc. A kdyby jen to. Začaly se v půl roce budit častěji. Někdy i každou hodinu. A to prý není normální. Záleží, s čím srovnáváme. Pokud s maminkami, které mají doma od narození “skvělé” spáče, věřte, že také genetika může někdy dělat své. Navíc neznáme celý kontext, od povahy rodičů a dětí až po zdravotní stav, rodičovský přístup… Pokud je takových maminek na hřišti stále více nebo tam potkáváte jen maminky, které děti ke spánku “trénovaly pláčem”, doporučuji obrnit se několika fakty a nebo prostě změnit hřiště.

Fakta na hřiště

• Miminka se v prvních měsících budí často. Je to přirozené. Mají mnohem lehčí spánek než my dospělí. Příroda je tak vybavila, aby je zachránila v případě nebezpečí, kterým klidně může být třeba i přílišné teplo nebo chlad. Díky lehkému spánku je vzbudí každé nepohodlí a mohou pro jistotu přivolat maminku. Na otázku: “Spí ti dobře?” klidně odpovězte: “Spí jako dítě.”
• To, že už má dítě šest měsíců, neznamená, že vydrží bez jídla celou noc. Samozřejmě, někdy se to dá „natrénovat“, ale je to spíše trápení. Zažili jste někdy bolest bříška z hladu? A teď si ještě představte, že se nemůžete hýbat, abyste si pro něco skočili a navíc je všude děsivá tma, ticho a máte strach. Ale ano, některé děti bez jídla třeba vydrží. Ale děti nežijí jen jídlem. Mají také emoce a různé bolesti, které jim mohou bránit v klidném spánku.
• To, že se děťátko budí i po půl roce či po roce, není výjimka. Děti procházejí různými změnami. Někdy jim brání ve spánku nová schopnost: plazení, chození, mluvení, sny a zážitky. Jindy jim lezou zuby nebo je trápí žaludek či změny v rodině. Někdy na ten důvod ani nepřijdete, ale vězte, že existuje.
• Kolem osmého měsíce děti začínají pociťovat separační úzkost. Tedy bojí se, že je jejich maminka opustí. U těch citlivějších to může způsobit častější buzení. Chtějí se ujistit, že je stále u nich.
• To, že na některé dítě zabral hrací kolotoč nebo kontrolovaný pláč, neznamená, že zabírá na každé. Každý jsme jiný a různé jsou i naše děti.
• Nejsme rodiči jen přes den. I v noci nás děti  potřebují. Tyto první roky se už nikdy nevrátí. Proč si je znepříjemňovat stresem a pláčem?

Jednou mi vyprávěla zaměstnankyně dětského domova: „Ty děti tak toužily po pohlazení. Pořád se s námi chtěly objímat. Trhalo mi to srdce. Dokonce i nemoci zvládaly mnohem hůře než děti z normálních rodin. Prostě potřebovaly dotek.“

Někdy se děti budí kvůli bolesti, kterou vyřeší jen láska a přítomnost maminky. Každé dítě je navíc jinak citlivé a jinak věci prožívá.

Děti se budí po staletí

Už roky a staletí vstávají maminky ke svým dětem. A to dokonce i několikrát za noc. Akorát kdysi si to častěji ulehčovaly tím, že s dětmi spaly ve společné posteli, a tak je mnohdy stačilo v noci jen obejmout a spát dál. Tehdy se také budily i děti, které měly půl roku, rok či rok a půl nebo dva či tři. Někdy stačí vyzkoušet nějakou zajímavou spánkovou hru, trochu upravit režim nebo se jen jednoduše uklidnit a neklást na dítě příliš velké nároky, které si nosíme z diskuzí. Zkuste chvíli nemyslet na to, že jste zřejmě jediná maminka, která k ročnímu miminku vstává minimálně třikrát za noc. 🙂 Protože nikdy nebudete jediná.

PS:  Proč bychom měli chtít položit dítě do postele a odejít? Je zvláštní, že dnes toužíme po tom, aby děti co nejrychleji a pokud možno samy usnuly a my měli klid. Ze svého dětství si nejvíce pamatuji uspávání. Jak mi máma hrála divadlo s hračkami, táta vyprávěl pohádky, s mámou jsme si zpívaly a se sestrou jsme si dlouhé hodiny povídaly. Už existuje Laktační liga, viděla jsem, že se formuje liga za látkové pleny, a mám chuť vytvořit ligu další: Ligu za klidné uspávání. Vraťme se k tomu, co dětem později už nenahradíme. Dejme jim krásné vzpomínky na usínání.